Josef Řehulka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
genmjr. v. v. Ing. Josef Řehulka
Josef Řehulka
Josef Řehulka
Narození16. října 1915
Smolkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. února 2002 (ve věku 86 let)
Ostrava
ČeskoČesko Česko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Řehulka (16. říjen 1915 Smolkov8. února 2002 Ostrava) byl československý a český voják, účastník bojů druhé světové války, politický vězeň komunistů a činovník obnovené Československé obce legionářské na Ostravsku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 16. října 1915 ve Smolkově, dnes části Háje ve Slezsku, do rodiny železničního zřízence. V rodné obci vychodil obecnou školu, poté studoval v nedaleké Opavě Státní reálné gymnázium a nakonec Vyšší hospodářskou školu, kterou ukončil maturitou. Později absolvoval také první ročník abiturientského kurzu při Obchodní akademii v Českých Budějovicích.[1]

V roce 1937 nastoupil vojenskou službu a po vyřazení z Vojenské akademie v Hranicích sloužil v hodnosti poručíka u Pěšího pluku 37 v Levoči coby velitel čety. Po rozbití a okupaci Československa v březnu 1939 byl nucen nejprve opustit Slovensko a následně také řady likvidované československé armády. Krátce předával zpravodajské informace polskému konzulátu v Moravské Ostravě. V létě 1939 pak opustil ilegálně Protektorát a 13. srpna 1939 vstoupil v polských Malých Bronovicích u Krakova do československé vojenské skupiny pod vedením pplk. Ludvíka Svobody.[1]

Po porážce Polska byl od 17. září 1939 do května 1941 internován v Suzdalu na území SSSR. V letech 1941–1943 se jako příslušník Československého pěšího praporu 11 - Východního pplk. Karla Klapálka zúčastnil bojů v Sýrii a obrany přístavu Tobruk, kde utrpěl zranění. V roce 1943 se již jako kapitán vrátil v čele skupiny důstojníků do SSSR s cílem posílit velitelský kádr zde působící československé jednotky. Postupně sloužil v různých funkcích u 1. československé samostatné brigády, 2. československé paradesantní brigády a 1. československého armádního sboru. Prošel funkcemi velitele roty, praporu a nakonec se stal přednostou 4. oddělení štábu (organizačního a osobního) sboru, se kterým prodělal těžký postup přes Dukelský průsmyk do vlasti. Jeho posledním válečným působištěm byla škola pro záložní důstojníky v Popradu. V době druhé světové války používal krycí jméno Řeka.[2]

Po válce Josef Řehulka setrval v armádě a postupně sloužil v Olomouci, Bruntále a nakonec v Praze při Hlavním štábu československé branné moci. V letech 1945–1947 absolvoval Vysokou školu válečnou a dosáhl hodnosti majora generálního štábu. Únor 1948 jej zastihl jako důstojníka 2. oddělení (zpravodajského) Hlavního štábu. Po nástupu komunistů k moci byl přeložen na nevýznamný post velitele pěšího praporu Pěšího pluku 31 Arco v Dačicích. V listopadu byl 1949 byl pod smyšlenou záminkou zatčen a následně bez soudu vězněn nejprve na samotce v Mladé Boleslavi a poté v táboře nucených prací na Mírově, kde byl podroben brutálnímu mučení a šikaně ze strany dozorců.[3] Zároveň byl degradován na vojína a zbaven všech vyznamenání. Propuštěn byl až v červenci 1951. Jako režimu nepohodlná osoba mohl pracovat pouze v dělnických profesích, kvůli věznění se mu rovněž rozpadlo manželství, které za války uzavřel s rodačkou z podkarpatskoruského Rachova a příslušnicí 1. československého armádního sboru ppor. Annou Hriňovou.[1]

V roce 1965 mu bylo navrácena hodnost, skutečné rehabilitace se však dočkal až po pádu komunistického režimu. Dnem 30. září 1993 byl prezidentem Václavem Havlem jmenován generálmajorem ve výslužbě.[4] Roku 1995 se stal četným občanem Háje ve Slezsku.[5] O dvě léta později mu pak byl vrácen také titul inženýra. V 90. letech se podílel na obnově Československé obce legionářské na Ostravsku, kam se po odchodu do důchodu vrátil. Roku 2000 se pak stal prvním předsedou a krátce před svou smrtí čestným předsedou Jednoty Ostrava I. Až do pokročilého věku aktivně přednášel o svých válečných zkušenostech vojákům, školní mládeži a široké veřejnosti. Zároveň se aktivně zapojoval do realizace pietních aktů a vzpomínkových setkání, jejichž prostřednictvím usiloval o očištění a zachování památky svých někdejších spolubojovníků.

