Přeskočit na obsah

Jan Štork

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Štork
Jan Štork (cca 1917)
Jan Štork (cca 1917)

Narození27. prosince 1892
Úlice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. července 1965 (ve věku 72 let)
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Civilní činnostzahradník
Vojenská kariéra
Hodnostporučík
Doba služby1914–1919
SloužilFrancouzská cizinecká legie, Francouzské letectvo
Složkapěchota, letectvo
Jednotkarota Nazdar
Válkyprvní světová válka
Bitvybitva u Arrasu
VyznamenáníCroix de guerre, Československý válečný kříž, Řád Leopolda II.

Poručík pilot Jan Štork (27. prosince 1892 Úlice26. července 1965 Plzeň) byl český voják, československý legionář, příslušník dobrovolnické roty Nazdar v rámci francouzské Cizinecké legie během první světové války ve Francii, účastník bitvy u Arrasu, posléze příslušník dobrovolnického leteckého oddílu francouzského letectva. Byl jedním z mála československých legionářů, kteří během první světové války absolvovali bojové letecké nasazení.

Narodil se 27. prosince 1892 v Ulicích nedaleko Plzně. Otec pracoval jako zahradník na úlickém zámku Fridricha Ludvíka Macenauera, oba rodiče ve Štokrově mládí zemřeli. Odešel do Prahy, zde se po otci vyučil zahradníkem v zahradách Jeleního příkopu v areálu Pražského hradu. Zanedlouho odešel za prací do Paříže, kde s dopomocí českého krajanského spolku Société des jardiniers slaves jako zahradník u hraběte Choiseul v Juvisy u Paříže. Poté vystřídal několik zaměstnavatelů v okolí hlavního města.

Dne 28. července 1914, když Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Štork se zanedlouho přihlásil do roty Nazdar, vzniklé 31. srpna 1914 v rámci Cizinecké legie z iniciativy zástupců francouzské pobočky Sokola a sociálně-demokratického spolku Rovnost, zejména malířem Františkem Kupkou, Ernestem Denisem a jeho zetěm a pozdějším prvním československým důstojníkem Václavem Dostalem. S ostatními sdílel myšlenku vzniku samostatného Československa. Setkal se rovněž s generálem a pilotem Milanem Rastislavem Štefánikem.

K bojovému nasazení byla rota Nazdar odeslána v říjnu 1914 do kraje Champagne poblíž Remeše. Frontu se v té době podařilo stabilizovat a rota Nazdar žila běžným zákopovým životem.[1] V dubnu 1915 byla jednotka převelena do oblasti Artois, kde francouzská armáda připravovala ofenzivu a marocká divize měla být nasazena na jejím útočném hrotu. 9. května 1915 se během bitvy u Arrasu s jednotkou zúčastnil těžkých bojů o kótu 140 u vesnice blízké vesnici Neuville-Saint-Vaast poblíž Vimy, při které rota utrpěla těžké ztráty. Zde byl Štork těžce raněn a odeslán na zdravotní dovolnenou. Rota Nazdar po tomto nasazení přestala formálně existovat a její zbylí členové byli zařazeni do jiných jednotek.

Nieuport 17

Štork se díky Štefánikově iniciativě přihlásil do leteckého výcviku s vidinou zařazení do české eskadrily, z jehož uskutečnění ale nakonec sešlo. K výcviku nastoupil v lednu 1916 v leteckém učilišti v Pau, mimo jiné na strojích Blériot XI, a střelecký kurs v Cazaux-Lac. Ten ukončil v březnu téhož roku. Letecký výcvik ve Francii absolvovali rovněž další Češi, například Augustin Charvát, Jan Hofman (zemřel v boji), Václav Pilát, Václav Kahovec či Vilém Stanovský.

Symbol čápa, znak letky Les Cigognes

V září 1916 byl Štork v hodnosti desátníka pilota zařazen ke stíhací letce N26 operující v té době na frontové linii z letiště Bois de Hangard u Amiens vybavenou stíhacími dvouplošnými letouny Nieuport 17. Během probíhající Druhé bitvy na Aisně byly sjednoceny eskadrity N3, N26, N73 a N103, přezbrojeny na letouny Spad V.II a vytvořena bojová skupina Groupe de Combat 12 s označením Spa pod velením majora pilota Felixe Brocarda. Jednotka se neformálně nazývala Les Cigognes, čápi. Štork zde prováděl zejména hlídkové a doprovodné lety, začátkem roku 1917 byl na vlastní žádost přeřazen k přeškolení na dvoumotorové pozorovací a bombardovací letouny Caudron G.4. Jeho zařazení do jednotky s takovým názvem je úsměvné, neboť příjmení Štork vychází z německého výrazu pro čápa, Der Storch.

Po ukončení výcviku byl umístěnu u letky C74, spadající pod Belgickou armádu, pod velením kapitána Paillarda, tedy operující z letiště Hondschoot ve Flandrech. Nadále prováděl pozorovací a fotografické mise na strojích Caudron G.4 a G.6. S přibývajícími bojovými zkušenostmi si na svůj letoun Caudron G.6 nechal namalovat vlastní symbol, tvář Číňanky a název letounu, Nénette Renee. Se strojem byl v září 1917 sestřelen nad frontou, podařilo se mu však nouzově přistát, zachránili průzkumné fotografie a s druhým členem posádky vyvázli bez zranění. Za svou vzornou službu byl jej osobně vyznamenal belgický král Albert I., spolu s ostatními letci z jeho jednotky, Rytířským křížem řádu Leopolda II.

Vyčerpán bojovým nasazením, využil Štork začátkem roku 1918 možnosti k přeložení mimo frontové linie. Byl zařazen jako pilot k jednotkám protiletecké obrany Paříže operující z letišť v Le Bourget a Étampes, prováděl také servisní a technické lety strojů.

Po vzniku Československa

[editovat | editovat zdroj]

Po skončení první světové války 11. listopadu 1918 a následném podpisu Versailleské dohody se Štork jakožto zástupce francouzské armády stal členem komise dohlížející v Německu na likvidaci vojenské letecké bojové techniky. Byl vyznamenán Československým válečným křížem a Croix de guerre (Vojenský válečný kříž). V únoru 1919 byl z francouzské armády propuštěn v hodnosti poručíka a vrátil se zpět do svého rodného kraje. Krátce byl členem Československé armády, následně se pokusil neúspěšně podnikat v zahradnictví. Od roku 1925 žil v zakoupeném domě v Městě Touškově u Plzně, věnoval se sportovnímu letectví v Západočeském aeroklubu v Plzni. Po záboru Touškova nacistickým Německem se přestěhoval do Plzně.

Po obsazení tzv. Druhé republiky armádou a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se jakožto vlastenec a bývalý voják se zapojil do odbojové činnosti proti německým okupantům, několikrát byl vyslýchán plzeňským gestapem. Účastnil se rovněž povstání v květnu 1945, jeho hlas zazněl při vysílání plzeňského rozhlasu při svolávání mužů do bojových oddílů. Po válce se vrátil do Touškova a provozoval zde zahradnictví.

Jan Štork zemřel 26. července 1965 v Plzni.

  1. Nadporučík Václav Dostál [online]. Válka.cz [cit. 2014-08-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]