Úlice (zámek)
| Úlice | |
|---|---|
 Jižní průčelí | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Výstavba | 18. století |
| Poloha | |
| Adresa | Úlice,  Česko |
| Souřadnice | 49°45′35,73″ s. š., 13°8′56,58″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 18936/4-1597 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Úlice jsou barokní zámek ve stejnojmenné obci v okrese Plzeň-sever. Postaven byl nejspíše na místě starší tvrze v osmnáctém století. Zámecká budova je včetně přilehlého parku chráněná jako kulturní památka ČR.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Prvním panským sídlem v Úlicích byla gotická tvrz, která podle Augusta Sedláčka mohla stát již v roce 1329.[2] První písemná zmínka o ní pochází až ze druhé poloviny patnáctého století, kdy byla vesnice v letech 1467 a 1471 vypálena během válek za vlády krále Jiřího z Poděbrad.[3] V té době patřila bratrům Jindřichovi a Janovi Úlickým z Úlic. Janovým potomkům potom vesnice s tvrzí patřila až do roku 1674, kdy zemřel Jindřich Jiří Úlický z Úlic. Jeho dcera Barbora Lidmila Úlická se provdala za Viléma Leopolda z Říčan a Úlice jim patřily ještě v roce 1695,[2] kdy mu zemřeli dva synové. Později se zadlužil natolik, že musel roku 1703 rozprodat veškerý majetek a odstěhovat se.[4]
Významným majitelem se stal Jindřich Zikmund ze Schirndingu, který vesnici získal roku 1713. Podařilo se mu získat také Chotěšovičky, Kozolupy, Kunějovice, Ošelín a Řebří. Později se panství až na Úlice a Chotěšovičky rozpadlo, ale přibyla k němu ještě Jezná.[3] Někdy v té době[3][5] nebo snad až ve druhé polovině osmnáctého století[6] byla stará tvrz přestavěna na barokní zámek. Roku 1783 ho zdědil Josef Václav Soyer z Burgsburgu a Edlingu, od kterého jej v roce 1795 koupil sklářský podnikatel Alois Haffenbrädl. Po něm se mezi majiteli vystřídali český zemský rada Anastaz Herbig (od roku 1801), jeho syn Josef Prokop Herbig, rytíř Antonín Cecinkar z Birnitzu (od roku 1833), Rudolf Dombrowský (od roku 1859), Bedřich Stadion-Thannhausen (od roku 1889) a od roku 1900 rodina Macenauerů.[3] Ve druhé polovině dvacátého století v budově sídlilo ředitelství státního statku.[6]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Jednopatrová zámecká budova je trojkřídlá a má mansardovou střechu, ze které vybíhá osmiboká vížka završená cibulovou střechou.[3] Východní přízemní křídlo je mladší. Fasádu člení kordonová římsa, bosovaná nároží a okna s úzkými šambránami a trojhrannými nebo segmentovými suprafenestrami.[6][5] V interiéru jsou použity plackové klenby,[6] ale podle jiných zdrojů jsou v přízemí použity stlačené valené klenby a klenby křížové.[5]
Na jižní straně zámku býval parter s květinovou broderií, zatímco na severní stranu navazuje anglický park.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-01-15]. Identifikátor záznamu 129668 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Plzeňsko a Loketsko. Svazek XIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 164 s. Kapitola Tvrze v okolí Touškova, s. 164.
- ↑ a b c d e Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Úlice – zámek, s. 371.
- ↑ ROŽMBERSKÝ, Petr; NOVOBILSKÝ, Milan. Hracholuská kaple a zámek. 1. vyd. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2001. 32 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 24). ISBN 80-902692-6-5. S. 10.
- ↑ a b c d Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-01-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Umělecké památky Čech. T/Ž. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Ulice, s. 140.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Úlice na Wikimedia Commons
