Kostel svaté Máří Magdalény (Malá Strana)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svaté Máří Magdalény
na Malé Straně v Praze
Kostel svaté Máří Magdalény na Malé Straně
Kostel svaté Máří Magdalény na Malé Straně
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Hlavní město Praha
Městská část Praha 1
Obec Malá Strana
Souřadnice
Základní informace
Status klášterní kostel
Užívání 13291420, 16791783
Zánik 1783
Architektonický popis
Architekt Francesco Caratti
Stavební sloh baroko
Výstavba 16541679
Další informace
Adresa Karmelitská č.o. 2, čp. 388/III
Praha 1-Malá Strana
Kód památky 39449/1-815 (PkMISSezObr) (součást památky Dominikánský klášter)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svaté Máří Magdalény na Malé Straně v Praze je bývalý barokní klášterní kostel. Svému původnímu účelu přestal sloužit v roce 1783, kdy byl společně s klášterními budovami zrušen. Dnes v budově sídlí České muzeum hudby, pobočka Národního muzea v Praze. Adresa objektu je Karmelitská ulice č.o. 2, čp. 388/III.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Průčelí kostela/muzea
Interiér bývalého kostela. V současné době je hojně využíván pro koncerty klasické a duchovní hudby.

Na místě východně od dnešního kostela stával již roku 1315 klášter magdalenitek s kostelíkem téhož zasvěcení, jehož gotické zdivo bylo nedávno archeology objeveno při adaptaci sousedního domu čp. 389/III na nároží Harantovy a Karmelitské ulice na lázně hotelu Mandarin Oriental. Klášter i kostel byly za husitských válek zpustošeny. Po roce 1630 se do zruinovaných budov přesunul konvent dominikánů,vytlačený jezuity z areálu pozdějšího Klementina a nespokojený s provizoriem v klášteře sv. Anežky. Současná budova bývalého trojlodního kostela je značně přestavěna. Z trojlodní baziliky se dvěma věžemi v severním průčelí se po přestavbách dochoval jen skelet obvodových zdí, kupole a několik kleneb s výsečemi.

Barokní kostel: Monumentální kostel ve stylu raného římského baroka je zasvěcený svaté Marii Magdalské. Byl vystavěn v letech 16541709, stejně jako klášter dominikánů, gotický kostelík po přestavbě klášteru sloužil jako kaple. Autorem projektu byl významný italský architekt rodiny Michnů z Vacínova Francesco Caratti. Stavebníkem a mecenášem byl nejprve hrabě Karel Ignác Michna z Vacínova, který daroval pozemek oddělený ze zděděných parcel, a financoval projekt. Po jeho smrti roku 1653 se stavělo z finančního odkazu jeho bratra Václava, který si dal postavit sousední palác se zahradou. Plastický rodový erb Michnů v barokní kartuši je umístěn na římse pod kupolí.

Stavba z finančních důvodů vázla, až její pozměněný projekt roku 1709 dokončil Kryštof Dientzenhofer. Původní sakrální charakter stavby setřela trojí přestavba. Kostel - původně podobný poutnímu chrámu Panny Marie ve Staré Boleslavi- nyní zvenčí připomíná jen kupole nad bývalým křížením hlavní a příčné lodi, zakončená výraznou osmibokou lucernou.

Hrobky V kostele bývala před hlavním oltářem řádová krypta dominikánů, krytá kamenem v podlaze. Byli zde pohřbeni také významné osobnosti pražského výtvarného života: Dionysio Miseroni, nebo barokní architekti Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové, jejichž náhrobní kameny ani ostatky se nedochovaly.

Zrušení V době panování Josefa II. byl roku 1783 kostel i klášter zrušen v rámci církevních reforem. Poté budova sloužila různým světským účelům: nejprve byla využívána jako skladiště a stáje pro spedici zbraslavské rafinérie cukru. Pro ni v roce 1790 zdivo upravil Ignác Jan Nepomuk Palliardi v klasicistním stylu, zmizelo původní průčelí kostela s tympanonem a pilastry, nahrazeno průběžnou attikou s vázami. V interiéru vznikly bytové a kancelářské jednotky, stáje a skladovací prostory. V letech 1791–1849 zde sídlil první poštovní úřad v Praze. Po roce 1849 byl objekt přestavěn pro potřeby žandarmerie četnictva. Byly odstraněny dvě hranolové chrámové věže s cibulovitými báněmi nad severním průčelím, do presbyteria vestavěno schodiště a po obvodu lodi pavlače. Pravá (západní) postranní loď byla proražena do ulice a upravena na průchod, dlažba v něm zůstala původní, stejně jako ve druhé postranní lodi, která je v současnosti oddělena od hlavní lodi jen sádrokartonovou příčkou a slouží jako výstavní síň muzea. V té době objekt dostal svou druhou - užitkovou podobu. Od té doby budova sloužila eráru a vystřídaly se v ní různé instituce.

V době socialismu budova sloužila Archivu ministerstva vnitra, byla zde také restaurátorská dílna pro relikviář sv. Maura. V letech 1990 – 1991 byly původní kanceláře, pracovny a skladiště zrušeny a postupně přestěhovány do novostavby Národního archivu v Praze 4 Na Chodovci. Následně byla budova adaptována pro České muzeum hudby, které zde sídlí dosud.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Hlavsa, Jiří Vančura in: Malá Strana/Menší Město pražské, SNTL, Praha 1983
  • Pavel Vlček, Jan Sommer, Dušan Foltýn, Encyklopedie českých klášterů. Praha ː Libri 1997
  • Pavel Vlček a kolektiv: Umělecké památky Prahy, 3.díl : Malá Strana. Academia Praha 1999

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]