Jestřabina lékařská
 Jestřabina lékařská | |
|---|---|
 Jestřabina lékařská (Galega officinalis) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Rod | jestřabina (Galega) |
| Binomické jméno | |
| Galega officinalis L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jestřabina lékařská (Galega officinalis) je vytrvalá rostlina s odstálými nebo nicími namodralými či nafialovělými květy v bohatém hroznu, jediný druh rodu jestřabina rostoucí v české přírodě. Je považována za naturalizovaný archeofyt, který na území České republiky připutoval od Středozemního moře.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Druh pocházející z jižní a jihovýchodní Evropy je nyní rozšířen také ve velké části západní a střední Evropy až po střední Rusko a dále v Malé Asii, v oblasti Kavkazu i v Íránu a Iráku. Zavlečen byl i na sever i jih Ameriky. V Česku roste téměř po celém území, nejintenzivněji v teplých oblastech termofytika a mezofytika jižní Moravy.[1][2]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Roste na loukách a okrajích cest, na březích vodních toků nebo nádrží i na rumištích a skládkách. Vyskytuje se také na nitrofilních a zasolených místech, mnohdy na jaře po delší dobu zaplavených. Má ráda těžší hlinité a jílovité půdy bohaté na živiny. V minulosti byla záměrně vysévána jako krmná plodina a tehdy se rozšířila do mnoha míst.[2][3]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Vytrvalá rostlina, vysoká 40 až 100 cm, která vyrůstá ze silného kořene s větevnatými oddenky. Lodyhy jsou přímé, početné, nevětvené nebo rozvětvené již od báze, v průřezu oblé, plytce rýhované a lysé. Nejspodnější listy s řapíky jsou celistvé a teprve výše se jejich čepele stávají lichozpeřenými, jsou složené z pěti až devíti párů lístků. Téměř přisedlé lístky bývají podlouhlé neb kopinaté, 1 až 4 cm dlouhé a do 1 cm široké, celokrajné, na koncích špičaté a obvykle lysé. Na lodyze u řapíků jsou polostřelovité zoubkaté palisty.
Z úžlabí listů vyrůstají koncové hrozny s 15 až 35 oboupohlavnými květy na krátkých stopkách. Obvykle převislé květy mají zvonkovitý, asi 5 mm dlouhý pěticípý kalich, jeho trojúhelníkovité zuby jsou obvykle o něco delší než kališní trubka. Koruna, asi 10 mm dlouhá, má světle modrou pavézu a bělavě namodralá křídla i člunek. V květu je do jednoho svazku srostlých 10 tyčinek, jsou i s prašníky kratší než čnělka s bliznou. Rostlina kvete v červenci až září. Ploidie druhu je 2n = 16.
Plodem je 3 až 4 cm dlouhý, přímo odstálý, válcovitý a na vrcholu v zobáček zúženy lusk, součást hroznovitého plodenství. Slabě článkovitý a lysý lusk s vyniklou žilnatinou obsahuje 4 až 7 semen, je obvykle nepukavý a většina semen se dostává do půdy až po jeho rozpadu v následujícím roce. Ledvinovitá, slabě zploštělá, asi 3,5 mm dlouhá semena mohou být olivově zelená až červeno hnědá.
Po svém okolí se rozmnožuje oddenky a vytváří husté jednodruhové kolonie. Na větší vzdálenosti se šíří semeny která klíčí až v druhé půli jara.[1][2][3][4][5]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Jestřabina lékařská má, jak napovídá druhové jméno, mnohé léčivé vlastnosti využívané v lidovém léčitelství, sbírá se hlavně její nať. Rostlina obsahuje glykosidy, aminokyseliny, sacharidy, saponiny, třísloviny a hořčiny. Usušená droga se podává formou nálevu a její hlavní léčebné vlastnosti spočívají ve snižování hladiny cukru v krvi, ke zvyšování činnosti mléčných žláz a působí také silně močopudně. Naopak její semena nejsou lidem prospěšná a ve větším množství mohou uškodit.
V minulosti byla vysévána jako pícnina obsahující hodně bílkovin i sacharidů a pro zvýšení produkce mléka se přidávala dobytku do krmiva. V současnosti se od této praxe upustilo, neboť dojivost je sice výšší, ale mléko mívá nepříznivé organoleptické vlastnosti (hořkost). Při kombinaci s jinými krmivářskými surovinami dochází k poškozování trávicího traktu a ke snižování hmotnosti zvířat. V současnosti bývá tato rychle rostoucí rostlina používána jako zelené hnojení, obohacuje půdu o organickou hmotu i atmosférický dusík.[5][6][7]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Jestřabina lékařská není v ČR ohrožená.[8] a je zařazena na seznam mapovaných druhů v rámci projektu Mapování a monitoring invazních druhů
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Květenství -
Kolonie rostlin -
Semena
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Jestřabina lékařská [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 10.07.2004 [cit. 2015-05-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Jestřabina lékařská [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 11.08.2014 [cit. 2015-05-05]. Dostupné online.
- ↑ a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/4: Jastrabina lekárska [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1988 [cit. 2015-05-05]. S. 93–95. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (slovensky)
- ↑ AtlasRostlin.cz: Jestřabina lékařská [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2015-05-05]. Dostupné online.
- ↑ a b Plants For a Future: Galega officinalis [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2015-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Herbář Wendys: Jestřabina lékařská [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera [cit. 2015-05-05]. Dostupné online.
- ↑ OPLETAL, Lubomír; ŠIMERDA, Bohumír. Rostliny s antinutričními a toxickými látkami vyskytující se potenciálně v pícninách v ČR: Jestřabina lékařská [online]. Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., Praha-Uhříněves, rev. 2012 [cit. 2015-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
- ↑ GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel; PLESNÍK, Jan. Červený seznam ohrožených druhů České republiky: CÉVNATÉ ROSTLINY: Red List of Threatened Species of Czech Republic: VASCULAR PLANTS. Příroda. 2017-06-10, s. 1–178. Dostupné online [cit. 2024-10-04]. ISSN 2788-3825.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu jestřabina lékařská na Wikimedia Commons - Botanický ústav AV ČR – rozšíření jestřabiny lékařské v ČR
