Jiří Maximilianovič z Leuchtenbergu

Jiří Maximilianovič z Leuchtenbergu
	kníže Romanovský; vévoda z Leuchtenbergu
Narození	29. února 1852; Petrohrad, Ruské impérium
Úmrtí	16. května 1912; Paříž, Francie
Manželky	Tereza Petrovna Oldenburská; Anastázie Černohorská
Potomci	Alexandr Georgijevič z Leuchtenbergu; Sergej Georgijevič z Leuchtenbergu; Elena Georgijevna z Leuchtenbergu
Rod	Beauharnais
Otec	Maximilian de Beauharnais
Matka	Marie Nikolajevna Ruská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Maximilianovič z Leuchtenbergu (29. února 1852, Petrohrad – 16. května 1912, Paříž), také známý jako Georgij Romanovski nebo Georges de Beauharnais, byl nejmladší syn Maximiliana de Beauharnais a jeho manželky, ruské velkokněžny Marie Nikolajevny.

Rodina a dětství

Jiřího otec Maximilian de Beauharnais v roce 1839 odcestoval do Petrohradu, kde získal ruku velkokněžny Marie Nikolajevny, nejstarší dcery ruského cara Mikuláše I. Maximilianovi byl následně udělen titul císařská Výsost. Jelikož byl Jiří syn ruské velkokněžny a šlechtice povýšeného na ruského knížete Romanovského, bylo s ním jednáno jako s pokrevním princem, stejně tak i s jeho sourozenci. Všichni nesli oslovení císařská Výsost.

Po smrti jejich otce v roce 1852 se velkokněžna Marie morganaticky provdala za hraběte Grigorije Stroganova. Vzhledem k tomu, že toto manželství bylo utajeno před jejím otcem carem Mikulášem I. (a její bratr car Alexandr II. nemohl sňatek dovolit a raději předstíral nevědomost), byla Maria nucena odejít do zahraničí. Alexandr však se svou sestrou soucítil a měl pro ni pochopení, a tak věnoval zvláštní pozornost jejím dětem z prvního manželství, které žily v Petrohradu bez matky.

Manželství

Manželství s Terezou

12. května 1879 se sedmadvacetiletý Jiří oženil s Terezou Petrovnou, nejmladší dcerou oldenburského vévody Petra a jeho manželky Terezy Nasavsko-Weilburské. Terezin starší bratr Alexandr se v roce 1868 oženil s Jiřího sestrou Evženií. Terezin dědeček byl ženat s velkokněžnou Kateřinou Pavlovnou, dcerou cara Pavla I. Ruského a jejich potomci vyrůstali v Rusku, až se plně "rusianizovali", stejně jako Jiřího vlastní rodina. Tereza tak, navzdory svému německému titulu, vyrostla v Rusku, stejně jako před ní její otec. Byla vždy považována za součást ruské carské rodiny.

Jiří a Tereza spolu měli jednoho syna:

Alexandr Georgijevič z Leuchtenbergu (13. listopadu 1881 – 26. září 1942), 7. vévoda z Leuchtenbergu, podporučík husarské gardy a pobočník ruského cara, ⚭ 1917 Naděžda Caralli (1883–1964), morganatický sňatek

V červenci 1881 pořádala britská záložní eskadra v Kronštadtu zábavu na palubě HMS Hercules. Oběda se zúčastnili Tereza a její manžel, car s carevnou a další významné osobnosti ruské a německé královské rodiny. O dva roky později, 19. dubna 1883, zasáhla pár tragédie, když Tereza v Petrohradu zemřela.

Manželství s Anastázií

ve Smolném institutu v Petrohradu byly pod přímou ochrannou carevny Marie Fjodorovny vzdělávány dvě černohorské princezny, Milica a Anastázie. Zůstaly v klášteře rok poté, co dokončily své vzdělání, a staly se velmi populárními tím, že se bavily ve společnosti. Obě dívky brzy padly do oka dvěma členům ruské císařské rodiny: Petru Nikolajeviči a Jiřímu.

16. dubna 1889 se sedmatřicetiletý Jiří šest let po Terezině smrti v Sergejevsku oženil s o šestnáct let mladší princeznou Anastázií Černohorskou. Car Alexandr III. dal Anastázii velkou svatební výbavu, stejně jako značné věno.