Zemřel 8. února 2002 v Ostravě ve věku 86 let. Po posledním rozloučení s vojenskými poctami byly jeho zpopelněné ostatky uloženy do kolumbária na hřbitově ve Smolkově.[1]

Pamětní deska genmjr. Ing. Josefu Řehulkovi, odhalená 15. října 2022 na budově mateřské školy v Háji ve Slezsku-Smolkově Jednotou Československé obce legionářské Ostrava I, rodinou a obcí Háj ve Slezsku.

Posmrtné připomínky[editovat | editovat zdroj]

Předměty z pozůstalosti Josefa Řehulky byly po jeho smrti vystaveny v Národním památníku II. světové války v Hrabyni, kde v 80. letech sám působil coby průvodce. V dubnu 2022 jej u příležitosti dvacátého výročí úmrtí připomenula rodina dočasnou výstavou v prostorách Dohnálkovy vily v Háji ve Slezsku.[6][7]

Trvalé připomínky se Řehulkovi dostalo dne 15. října 2022, kdy mu byla slavnostně odhalena v jeho rodném Smolkově pamětní deska. Stalo se tak péčí Jednoty Československé obce legionářské Ostrava I, rodiny a obce Háj ve Slezsku. Deska je umístěna na zazděném okně mateřské školy, dříve školy obecné, kterou Josef Řehulka v mládí navštěvoval, a která stojí nadohled kolumbáriu smolkovského hřbitova, kde spočívají jeho ostatky.[8][9]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d MARTIN, Lokaj. Dvacet let od smrti Josefa Řehulky. www.csol-ostrava1.cz [online]. ČsOL Ostrava 1, 2022-04-24. Dostupné online. 
  2. BROŽ, Miroslav. Československé vojenské jednotky na východě : svědectví dokumentů, fotografií a věcných exponátů o vzniku a bojové činnosti 1. čs. armádního sboru v SSSR. První vydání. vyd. Praha: [s.n.] 494 s. ISBN 978-80-87919-59-0, ISBN 80-87919-59-9. OCLC 1128991433 
  3. ZDENĚK, Vališ. Vojenské rozhledy - Bez rozsudku. www.vojenskerozhledy.cz [online]. [cit. 2022-05-02]. Dostupné online. 
  4. Armáda České republiky symbol demokracie a státní suverenity : 1993-2012. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 2013. 205 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7278-614-5. S. 181. 
  5. Čestní občané obce [online]. Háj ve Slezsku, 2022-04-25. Dostupné online. 
  6. Výstava k 20. výročí úmrtí Ing. Josefa Řehulky v hájecké knihovně do 15. 5. 2022 [online]. Městská knihovna a informační centrum Hradec nad Moravicí, 2022-04-25. Dostupné online. 
  7. LOKAJ, Martin. V Háji ve Slezsku se vzpomínalo na generála Josefa Řehulku. Opavský a hlučínský deník. 2022-05-06. Dostupné online [cit. 2022-05-07]. 
  8. Slavnostní odhalení pamětní desky genmjr. Josefu Řehulkovi :: Csol-ostrava1. www.csol-ostrava1.cz [online]. 2022-10-16 [cit. 2022-10-17]. Dostupné online. 
  9. S.R.O, POLAR televize Ostrava. Ve Smolkově odhalili pamětní desku generálovi Josefu Řehulkovi | Celý MS kraj | Zprávy | POLAR TV. polar.cz [online]. [cit. 2022-10-17]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BROŽ, Miroslav - KOPECKÝ, Milan. Československé vojenské jednotky na východě. Svědectví dokumentů, fotografií a věcných exponátů o vzniku a bojové činnosti 1. čs. armádního sboru v SSSR. Praha: Československá obec legionářská, 2019. 496 s. ISBN 978-80-87919-59-0
  • MOTÝL, Ivan. Veterán, který se nedočkal své knihy. Čestné salvy dnes ukončí životní pouť generálmajora Josefa Řehulky, hrdiny od Tobrúku i od Dukly. MF Dnes. 2002-02-22, s. B/6. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Naši členové [online]. ČsOL Ostrava 1, 2022-02-17 [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. 
  2. O nás [online]. ČsOL Ostrava 1, 2020-10-30 [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. 
  3. Vzpominej generálmajora ing. JOSEFA ŘEHULKY. Moravskoslezský deník [online]. 2022-02-08. Dostupné online. 
  4. KUBECZEK, Josef. Zprávy čtvrtek, 3. července 1997. Radio Prague International [online]. 1997-07-03. Dostupné online.