Přeskočit na obsah

Kostel svatého Bartoloměje (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Bartoloměje
na Starém Městě v Praze
Kostel svatého Bartoloměje
Kostel svatého Bartoloměje
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťStaré Město
Souřadnice
Základní informace
CírkevŘímskokatolická církev v Česku
DiecézeArcidiecéze pražská
VikariátPrvní pražský vikariát
Farnostsv. Jiljí Praha-Staré Město
Statusklášterní kostel
Současný majitelKongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka
ZasvěceníBartoloměj
Architektonický popis
ArchitektKilián Ignác Dientzenhofer
Stavební slohbaroko
Typ stavbyklášterní kostel
Výstavba17261731
Další informace
AdresaBartolomějská
Praha 1-Staré Město
UliceBartolomějská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Bartoloměje v Praze je vrcholně barokní kostel na Starém MěstěPraze 1. Kostel zasvěcený apoštolu sv. Bartoloměji se nachází poblíž zaniklých středověkých městských hradeb v dnešní Bartolomějské ulici. Kostel byl postaven v letech 17261731 podle návrhu architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera.[1]

V místě současného kostela bývalo ve středověku sídlo prostitutek, zvané Benátky, v dobách panování Karla IV. v roce 1372 Janem Milíčem z Kroměříže přeměněné na Jeruzalém, kazatelskou školu a útočiště kajících se prostitutek k jejich nápravě. V roce 1374 byl dům přestavěn na cisterciáckou kolej u svatého Bernarda, zvanou Bernardinum.

Za husitských válek se Jeruzalém rozpadl a do 17. století se vystřídalo několik jednotlivých světských majitelů objektu. Po polovině 17. století připadl zdejší majetek jezuitům, kteří zde započali se stavbou kaple, která však shořela při požáru čtvrti v roce 1678. Jezuitský kostel, postavený na ruinách kaple a vysvěcený roku 1731, přestal svému účelu sloužit po zrušení řádu jezuitů roku 1773 za josefínských reforem a přešel do majetku státu. Obrazy z bočních oltářů sv. Jana Nepomuckého od Václava Vavřince Reinera a Ukřižování od Petra Brandla[2] byly prodány. První se dnes nachází v depozitáři NPÚ v Kutné Hoře a druhý byl umístěn do kostela v Dolním Slivně.[3]

V letech 18531949 byl kostel v držení Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, kterým byl po komunistickém puči zabaven a v době komunismu byl využíván jako skladiště a postupně chátral. V Bartolomějské ulici, nesoucí jméno kostela, v době totality sídlila nechvalně známá Státní bezpečnost, dnes je zde sídlo policie a kriminální policie.

Po pádu komunismu byl kostel a klášter navrácen v roce 1995 šedým sestrám, v současné době tento objekt obývá 15 sester

Nejméně výraznou částí kostela je zalomená fasáda do Bartolomějské ulice. S výjimkou jednoduchého portálu neobsahuje dekorativní prvky, jen několik typů jednoduše rámovaných barokních oken.

Nevelký interiér kostela postaveného na nepravidelném půdorysu je náročně architektonicky členěn a také svou dekorativností s využitím umělého mramoru a zlacení silně kontrastuje s uliční fasádou. Poškozené nástropní fresky, nad lodí s tématem mučení sv. Bartoloměje, jsou dílem Václava Vavřince Reinera.

Mimořádné je řešení dvorní fasády kostela, přístupné přes budovu dopravní fakulty ČVUTKonviktské ulice. Fasáda vytváří monumentální průčelí nádvoří, její řešení částečně navazuje na sousední starší, jednodušší barokní stavby. Naopak je nezávislá na interiéru kostela, k čemuž si dopomáhá šikmými špaletami oken. Vedle skutečných a slepých oken je fasáda ve výklencích a na atice zdobena sochami dvanácti apoštolů, Krista a Panny Marie z dílny Matěje Václava Jäckla.

  1. Eduard Škoda:Pražské svatyně, Libri, Praha 2002, ISBN 80-7277-098-5, str. 175-176
  2. Detail dila - Petr Brandl. petrbrandl.eu [online]. [cit. 2024-03-12]. Dostupné online. 
  3. Konference Petr Brandl | Sv. Jan Nepomucký rozdávající almužnu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]