Československá obec legionářská Jednota Ostrava I

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Československá obec legionářská, z.s.
Jednota Ostrava I
Znak ČsOL
Znak ČsOL
Právní formaspolek
Založeno28. březen 2000
PředsedaMgr. Martin Lokaj
AdresaOty Synka 1828, Ostrava 70800 (pouze korespondenční)
Další informace
Webwww.csol-ostrava1.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jednota Ostrava I je jednou z místních organizací Československé obce legionářské (ČsOL) v Moravskoslezském kraji, jejímž cílem je propagovat a předávat dalším generacím legionářské ideály, uchovávat odkaz I. a II. odboje za národní osvobození a udržovat ve společnosti povědomí o době nesvobody.

Historie jednoty[editovat | editovat zdroj]

Jednota ČsOL Ostrava I je místní organizací spolku, který roku 1921 založili bývalí příslušníci československých legií - revolučního vojska, jež na frontách 1. světové války bojovalo po boku dohodových armád za vznik samostatného státu Čechů a Slováků.

Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]

V letech 1921–1939 nebyla ČsOL pouze spolkem hájícím sociální zájmy legionářů, vdov a sirotků, ale díky své početné členské základně a husté síti jednot také významnou ideovou oporou Masarykovy republiky na území celého Československa. Příchod německých okupantů byl tak nutně následován zákazem a perzekucí představitelů i členů. Po vítězství nad nacismem v roce 1945 byla činnost ČsOL opět obnovena a její řady rozšířeny o bývalé příslušníky československé exilové armády na západě i východě. Nástup komunistů k moci v únoru 1948 ale rychle následovalo nedobrovolné začlenění do zpolitizovaného Svazu bojovníků za svobodu a posléze protiprávní zrušení. Legionáři byli v následujících dekádách opět pronásledováni, ponižováni a odsouzeni k zapomnění. ČsOL však díky svým členům v exilu přežila. Po pádu totality byla v Československu na sklonku roku 1991 obnovena a o deset let později se stala opět plně samostatnou organizací. Dnes ČsOL sdružuje účastníky protinacistického a protikomunistického odboje, novodobé válečné veterány, jejich potomky, pozůstalé a občany, kteří chtějí pomoci s naplněním jejího historického poslání.

Stráž praporu Jednoty Ostrava I ve stejnokrojích čs. legií v Rusku, Francii a Itálii během pietního aktu za zakladatele čs. legie v Itálii Jana Čapka u pomníku padlým za Těšínsko v Orlové.

ČsOL začala na Ostravsku působit již týden po ustavujícím pražském sjezdu. V květnu 1921 byla v moravsko-ostravském Národním domě založena Moravskoslezská župa ČsOL, jež měla zastřešovat jednotlivé místní jednoty, které se v následujících měsících postupně zformovaly v Moravské Ostravě, Hrabůvce, Kunčicích, Mariánských Horách, Přivoze, Staré Bělé, Svinově, Vítkovicích a Zábřehu. Legionářský spolkový život regionu v meziválečném období určovala především jednota v Moravské Ostravě, kterou vedl až do rozpuštění v roce 1939 ruský legionář, pedagog a osvětový pracovník Rudolf Tlapák (1884–1940). Neméně výraznou byla jednota v sousedních Vítkovicích, v jejímž čele stál až do své předčasné smrti rovněž ruský legionář – lékař a starosta místního Sokola Ludvík Klega (1888–1933), který stál např. za vznikem vítkovického biografu Rekord (dnes Divadlo Mír). Početně silnou byla také jednota v Přívoze, sdružující především zaměstnance Československých státních drah, jejichž zájmová skupina při ní působila.

Po 2. světové válce[editovat | editovat zdroj]

Zatímco po 2. světové válce se ještě nakrátko podařilo na Ostravsku obnovit struktury ČsOL v předválečné podobě, po pádu komunistického režimu vznikla roku 1992 na území statutárního města Ostravy pouze jediná jednota. Jejím předsedou se stal pozdější čestný občan města plk. Jan Pavlíček (1917–2010), účastník bitvy o Francii a obléhání přístavu Dunkerque. Na přelomu tisíciletí byl pak krátce předsedou Miloslav Krejza (1930–2012), oběť vykonstruovaných komunistických procesů 50. let. Jednota ČsOL v Ostravě se v roce 2000 rozdělila na dvě územně nedefinované jednoty, od roku 2003 odlišené pořadovým číslem 1 a 2. V čele jednoty Ostrava I stanul bojovník od Tobruku i Dukly a oběť komunistické zvůle genmjr. Josef Řehulka (1915–2002), po jehož smrti funkci převzal bývalý příslušník 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR, mnohonásobně vyznamenaný veterán Ostravské operace a čestný občan města Ostravy genpor. Ing. Mikuláš Končický (1925–2015), který se významně zasloužil o zachování tradice každoročních oslav osvobození Ostravy. Předsedou se posléze stal bývalý policista a důstojník Aktivních záloh ozbrojených sil České republiky kpt. v. v. Jan Šimčík (*1954). Od března roku 2019 jednotu, sdružující téměř sedm desítek členů z Ostravy a širokého okolí, vede historik Mgr. Martin Lokaj (*1989).

