Jiří Bulis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Bulis
Základní informace
Narození3. října 1946
Chomutov
Úmrtí12. května 1993 (ve věku 46 let)
Olomouc
Místo pohřbeníProstějov
Povoláníhudební skladatel, klavírista a učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Bulis (3. října 1946 Chomutov12. května 1993 Olomouc) byl český hudebník, skladatel a klavírista. Autor filmové, divadelní, scénické i jazzové hudby.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jméno skladatele Jiřího Bulise je spjato zejména s brněnskou divadelní scénou, nicméně autor sám pochází ze severních Čech. Narodil se v Chomutově a po složení maturity na místním gymnáziu se přesunul do Brna, kde studoval hudební výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a v letech 1966–1971 skladbu na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU). Po ukončení studií se nejprve živil jako učitel na Vejvanovského konzervatořiKroměříži, od konce sedmdesátých let se již ale naplno věnoval pouze skládání. Jeho tvorba byla naneštěstí předčasně přerušena. Bulis zemřel ve svých 47 letech, 12.  května 1993, při automobilové nehodě na dálnici mezi OlomoucíProstějovem, poté, co nezvládl řízení na své cestě z Brna do Ostravy. Poslední rozloučení s Jiřím Bulisem proběhlo na hřbitově v Prostějově.

Ačkoli se žádná jeho skladba nestala „hitem“, který by vstoupil do povědomí širší veřejnosti, přesto zůstala Bulisova hudba nezapomenutelná pro každého, kdo se s ní měl možnost někdy setkat.

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Těžiště Bulisovy tvorby nepochybně spočívá v komponování hudby k divadelním představením. Nejvíce spolupracoval s prostějovským HaDivadlem a brněnským Divadlem na provázku, ale jeho hudba byla použita i v inscenacích jiných divadel. Hudbu Jiřího Bulise je možné slyšet i v představeních, která vznikají v současné době.

Již v polovině šedesátých letech složil Jiří Bulis hudbu pro chomutovské Divadlo v podloubí pro kabaretní představení Růže a dvě kosti stehenní. Na počátku sedmdesátých let začala éra jeho spolupráce s Divadlem na provázku, kde skládal hudbu především pro představení Boleslava Polívky. Bulis se v několika inscenacích Divadla na provázku objevil i v menších rolích (obvykle jako klavírista, ale ztvárnil například i nohy AlenkyŽvahlava).

Divadlo na provázku[editovat | editovat zdroj]

  • Am a Ea (1973)
  • Pépe (1974)
  • Pezza versus Čorba (1975)
  • Poslední leč (1981)
  • Seance (1987)
  • Šašek a královna (1983)
  • Terapie (1985)
  • Trosečník (1977)

Od roku 1977 se Bulis věnoval tvorbě pro prostějovské HaDivadlo. Spolupracoval ale i s jinými scénami, např. se zlínským Divadlem pracujících. Na počátku osmdesátých let složil hudbu pro inscenace Ivo Krobota v pražském Činoherním klubu. Dále psal pro pražské Dejvické divadlo nebo královéhradecké loutkové Divadlo DRAK.

HaDivadlo[editovat | editovat zdroj]

  • Bylo jich 5 1/2, Guma, Návrat ztraceného syna, Panoptikum, Pouť k milosrdným a další

Činoherní klub[editovat | editovat zdroj]

  • Bouře, Marianiny rozmary, Něžný barbar, Rodina Rothů

V posledních letech se stala Bulisova hudba inspirací pro vznik komponovaných pořadů věnovaných speciálně Bulisově tvorbě (viz níže), ale zaznívá i v jiných divadelních představeních. Bulis je například oblíbeným skladatelem režiséra Vladimíra Morávka, který jeho hudbu použil ve svých nezapomenutelných inscenacích HamletMaryša, popravdě však Mařka čili To máš za to, bestijó! uvedených v královéhradeckém Klicperově divadle.

Pásma písní[editovat | editovat zdroj]

Texty[editovat | editovat zdroj]

K mnoha svým skladbám si Jiří Bulis psal texty sám. Většinou jsou prostoupeny temně melancholickou poetickou linkou a obstály by jistě i jako samostatné básnické útvary (např. Anděl radosti, Jedno jméno, Nekonečný valčík nebo jeho patrně nejznámější skladba Hosté na zemi). V ostatních případech Bulis často sahal k básním známých autorů. Zhudebnil například některé básně Sergeje Jesenina. Dále spolupracoval s Janem Vodňanským nebo Zdeňkem Šlaisem. Lahůdkou jsou pak jistě skladby „Deštník z Piccadilly“ s textem Jaroslava Seiferta a „Svítá, Marie“ na text Daniila Charmse.

Film[editovat | editovat zdroj]

Originální Bulisova hudba byla použita v řadě filmů, mimo jiné i ve snímcích Juraje Jakubiska nebo Věry Chytilové.

Hudba k filmům[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Jiří Bulis je autorem hudby pro více než 30 televizních filmů a inscenací (Faust, Hedvika, Jan houslista, Komtesa Mary, Náledí, Narozeniny, Víc než případ, Zjasněná noc, Zlatý drak aj.). Složil také hudbu pro několik dílů tehdy oblíbeného seriálu Bakaláři.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Během autorova života nedošlo k vydání jeho vlastního alba, Bulisovy práce se proto často dochovaly jen ve formě amatérských zvukových nahrávek rozptýlených po různých archívech a soukromých sbírkách. Přesto po Bulisově smrti vyšlo několik kompilací, které kvalitně mapují jeho tvorbu. Vynikající album Tiché písně například vzniklo ze záznamu jednoho z Bulisových proslulých vánočních večírků (nahrávku pořídil Jan Beránek v roce 1981).

  • Tiché písně (Sony Music Bonton, 1998) – Nejznámější skladby nazpívané Jiřím Bulisem za vlastního klavírního doprovodu.
  • Hosté na Zemi (HaDivadlo, 1998) – Písně Jiřího Bulise nazpívané herci HaDivadla pro inscenaci Proklatec aneb Soireé s písněmi J. Bulise ve zmizelé kavárně Kolbaba (scénář a režie Arnošt Goldflam).
  • Works / Věci (Wolf Records, 2005) – Sebrané originální nahrávky zpívaných i instrumentálních (scénických) skladeb.
  • Kdo neví co s láskou (Divadlo v Dlouhé, 2005) – Písně Jiřího Bulise z inscenace Kabaret Prévert-Bulis v podání herců pražského Divadla v Dlouhé (scénář a režie Jan Borna).

V Roce 2015 vyšlo tribute album Hommage à Jiří Bulis iniciované Martinem Kyšperským ve spolupráci s Bulisovou dcerou Lucií Dlabolovou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Klimešová, E.: Hudba, lidé, svět. Hudební rozhledy, Vol. 28, No. 6.
  • Martínková, A. (ed.): Čeští skladatelé současnosti. Praha : Panton, 1985.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 95. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 83. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun-By. Praha: Libri, 2007. 225-368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 313–314. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]