Kostel svatého Ignáce z Loyoly (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svatého Ignáce z Loyoly
v Praze 2-Novém Městě
Kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí
Kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
kraj hlavní město Praha
Obec Praha 2-Nové Město
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze Arcidiecéze pražská / první pražský vikariát
Farnost Praha-Nové Město
Status farní kostel
Architektonický popis
Architekt Carlo Lurago, od roku 1671 Martin Rainer, dostavba Pavel Ignác Bayer
Stavební sloh rané baroko
Typ stavby trojlodní bazilika
Výstavba 16651678
Další informace
Adresa Karlovo náměstí/Ječná 2,
12000 Praha 2-Nové Město
Ulice Karlovo náměstí a Žitná
Oficiální web www.kostelignac.cz
Kód památky 47331/1-1222 (PkMISSezObr) (součást památky Novoměstská jezuitská kolej)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého IgnácePraze stojí na Karlově náměstí na Novém Městě. Nachází se na rohu Karlova náměstí a Ječné ulice v Praze. Je to raně barokní stavba s bohatě zdobeným průčelím a věží. Vznikla v letech 16651699 v několika etapách jako součást jezuitské koleje (dnešní VFN). V roce 1773 byl kostel svatého Ignáce jezuitskému řádu zabaven a stal se jedním z pražských farních kostelů. Do majetku jezuitů se znovu dostal v roce 1866. V roce 1950 se kostel sv. Ignáce stal součástí farnosti u sv. Štěpána. Její součástí je stále, ovšem od roku 1990 je tato farnost v duchovní správě jezuitů. Kostel sv. Ignáce z Loyoly je v majetku hlavního města Prahy. Celý areál bývalé novoměstské jezuitské koleje včetně kostela sv. Ignáce je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1][2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Výstavba kostela a sousední jezuitské koleje probíhala v letech 1665–1678 podle plánů Carla Luraga, od roku 1671 ji vedl Martin Rainer. Dne 31. července 1678 byl kostel vysvěcen Janem Bedřichem z Valdštejna, ale vývoj interiéru i exteriéru pokračoval. Kaple Všech věrných duší byla vybudována v roce 1685, nová sakristie v roce 1717. Dostavbu věže roku 1687 a západního průčelí (1696–1699) projektoval a vedl Pavel Ignác Bayer. Štukovou výzdobu vytvořili italští sochaři Antonio a Tommaso Soldati v letech 1671–1699.

Této historii předcházela historie Kaple Božího Těla.

Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 sloužil kostel jako farní, teprve roku 1866 byl (jako jediný v Praze) vrácen jezuitům (k české nelibosti),[3] kteří jej opravili. Roku 1950 byli jezuité komunistickou justicí internováni a na svá působiště se mohli vrátit teprve roku 1991.[4]

Popis kostela[editovat | editovat zdroj]

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Raně barokní trojlodní baziliku v letech 1665–1678 postavil architekt Carlo Lurago podle vzoru mateřského jezuitského chrámu Il GesùŘímě, a dokončil ji stavitel Martin Reiner jako baziliku s úzkými bočními kaplemi, vzájemně propojenými průchody, s trojbokým tympanonem v průčelí a s hranolovou věží završenou bání nad východním závěrem. Mohutné západní průčelí nese na vrcholu sochu sv. Ignáce ve svatozáři a se zlacenými iniciálami AMDG na hrudi (Ad maiorem Dei gloriam, heslo jezuitského řádu). V tympanonu je latinský nápis s chronogramem a letopočtem 1671. Schodiště a kamenný portikus s osmi sochami jezuitských světců kolem Krista Spasitele z dílny M. V. Jäckela byly přistavěny až roku 1699 podle projektu Pavla Ignáce Bayera, stejně jako věž.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Hlavní loď je přímo osvětlena půlkruhovými (termálními) okny nad dvěma pásy bočních kaplí, nad nimiž je vedena empora. Valenou klenbu lodi dělí pasy do tří travé, presbytář je naznačen mírným zúžením. Stěny a klenby se vyznačují bohatými reliéfními štukaturami, které vytvořil Tommaso Soldati. V lunetových výsečích klenby jsou osazeny busty šesti českých patronů.

