Hrádek (Třebíč)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hrádek
Pohled na Hrádek ze Strážné hory
Pohled na Hrádek ze Strážné hory
Umístění
Město Třebíč
Městská část Podklášteří
Poloha 49°13′6,44″ s. š., 15°52′53,7″ v. d.
Začíná na na křižovatce s ulicemi Hanělova, Týnská
Končí na v parku a u židovského hřbitova
Další údaje
Délka 200 m
Šířka 1 jízdní pruh
Počet adres 17
PSČ 674 01
Kód ulice 603694
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Výhled na Vnitřní Město

Hrádek je území v Třebíči, jihovýchodní výběžek Podklášteří, a také k němu přilehlá ulice ve stejnojmenné části města. Má charakter městského parku, založeného jako Masarykovy sady, oblíbeného výletního místa návštěvníků Třebíče i oblíbeného oddychového místa Třebíčanů; důvodem oblíbenosti je krásný výhled na velkou část města Třebíče, mimo jiné též na třebíčskou židovskou čtvrť, zapsanou v seznamu UNESCO. Název místa se odvozuje od zříceniny středověké bašty v jihovýchodní části Hrádku.

Umístění[editovat | editovat zdroj]

Průhled k hrádecké louce

Hrádek je součást místní části i katastrálního území Podklášteří. Na západě jeho hranice procházejí ulicí Hrádek, obcházejí severní zdi židovského hřbitova a dál směrem k jihovýchodu na jihu uzavírají Týnské údolí až do kočičinské Zdislaviny ulice. Na samém jihu Hrádek sousedí s Hasskovou zahradou a svou prudkou skalní stěnou se dotýká řeky Jihlavy. Hranice dál běží na severozápad k Zámostí a tam se napojují znovu na ulici Hrádek.

Ulice Hrádek se lomí do pravého úhlu. Téměř veškerá zástavba je soustředěna do jejího ramene běžícího na severoseverovýchod k židovskému hřbitovu. Nejstarším domem je tamější původně správcovský dům čp. 41. Zbylou zástavbu tvoří rodinné domy. Na konci druhého ramene ulice je budova školského zařízení čp. 964 a poblíž ní dům čp. 1058.

Celková plocha Hrádku činí asi 12 ha, z toho asi 1,1 ha připadá na židovský hřbitov. Nadmořská výška se pohybuje mezi 430 a 440 m n. m.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zřícenina bašty

Z hlediska vojenské strategie by byl Hrádek pro založení města lepší volbou než umístění současného Vnitřního Města. Zvítězilo však hledisko ekonomické – snazší dosažitelnost vody nutné pro řemeslnou výrobu. Bezpečnostní důvody si ale i tak vyžádaly vybudovat na Hrádku předsunuté městské opevnění, podobně jako na druhé straně kočičinského údolí – na novodvorské Marijánce. Bašta na Hrádku, jež se jako zřícenina dochovala dodnes, je zbytkem původní kruhové věže se střílnami. Obehnaná byla příkopem a palisádou. Její stáří je datováno do poloviny 15. století.

Přes jižní stranu Hrádku měla vést trať 240 běžící dnes po pravém břehu řeky Jihlavy přes Jejkov, Horku-Domky a Borovinu. Tato varianta předpokládala překlenutí Kočičiny a údolí řeky Jihlavy u Sokolí mostem. Nádraží mělo být na Nových Dvorech při silnici na Velké Meziříčí.[2]

Masarykova vyhlídka

Po první světové válce byla velká část plošiny osázena stromy. Roku 1924 byla postavena u bašty Žižkova mohyla; vznikla ku příležitosti pětistého výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova. O dva roky později byly založeny městské sady.[3] Čestný název Masarykovy byl hrádeckým sadům stanoven v jubilejním roce 1928.[4]

V roce 1930 byla zbudována Masarykova vyhlídka. Slavnostně byla otevřena 28. října. Zdobil ji reliéf tehdejšího prezidenta republiky T. G. Masaryka a nápis „T. G. Masaryk zasloužil se o stát.“ Hrádecká stezka byla téhož roku nazvána stezkou Pavlíkovou na počest Jana Pavlíka, třebíčského dělnického aktivisty.[5] Přístupové cesty k vyhlídce, včetně té z Kočičiny byly zbudovány roku 1931. Masarykův reliéf byl z vyhlídky sňat poprvé za nacistické okupace. Po válce se ho však podařilo dohledat a roku 1947 znovu osadit na původní místo. Podruhé byl odstraněn po komunistickém převratu. Zmizel roku 1952 neznámo kam.[6] Velkou celkovou opravou vyhlídka prošla v roce 2007.

Hrádecká louka slouží konání různých společenských akcí (např. cirkusy, tzv. drakiády).

Slovem Hrádek se též někdy označuje Dům dětí a mládeže Hrádek Třebíč, příspěvková organizace kraje Vysočina, jíž slouží objekt bývalého Okresního domu pionýrů a mládeže, otevřený 27. září 1985. Tato stavba – dnes již nevyhovující – byla vybudována v rámci akce Z. Hlavní vchod překvapivě nesměřuje k jihu, k silnici, nýbrž k severu, do luk a zahrady.[7] Budova pak byla opuštěna, Dům dětí byl přesunut do budovy bývalé kotelny v areálu borovinské továrny, kde sdílí budovu s ekotechnickým centrem Alternátor. Budova na hrádku pak byla v dubnu roku 2016 zbourána.[8] V únoru 2017 bylo oznámeno, že v tomtéž roce bude vybudována na místě bývalého domu dětí klubovna se sociálním zázemím a s krytým posezením. Dále pak dojde k vybudování sítě cest a opravě opěrných zídek.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Všechny tyto informace čerpány z GISu Vysočina.
  2. Zpravodaj města Třebíče, 12/1983
  3. KUBEŠ, Milan. In Čeněk Sameš. Třebíč – město a okres. Brno : Národohospodářská propagace ČR, 1935. Kapitola Významné objekty, sady, hřiště, koupaliště, s. 93.
  4. Město Třebíč. Pamětní kniha Města Třebíče. Příprava vydání Sameš, Čeněk. Svazek 2. Třebíč : [s.n.]. min. 252 s. S. 90.  
  5. Město Třebíč. Pamětní kniha Města Třebíče. Příprava vydání Sameš, Čeněk. Svazek 2. Třebíč : [s.n.]. min. 252 s. S. 123.  
  6. JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí. 1. vyd. Třebíč : Amaprint Kerndl, 2004. 193 s. ISBN 80-239-3994-7. S. 113.  
  7. Třebíčané na toto téma žertovně dodávají, že na samém začátku výstavby v dubnu 1983 v rámci akce Z došlo k otočení stavebních plánů.
  8. VONDRÁK, František. OBRAZEM: Dům dětí na Hrádku jde k zemi. Třebíčský deník [online]. VLP, 2016-04-02 [cit. 2017-02-03]. Dostupné online.  
  9. JAKUBCOVÁ, Hana. Z parku do bývalé kotelny. Dům dětí v Třebíči uvolnil místo nové klubovně. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-02-01 [cit. 2017-02-03]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FIŠER, R., NOVÁČKOVÁ, E., UHLÍŘ, J. Třebíč. Dějiny města I. 1. vyd. Brno : Blok, 1978. 208 s.
  • NEVOSAD, J. Třebíčí krok za krokem In Zpravodaj města Třebíče 2/1982.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]