Spolu měli manželé dvě děti:

Sergej Georgijevič z Leuchtenbergu (4. července 1890 – 7. ledna 1974), 8. vévoda z Leuchtenbergu, zemřel svobodný a bezdětný
Elena Georgijevna z Leuchtenbergu (3. ledna 1892 – 6. února 1971), ⚭ 1917 Stefan Tyszkiewicz (24. listopadu 1894 – 6. února 1976)

Rodina vlastnila malý statek u Černého moře, kde trávila zimu. Při tamním pobytu v roce 1905 byla rodina svědky vzpoury bitevní lodi Potěmkin. Na jaře rodina přebývala až do léta v petrodvorecké residenci Villa Sergjevskaja Datcha.

Když byl ještě ženatý se svou druhou manželkou, odstěhoval se Jiří ke své francouzské milence, k velkému hněvu morálně založeného cara Alexandra III. Když zjistil, že Jiří tráví prázdniny v pobřežním městě Biarritz v jihozápadní Francii, Alexandr prohlásil: "Princ tedy myje své špinavé tělo ve vlnách oceánu".

Jejich manželství bylo považováno za "prudké a bouřlivé", Jiří ji údajně "urážel a pobuřoval hned od prvního dne jejich manželství". Anastázie dokázala dosáhnout rozvodu 15. listopadu 1906. Různé zdroje připisují Jiřímu, že vypadal dobře, ale byl "hloupý a spíše lítostivý jedinec", ačkoli tyto zprávy kolovaly nejčastěji v souvislosti s jeho druhou ženou, o které se při zařizování rozvodu s Jiřím říkalo, že to chce udělat, protože už nemůže žít s mužem "nesnesitelné hlouposti". Anastázie se později provdala za velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče, vnuka cara Mikuláše I. (bratrancem Jiřího a z matčiny synovcem Jiřího první manželky Terezy) a švagra své sestry Milicy. Obě sestry byly v ruské společnosti známé jako "černé nebezpečí", kvůli jejich rodné zemi Černé Hoře, jejich tmavé pleti a zálibě v okultismu.

Pozdější roky

V roce 1901 se úmrtími a morganatickými sňatky svých starších bratrů Jiří stal hlavou ruské větve rodu Beauharnais. Na přelomu dvacátého století, když byl stále ženatý s Anastázií, byl Jiří považován za možného nástupce bezdětného srbského krále Alexandra. Alexandr byl svržen a zavražděn při vojenském převratu a jeho následníkem se stal Petr I. Karađorđević.

Jiří po svém otci zdědil velkou sbírku maleb, soch a dalších uměleckých prací, kterou si s sebou Maximilian vzal z Mnichova do Petrohradu, když se ženil s velkokněžnou Marií Nikolajevnou. Jiří zemřel 16. května 1912 ve věku 60 let v Paříži a byl pohřben ve velkoknížecím mauzoleu v Petropavlovské pevnosti v Petrohradu.

Odkaz

Jiří byl jediný z bratrů, který uzavřel dynastické manželství. Protož však ani jeden jeho syn neměl manželské potomky, bavorský titul vévody z Leuchtenbergu v roce 1974 zanikl.

Jiří se objevuje jako postava v Bílé noci Petrohradu, napsané jeho příbuzným Michalem Řeckým a Dánským.

Vývod z předků

Francis V. de Beauharnais

Alexandre de Beauharnais

Marie Anne Henriette Françoise Pyvart de Chastullé

Evžen de Beauharnais

Joseph de Tascher

Joséphine de Beauharnais

Rose des Vergers de Sannois

Maximilian de Beauharnais

Fridrich Michal Falcko-Zweibrückenský

Maxmilián I. Josef Bavorský

Marie Františka Falcko-Sulzbašská

Augusta Bavorská

Jiří Vilém Hesensko-Darmstadtský

Augusta Vilemína Marie Hesensko-Darmstadtská

Marie Luisa Albertina Leiningensko-Falkenbursko-Dagsburská

Jiří Maximilianovič z Leuchtenbergu

Fridrich II. Evžen Württemberský

Žofie Dorota Württemberská

Bedřiška Braniborsko-Schwedtská

Marie Nikolajevna Ruská

Fridrich Vilém II.

Fridrich Vilém III.

Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská

Šarlota Pruská

Karel II. Meklenbursko-Střelický

Luisa Meklenbursko-Střelická

Frederika Hesensko-Darmstadtská

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Maximilianovich, 6th Duke of Leuchtenberg na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Georgij Maximilianovič z Leuchtenbergu na Wikimedia Commons

Vévoda z Leuchtenbergu
Předchůdce: Evžen Maximilianovič z Leuchtenbergu	1901–1912 Jiří Maximilianovič z Leuchtenbergu	Nástupce: Alexandr Georgijevič z Leuchtenbergu