Josef Knap

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Knap
Josef Knap.jpg
Narození 28. července 1900
Podůlší u Jičína
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. prosince 1973 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození a křtu Josefa Knapa (matrika N index N 1872–1912 Podůlší (SOA Zámrsk))

Josef Knap (28. července 1900 Podůlší u Jičína[1]13. prosince 1973 Praha) byl český prozaik, básník a literární kritik, spolu s Františkem Křelinou čelný představitel ruralistické literatury.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Podůlší u Jičína v rodině chalupníka Antonína Knapa a jeho manželky Anny, rozené Konůpkové.[1] Gymnázium ukončil v roce 1919 a v roce 1924 vystudoval moderní literaturu na filosofické fakultě University Karlovy. V meziválečném období procestoval pak řadu evropských zemí, mezi nimi Německo, Švédsko, Norsko, Itálii a Francii. Více než 25 let (1925–1951) pracoval v divadelním oddělení Národního muzea, které později vedl. Za nacistické okupace prošel totálním nasazením.

Kvůli náboženskému tónu jeho literárních prací se stal v 50.letech obětí politických procesů s katolickými intelektuály: v roce 1952 byl odsouzen k jedenácti letům vězení. V době jeho věznění v pankrácké věznici jemu, J. Zahradníčkovi a F. Křelinovi pomohl dozorce Václav Sisel. Zachránil mnohé básně a texty těchto vězněných autorů. Ukryl je na své chatě a to až do r. 1968. J. Knap byl nakonec propuštěn již v roce 1955 kvůli onemocnění rakovinou. Když se poměry na konci 60. let přechodně uvolnily, byl v roce 1967 soudně rehabilitován. Po propuštění pracoval jako stavební dělník, až později získal zaměstnání v Památníku národního písemnictví.

V 60. letech se zabýval dějinami divadelních společností – na základě této své práce vydal knihu Umělcové na pouti v roce 1961.

Zemřel v Praze, pohřben byl v Železnici u Jičína.

V roce 1997 vyšly knižně Knapovy vzpomínky nazvané Bez poslední kapitoly.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knapovo dílo kombinuje realistické a impresionistické prvky. Inspiraci pro svoji literární tvorbu nacházel u severských autorů a z českých např. u Antala Staška, Karla Václava Raise a impresionisty Fráni Šrámka. Většinu témat svých děl věnoval zcela v duchu ruralismu venkovskému životu.

Sbírky povídek[editovat | editovat zdroj]

  • Píseň na samotě (1924) – povídková kniha
  • Zaváté šlépěje (19291940) – povídková kniha
  • Žloutnou stráně (1929)
  • Polní kytice, (1935) – povídková kniha
  • Trojlístek (1943) – kniha zaměřená na mladší čtenáře, obsahující 3 povídky
  • Čas kopřiv (1970) – povídkový soubor vydaný k autorovým 70. narozeninám, část nákladu byla zabavena

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Ztracené jaro (1922)
  • Réva na zdi (1926) – román s tématem selství; sedlák Kašpar je na syna Josefa tvrdý, jedná s ním hůř než s čeledínem; Josef se zamiluje a ožení, otec jej nechá bydlet na statku, ale odveze si všechen majetek a syn tak musí začít od píky
  • Muži a hory (1928) – román z prostředí slovenského Liptova, o životě domorodých pastevců
  • Vysoké jarní nebe (1932) – román s tématem krize mladého manželství
  • Cizinec (1934) – tragický příběh hospodáře-ztroskotance
  • Puszta (1937) – román z prostředí české kolonizace v jižní části Podkarpatské Rusi
  • Dívčí hlas (1938) – úředník se dostává do těžké situace, když se po rozvodu stará o svoji dcerku.
  • Věno (1944) – román v podkrkonošské vesnice
  • Dokud vane vítr (1968) – budoucí herečka jede přes otcův zákaz do Prahy, aby viděla položení základního kamene Národního divadla.
  • Vzdálená země (1969) – příběhem o promarněném životě; hrdinou je vesnický lékař, který ve válce ztratí přítele; až díky tomu si uvědomuje, jak důležitá pro něj musí být jeho dcera dceři.
  • Bez poslední kapitoly (1997) – vzpomínková kniha

Odborné práce o divadle[editovat | editovat zdroj]

  • Hilbert (1926)
  • Zöllnerové: Dějiny divadelního rodu (1958)
  • Umělcové na pouti: České divadelní společnosti v 19. století (1961)
  • Čtyři herečky: Spurná, Vojtová, Brzková, Beníšková (1967)

Literárně-historické práce[editovat | editovat zdroj]

  • Alej srdcí (1920) – debutová kniha esejů věnovaných českému poválečnému básnictví
  • Úvod do krásné literatury (1924)
  • Cesty a vůdcové: k literatuře let dvacátých (1926)
  • Básníci selství (1932)
  • Fráňa Šrámek (1937)
  • Literatura české půdy (1939)
  • Selma Lagerlöf (1949) – studie o této významné švédské autorce

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Neznámému bohu (1929)
  • Zaslechnutý hlas (1997) – verše z vězení

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených Železnice – okr. Jičín, 1872–1912, s. 44 (snímek 47)[1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Pořad Českého rozhlasu Plus: Sprostý zločinec Josef Knap; obsahuje unikátní archivní nahrávky s hlasem Josefa Knapa a ukázky z jeho děl.