Na hlavním oltáři z červeného umělého mramoru je obraz Svatý Ignác z Loyoly vstupuje do slávy nebeské od Jana Jiřího Heinsche z roku 1688, od něhož jsou ještě dva obrazy: Přenesení těla sv. Václava (1692) v kapli českých patronů a Ukřižování s dušemi v očistci (kolem 1690) v Dušičkové kapli. Čtyři oltářní obrazy sv. Barbory, sv. Aloise z Gonzagy, svatého Libora a svatého Františka Xaverského v kaplích těchto patronů namaloval Ignác Raab.

Na sochařské výzdobě se podíleli M. V. Jäckel, jehož dílna vyzdobila nejen oltáře sochami světců, ale také prospekt varhan soškami andělů s hudebními nástroji, mladší sochařskou výzdobu dodali Ignác František Platzer, Richard J. Prachner (výzdoba rokokové kazatelny z doby kolem roku 1770) a další mistři.[4]

Fresky[editovat | editovat zdroj]

Manýristické fresky jsou doprovázeny nápisy a citacemi z Písma. Vymyká se kaple Panny Marie Pěkarské (uprostřed stropu má mariánský monogram), kde jsou dvě původní fresky, jedna s nápisem Útočiště hříšníků představuje skupinu exulantů ve vyhnanství a druhá freska Consolatrix aflictorum zobrazuje vězení.[5]

Erby[editovat | editovat zdroj]

Stavbu kostela i přilehlé Novoměstské jezuitské koleje zaplatila podbízející se pobělohorská šlechta, např. Marie Maxmiliána, vdova po Adamovi ze Šternberka, darovala jezuitům 44 tisíc zlatých a roční rentu 9 tisíc zlatých. Erby větších donátorů se nacházejí u kněžiště, jedná se o rody Šternberků, Hohenzollernovů, Věžníků a Stařínských. Znak ryby (stejný jako na náhrobku v Loretánské kapli) nad pěkarskou kaplí patřil Lobkovicům, kapli Svatých českých patronů nechali zhotovit Martinicové. Náhrobní kámen Fridricha Leopolda Věžníka († 6. 4.1663) byl přenesen ze zrušeného hřbitova u Kaple Božího Těla a nachází se zde, v kapli sv. Barbory.[5]

Mariánský poutní oltář[editovat | editovat zdroj]

V kapli svatého Aloise z Gonzagy je někdejší poutní oltář s obrazem Panny Marie Pěkarské, patronky Horního Slezska, a s kopií italského obrázku Panny Marie Dobré rady (z italského Genazzana) na svatostánku.

Svatozář sv. Ignáce[editovat | editovat zdroj]

Rivalové jezuitů, dominikáni, protestovali proti velikosti aureoly sv. Ignáce na vrcholu kostela s tím, že taková pocta sv. Ignácovi nenáleží. Argumentovali mj. i velikostí svatozáře Spasitele na portiku novoměstského kostela. Proces, který z toho vznikl, probíhal v Římě u papeže a dominikáni ve sporu s jezuity prohráli.[6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-08-12]. Identifikátor záznamu 159896 : Kolej Jezuitská Novoměstská. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Novoměstská jezuitská škola. webgis.praha2.cz [online]. [cit. 2020-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-07-14. 
  3. [2] „Jezovité zase v Praze ... rozhodným českého národa přáním: Pryč s jezovity.“
  4. a b Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy (Nové Město, Vyšehrad) . Praha: Academia 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 98n a 101–103.
  5. a b BIRNBAUMOVÁ, Alžběta. Kostel svatého Ignáce. Poklady národního umění. vyd. Praha: nakladatelství Vyšehrad, 1940. 
  6. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 1111 památek a zajímavostí Prahy. 1. vyd. vyd. Praha: Kartografie, 2001. 350 s. ISBN 80-7011-612-9. S. 151. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]