Až do své smrti byla členy Jednoty Ostrava I řada přímých účastníků protinacistického odboje, vedle výše jmenovaných také např. členové výsadku Wolfram brig. gen. v. v. Robert Matula (1918–2012) a pplk. v. v. Vladimír Řezníček (1919–2001), účastník obléhání přístavu Dunkerque a vězeň komunistů genmjr. v. v. Robert Pavlík (1912–2002), veterán od Tobruku a posléze příslušník 311. čs. bombardovací perutě plk. v. v. Boleslav Ivánek (1917–2003), účastník sokolského protinacistického odboje na Ostravsku MUDr. Věroslav Dušek (1922–2020), nebo vězeň gulagu a bojovník od Sokolova Kurt Lanzer (1928–2016). Vedle válečných veteránů tvořili a stále tvoří významnou skupinu členů jejich pozůstalí, mezi než patřila až do své smrti např. Eva Janková, vdova po veliteli 1. čs. samostatné tankové brigády a čestném občanu města Ostravy genplk. Vladimíru Jankovi (1917–1968).

Činnost jednoty[editovat | editovat zdroj]

Členové Jednoty Ostrava I coby stráž praporu ČsOL ve stejnokrojích 1. čs. sam. tankové brigády během pietního aktu u příležitosti 74. výročí osvobození města Ostravy 30. dubna 2019.

Jednota Ostrava I navazuje na činnost meziválečné ČsOL na Ostravsku. Jejím hlavním cílem je propagovat a předávat dalším generacím ideály, na nichž vznikl samostatný stát Čechů a Slováků, uchovávat odkaz I. a II. odboje za národní osvobození a udržovat ve společnosti povědomí o době nesvobody. K dosažení tohoto cíle vyvíjí jednota v Ostravě a širokém okolí různorodou komemorativní a osvětovou činnost v podobě pietních a vzpomínkových aktů, přednášek a besed pro školy i veřejnost, exkurzí a branných soutěží pro mládež, vojensko-historických ukázek, publikací a mnoha dalších aktivit. Za tím účelem jednota úzce spolupracuje se samosprávou, Armádou ČR, školami, muzei a dalšími institucemi či spolky v Česku, Polsku a na Slovensku.

Členové Jednoty Ostrava I se pravidelně účastní slavnostních pietních aktů v dobových stejnokrojích čs. legií, čs. zahraničních armád 2. světové války (nejčastěji čs. samopalníků z bojů o Ostravu v dubnu 1945) či rudoarmějců – buďto coby symbolické čestné stráže u hrobů či pomníků, nebo jako stráže zapůjčených historických bojových praporů, případně vlastního praporu jednoty.

Jednota rovněž pečuje o hroby účastníků I. a II. odboje za národní osvobození na Ostravsku a Karvinsku, jež nemají charakter hrobů válečných. Do své péče přebírá opuštěné hroby, které by jinak byly odstraněny a iniciuje opravu poškozených či výrobu nových hrobových zařízení, aby tak památka odbojářů zůstala i nadále zachována.

Prapor jednoty[editovat | editovat zdroj]

Rub praporu Jednoty Ostrava I s viditelnými stuhami, kterými byl v minulosti dekorován.
Líc praporu Jednoty Ostrava I se znakem a mottem ČsOL.

Na líci bílého hedvábného praporu je vytištěn znak ČsOL. Ten tvoří čs. legionář na stráži v typické přilbě "Adrian", který prošel ohněm světové války, jejíž plamen je znázorněn v pozadí. Vycházející slunce, na jehož kotouči je umístěn stylizovaný sdružený znak čs. odboje, symbolizuje úsvit nové doby pro naše národy - vznik Československa. Svatoplukovy pruty po obou stranách znaku vyjadřují jednotu, svornost a bratrství. Na věnci kolem znaku leží letopočet 1921 - rok založení ČsOL. Vše doplňuje legionářské heslo "VĚRNOST ZA VĚRNOST". Na rubové straně praporu je vytištěna varianta sdruženého znaku odboje lemovaná nápisem ČS OBEC LEGIONÁŘSKÁ OSTRAVA I. Prapor byl v posledních letech dekorován třemi stuhami, které jednotě za její činnost udělil Úřad Městského obvodu Ostrava-Jih, Úřad Městského obvodu Ostrava-Poruba a Konfederace politických vězňů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FILIP, Jiří. Stručné dějiny Československé obce legionářské. 2. rozšířené vydání. Praha: Československá obec legionářská, 2015. ISBN 978-80-87919-12-5.
  • PRZYBYLOVÁ, Blažena. Českoslovenští legionáři - rodáci a občané Ostravy. Ostrava: Archiv města Ostravy, 2002. ISBN 80-86101-59-2.
  • LOKAJ, Martin. Činnost Čs. obce legionářské na Ostravsku v meziválečném období. In: Bulletin Společnosti Edvarda Beneše 33/2020, s. 29–35. ISBN 978-80-86107-65-3.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]