Jan Diviš
| Jan Diviš | |
|---|---|
.png) Jan Diviš (okolo roku 1919) | |
| Narození | 24. října 1862 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 8. srpna 1934 (ve věku 71 let) Praha  Československo |
| Civilní činnost | voják z povolání |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Armádní generál III. třídy |
| Doba služby | 1882–1924 |
| Složka | Císařská armáda, Československá armáda |
| Jednotka | ženisté |
| Velel | Československá armáda |
| Války | První světová válka, Maďarsko-československá válka |
| Vyznamenání |  Válečný kříž 1918 1919 Řád svatého Sávy II. třídy 1921 Řád železné koruny III. třídy |
 multimediální obsah na Commons | |
Armádní generál III. třídy v. v. Jan Diviš, křtěný Jan Josef (24. října 1862 Pardubice[1] – 8. srpna 1934 Praha[2]) byl český voják, polní podmaršálek rakousko-uherské císařské armády během první světové války, člen odbojové organizace Maffie a posléze pak generál nově vytvořené Československé armády. Po vzniku Československa působil po dva roky jako její vůbec první velitel a stal se také prvním československým aktivně sloužícím armádním generálem III. třídy.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Pardubicích do české rodiny, vychodil obecnou školu a poté reálné gymnázium v Jičíně a Pardubicích. Rozhodl se pro vojenskou dráhu a roku 1879 byl přijat na Technickou vojenskou akademii ve Vídni, kterou zakončil jako poručík.
Nejprve sloužil v důstojnické hodnosti poručíka ženijního pluku v Olomoucké pevnosti, po jejím zrušení byl převelen do Přemyšle v Haliči, kde se podílel na dostavbě zdejší pevnosti u hranic s Ruským impériem. Dále postupoval na velitelství ženijních jednotek v Brixenu a poté na několika různých místech Rakouska-Uherska působil jako štábový důstojník či vojenský školitel. Od roku 1902 mu bylo svěřeno velení samostatných jednotek, praporů a pluků. V dubnu nastoupil na velitelství 15. pěšího pluku v Sarajevu na území Bosny a Hercegoviny, kterou Rakousko-Uhersko roku 1878 anektovalo.
První světová válka[editovat | editovat zdroj]
V Sarajevu byl Diviš přítomen i 28. června 1914 při atentátu na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda, 28. července 1914 pak Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Diviš byl jmenován vojenským velitelem Sarajeva s působností na celé bosenské území,[3] v listopadu téhož roku byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka. Roku 1916 však tuto pozici opustil a z armády předčasně odešel. Na vině mohly být čistě osobní spory s nadřízenými veliteli či konflikt na základně národnostních sporů v armádě.
Po návratu do Čech se začal angažovat ve spolupráci s exilovou skupinou Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika zasazujících se o vznik samostatného Československa, sdružené do tajné organizace Maffie.
Po vzniku Československa[editovat | editovat zdroj]
_po_28._%C5%99%C3%ADjnu_1918.png)
Po vyhlášení samostatného Československa 28. října 1918 byl Diviš jakožto zkušený vojenský velitel a sympatizant české národní myšlenky pověřen členem Národního výboru Josefem Scheinerem vrchním velením nově vytvořené Československé armády. Již 30. října 1918 ji tvořilo 70 bojeschopných a vojensky vycvičených členů, jejichž jádro tvořili někdejší čeští námořníci rakousko-uherského loďstva pod velením Josefa Jiřího Kubáta. Setnina měla vojenské ležení v parku na Slovanském ostrově u Vltavy, časem získala též dostatek zbraní a v prvních dnech převratu obsadila klíčová místa v Praze a také preventivně oblehla uherské pluky pod velením generála Kestřánka, vojenského velitele Prahy, v Karlínských kasárnách. V následujícím čase byla pověřena náborem nových členů s ambicí dosáhnout počtu přes 100 000 vojáků. V prosinci 1918 obdržel Diviš jmenování velitelem Zemského vojenského velitelství v Čechách.
Již v listopadu 1918 byly československé vojenské sbory Divišem vyslány k boji v Československo-maďarské válce proti Maďarské republice rad na jižní slovenské hranici, trvající až do roku 1919, armáda prováděla též akce v sudetských oblastech Sudet, kde na krátkou dobu vznikly čtyři nezávislé republiky usilující o připojení k Německu a Rakousku. Diviš se podílel na strukturálním zřízení armády a stabilizaci celé složky. Jako vrchní armádní velitel sloužil do roku 1920, poté působil na československém Ministerstvu národní obrany. Později byl jmenován armádním generálem III. třídy.
Z armády pak odešel na vlastní žádost roku 1924 do penze.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Jan Diviš zemřel 8. srpna 1934 v Praze ve věku 71 let. Pohřben byl dle svého přání na městském hřbitově v Jičíně, bez vojenských poct a v generálské uniformě.[4]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Řád železné koruny III. třídy
Válečný kříž 1918 1919
Řád svatého Sávy II. třídy 1921
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1855-1866 v Pardubicích Zeleném předměstí, sign. 1515, ukn. 7223, str.197. Dostupné online
- ↑ Diviš, Jan : D. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spolek pro zachování odkazu českého odboje bude pečovat o hrobku generála Jana Diviše: Jičín. m.mujicin.cz [online]. [cit. 2021-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-26.
- ↑ Generál Diviš v péči spolku odboje. Spolek odboje [online]. 2019-09-21 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Diviš na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Diviš
- Databáze Národní knihovny ČR, Diviš, Jan, 1862-1934
- Biografický záznam
- Životopis (VHÚ Praha)
- válka cz. Jan Diviš
