Přeskočit na obsah

Rota Nazdar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rota Nazdar
Přísaha roty Nazdar dne 12. října 1914
Přísaha roty Nazdar dne 12. října 1914
ZeměFrancieFrancie Francie
Existence11.12.1914 - květen 1915
Vznik31. srpna 1914
Typpozemní vojsko
MottoDum spiro spero
Nadřazené jednotkyFrancouzská cizinecká legie
Účast
Válkyprvní světová válka
Bitvybitva u Arrasu

Rota Nazdar (oficiálně francouzsky 1ère compagnie, bataillon C du 2e Régiment de Marche du 1er Étranger, v překladu 1. rota praporu C 2. pochodového pluku 1. pluku Cizinecké legie)[1] byla první československá vojenská jednotka působící na území Francie. Působili v ní převážně čeští dobrovolníci. Jednotka se uplatnila na západní frontě první světové války. Byla rozpuštěna po katastrofálních ztrátách v bitvě u Arrasu v květnu 1915, dala však základ vzniku československých legií v Francii roku 1918.

Rota Nazdar vznikla v rámci francouzské Cizinecké legie 31. srpna 1914, tedy na začátku první světové války. O její vznik se zasloužil Prozatímní výbor tvořený zástupci francouzské pobočky Sokola a sociálně-demokratického spolku Rovnost, podporovaný některými známými francouzskými osobnostmi, zejména Ernestem Denisem, zastupovaný pařížskými Čechy, advokátem Josefem Čapkem a Josefem Hofmanem-Krátkým.[2] Vstup do Cizinecké legie byla jediná možnost, jak vytvořit na území Francie zahraniční jednotku.

Hromadný odvod dobrovolníků proběhl 22. července 1914 v pařížské Invalidovně, za způsobilé k službě bylo uznáno 341 Čechů a 2 Slováci. Dvouměsíční výcvik prodělali v Bayonne. Slavnostní přísahu složili 12. října a rota byla začleněna do praporu C tzv. Marocké divize. Kvůli nedostatku českých důstojníků – k dispozici byli jen dva – rotě veleli Francouzi. Prvním velitelem byl jmenován kapitán M. L. J. Sallé.

Využití ve válce

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 1. světové války (1914–1915) se rota v rámci Cizinecké legie účastnila střetnutí na francouzsko-německé frontě a počet vojáků, kteří se do ní dobrovolně hlásili, narůstal. Měl však své limity, protože jednotka nemohla být doplňována o nové síly. Hranice byly uzavřeny, další Češi a Slováci do Francie nepřicházeli a nemohli se tam dostat ani jako dezertéři či zajatci, neboť rakousko-uherská armáda na západní frontě nebojovala. (K rotě se připojilo asi třicet dobrovolníků z Velké Británie, která na svém území vznik české jednotky nepovolila, a v jednotce sloužilo i několik Poláků a jeden Švýcar.) Rota Nazdar byla poprvé nasazena do boje 11. listopadu 1914 v kraji Champagne (nedaleko Remeše). V květnu 1915 se rota účastnila vítězně bojů u Arrasu, kde po útoku na kótu 140 na hřebenu Falaise de Vimy mezi vesnicemi La Targette a Souchez zbylo pouze 75 bojeschopných mužů, 42 mužů včetně všech důstojníků padlo, ostatní byli raněni a prapor C byl rozpuštěn.[3]

Později byli její příslušníci dále zařazeni do jiných jednotek. Jsou zmiňováni i při pokusu Milana Rastislava Štefánika vytvořit ve Francii letecký oddíl.[4] Ještě na konci 1. světové války (1918) je o rotě zmínka, když se několik desítek vojáků této roty dostalo do československé brigády ve Francii.

Setkání matky praporu Marie Čermákové se zotavujícími se členy roty Nazdar

Krajanská podpora

[editovat | editovat zdroj]

V podpoře jednotky byly rovněž činné v Paříži žijící české ženy, které vojákům posílaly jídlo a oblečení a sháněly za tímto účelem peníze. Matkou praporu byla pak nazývána Marie Čermáková, majitelka pařížské restaurace, která byla z místních žen v podpoře nejaktivnější. Během války udržovala Čermáková korespondenční kontakt s více než třiceti vojáky. Z celkového počtu legionářů, se kterými si Čermáková dopisovala, jich šestnáct během války padlo.[5] Jedním z nich byl též Alois Fabián, její synovec a legionář v dubnu 1918 zajatý německou armádou, který zemřel 22. října 1918 v zajateckém táboře, jako poslední československá oběť západního bojiště.[6] Dopisy Čermáková archivovala a po válce některé zapůjčila ke zveřejnění.[7]

Příslušníci roty

[editovat | editovat zdroj]
Hřbitov roty v Trutnově
  1. FENCL, Vilém. Po stopách Roty Nazdar [online]. Rota Nazdar, 2014-08-13 [cit. 2015-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  2. Hofman-Krátký, Josef, 1875- - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. 
  3. ZÝKOVÁ, Iva-Hedvika. Kóta 140 – poslední cíl roty Nazdar. Český rozhlas [online]. 2015-05-08 [cit. 2019-05-29]. Dostupné online. 
  4. PRECLÍK, Vratislav. T. G. M. a jeho legionáři právě před sto lety. Čas : časopis Masarykova demokratického hnutí. Říjen-prosinec 2016, roč. XXIV, čís. 116, s. 8–16. ISSN 1210-1648. 
  5. WWW.INCAD.CZ, INCAD. Pod slavnými prapory starodružiníků: (historické vzpomínky). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. WWW.INCAD.CZ, INCAD. Legionářská stráž. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  7. WWW.INCAD.CZ, INCAD. Československá legie ve Francii: [1914-1918. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  8. databáze VÚA Praha
  9. BŘEZOVSKÝ Lumír 24.10.1898-11.12.1914 – Personal. Biografický slovník českých zemí [online]. [cit. 2021-04-04]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BOHÁČ, Jaroslav. 1894-1944 Kronika československé legie ve Francii. Praha: Naše záloha, 1938. 580 s. 
  • EMMERT, František. Českoslovenští legionáři za první světové války, Praha, Mladá fronta 2014, ISBN 978-80-204-3283-4, 224 s.
  • PREININGER, Ladislav. Přísaha: deníky francouzského legionáře Ladislava Preiningera 1913-1940. Praha: Votobia ; Československá obec legionářská, 2001. 377 s. ISBN 80-7220-115-8. 
  • PREININGER,Ladislav. Československá legie ve Francii (První sborník francouzských legionářů k 10. výročí samostatnosti Českoslov. republiky)
  • PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 14, s. 16, s. 25

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]