Heník z Valdštejna
| Heník z Valdštejna | |
|---|---|
 Erb Valštejnů | |
| Narození | březen 1568 Dobrovice |
| Úmrtí | 1. května 1623 (ve věku 55 let) Torgau |
| Choť | Marie z Lobkovic (od 1596)[1] Kristýna Nybšická z Holtendorfu[1] |
| Děti | Jindřich z Valdštejna[1] |
| Rodiče | Jindřich z Valdštejna a Markéta z Lobkovic[2] |
| Příbuzní | Vilém Vok z Valdštejna (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich z Valdštejna na Všejanech (zpravidla zmiňovaný jako Heník, též Henyk nebo Hynek z Valdštejna, německy Henig von Waldstein; březen 1568 Dobrovice[3] – 1623 Torgau[4] nebo 1. května 1623 Drážďany[5][6]) byl český šlechtic, spisovatel a knihtiskař z rodu Valdštejnů. Používal pseudonym Jan Pravda Litovanský.[7]
Život
[editovat | editovat zdroj]Původ a rodina
[editovat | editovat zdroj]Heník se narodil jako syn dvorského úředníka Jindřicha z Valdštejna (1517–1579) z lomnické rodové linie a jeho druhé manželky Markéty z Lobkovic.
Od 21. října 1596 byl ženatý s Marií z Lobkovic, dcerou císařského diplomata Kryštofa Popela z Lobkovic (1549–1609).[5] Podruhé se oženil s Kristýnou Nybšickou z Holtendorfu, s níž měl syna Jindřicha (* 1597[zdroj?] Dobrovice – † ?).[8]
Tiskárna
[editovat | editovat zdroj]Na svém zámku v Dobrovici si zřídil vlastní tiskárnu. V roce 1615 začal ve své dílně tisknout desetisvazkovou sérii historických spisů Václava Magerle ze Sobíšku. Po vydání prvních dvou dílů v nich byly nalezeny nevhodné výroky proti císařům Rudolfovi a Matyášovi i proti královským radům.[8] Tiskař Ondřej Mizera byl proto na královský příkaz uvězněn na Pražském hradě. Dne 27. února 1616 byl Mizera na žádost Heníka z Valdštejna císařem propuštěn s podmínkou, že Mizeru nebude věznit ani trestat, ale naopak jej uvede zpět do práce. Navzdory tomu ho nechal Valdštejn uvrhnout do žaláře, nechal jej spoutat řetězy a nakonec bez obvinění, výslechu a řádného soudu stít. Mezi lidmi nechal rozšířit zprávu, že tiskař utekl a totéž řekl u dvornímu kancléři, když byl požádán, aby ho vydal. Na rozkaz císaře však bylo v místě popravy nalezeno tělo, které bylo po exhumaci okamžitě rozpoznano jako Ondřej Mizera. Heník z Valdštejna byl za svůj čin stíhán a odsouzen k pokutě padesáti tisíc kop míšeňských grošů.[9]
Také výše zmíněný autor díla, jenž byl pražským purkmistrem, byl pohnán k zodpovědnosti. Vymlouval se však, že své dílo dal Valdštejnovi pouze k nahlédnutí, nikoli k tisku. Magerle byl roku 1617 zcela omilostněn.
Exil
[editovat | editovat zdroj]Během českého stavovského povstání stál Heník z Valdštejna na straně českých stavů. Po bitvě na Bílé hoře mu byla jeho panství Dobrovice a Křinec zkonfiskována, stejně tak statky po jeho první manželce Oujezdec a Bratronice. Tyto statky později „koupil“ Albrecht z Valdštejna. Heník s rodinou odešel do exilu a prvním cílem těchto exulantů se staly Drážďany. Tam dorazili dne 24. února 1623; Heníka doprovázela manželka s dalšími deseti osobami a osmnáct koní táhlo jejich naložené vozy. Saský kurfiřt ale nerad přijímal cizince do svého rezidenčního sídla, nebyl si jist jejich loajalitou a obával se přelidnění města, proto nařídil městské radě, aby od 1. března 1623 exulanty bez jeho zeměpanského povolení v Drážďanech netrpěla. Heník s manželkou zemřeli o několik týdnů později v Torgau. Jejich nezletilého syna vzal pod svou ochranu saský kurfiřt.[4][10]
Pamětní medaile
[editovat | editovat zdroj]Na počest Heníka z Valdštejna byly vyraženy dvě medaile, neznámo k jaké příležitosti:
- První těžká pozlacená stříbrná medaile znázorňuje v aversu rodový erb a nápis: HENYK Z WALDSSTEYNA · A NA DOBROWICZY AETATIS · SVAE: XXXIII, 1601. Na rubu je Valdštejnova busta en face s popiskem: HLED NA MNE · ZNEYSERE · NAYDESSLI · SEBE · BEZ WADY | SVD MNE.
- Druhá stříbrná a zlatá medaile znázorňuje bustu s nápisem: HENRI.(cus) L.(iber) BARO DE WALDSTEIN, na rubu erb s nápisem: NOBILITAT · VIRTVS · 1614.[11]
Spisy vytištěné ve valdštejnské tiskárně
[editovat | editovat zdroj]V roce 1610 byla vydána tato díla:
- Zrcadlo potěšení Pánem Bohem samým, a jeho řízením snaubeným a spojeným manželům
- Písničky pěkné a starozzytné nyní pospolu sebrané
- Krátká zpráva o řádu politickým z rozličných autorů wybrana
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého. F. Šimáček, knihtiskárna a nakladatelstvo. 1895.
- ↑ August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého. F. Šimáček, knihtiskárna a nakladatelstvo. 1895.
- ↑ Osobnost: Heník z Valdštejna. www.prijmeni.cz [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online.
- ↑ a b ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. Praha: Edita Štěříková + Nakladatelství Kalich, 2004. 550 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 186.
- ↑ a b KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 89.
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Waldsteinů 5 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2023-04-05]. Dostupné online.
- ↑ Osobnost: Jan Pravda Litovanský. www.prijmeni.cz [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online.
- ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek X. Boleslavsko. Praha: František Šimáček, 1895. 462 s. Dostupné online. Kapitola Dobroviceves tvrz, s. 335. Dále jen Sedláček (1895).
- ↑ Sedláček (1895), s. 336.
- ↑ GINDELY, Antonín. Geschichte der Gegenreformation in Böhmen. Leipzig: [s.n.], 1894. Dostupné online. S. 299.
- ↑ „Hynek z Valdsteina“. Světozor (Prager illustrirte čechische Zeitschrift). Praha: 1867, čís. Nr. 12.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- NEUMANN, Josef. Beschreibung der Bisher bekannten böhmischen Privatmünzen und Medaillen. Prag: Verlag des Vereines, Verein für numismatik, 1870. 1040 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: ErZBAAAAcAAJ.
- RITTER VON WURZBACH, Constantin. BLKÖ: Waldstein, Heník – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. (německy)
