Helena Turcerová Devečková
| Helena Turcerová-Devečková | |
|---|---|
 | |
| Narození | 18. února 1886 Slovany |
| Úmrtí | 3. listopadu 1964 (ve věku 78 let) Bratislava |
| Alma mater | Sorbonna |
| Povolání | spisovatelka |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Helena Turcerová-Devečková (18. února 1886 Slovany – 3. listopadu 1964 Bratislava) byla slovenská literární historička, spisovatelka, učitelka, překladatelka, diplomatka, politička, slovenská slavistka, kulturní historička, tlumočnice, dobrovolnice, ochotnická divadelní herečka a režisérka.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Helena Anna Turcerová se narodila 18. ledna 1886 ve Slovanech. Její rodiče byli Adolf Turcer a jeho choť Anna Turcerová, za svobodna Rendeková.
Od roku 1893 do roku 1904 navštěvovala francouzskou školu v Moskvě. Po získání základního vzdělání a roční přestávce se vydala do Varšavy zdokonalit si polštinu. Rok tam žila u svých příbuzných, než se přestěhovala do Paříže studovat francouzskou literaturu na Ústavu orientálních jazyků na Sorbonně.[1] Studia úspěšně dokončila a stala se tak první Slovenkou, která získala na Sorbonně doktorát.[2]
Na doporučení profesora Ernesta Denise v Paříži v roce 1910 francouzsky sepsala práci Ľudovít Štúr a idea slovenské nezávislosti. Ta vyšla roku 1913 a která měla velký ohlas ve slovenských a českých časopisech. Pro své profesory E. Haumanta a L. Legera zpracovala studie o vlivu Hegelovy filozofie na Ľudovíta Štúra a o dějinách Matice slovenské. Vypracovala také práci o třech láskách Ľudovíta Štúra a memoáry o J. G. Tajovském.[1] V Proudech zveřejnila lingvistickou studii zaměřenou na styky slavianofilů se Slováky a jejich vliv na odtržení se Slováků od Čechů.
Po skončení studií se živila jako učitelka francouzštiny. První zaměstnání našla roku 1913 na dívčím gymnáziu v Menzelinsku. V následujícím roce uskutečnila cestu do Itálie. Na zpáteční cestě ji zastihla válka na slovenském území, proto se usadila dočasně v Martinu a v roce 1915 se odtamtud přesunula do Jasenové.
Na konci válečných let se vdala za Ondřeje Devečka, evangelického kněze, publicistu, politika a pedagoga.[3]
Po válce rozšířila svoje pole učitelské působnosti také na německý a slovenský jazyk. Od roku 1920 pracoala na obchodní škole v Dolním Kubíně, o tři roky později se trvale usadila v Kežmaroku. Více než dvě desetiletí tam působila jako jazyková inspektorka na obchodních školách a na učilištích ženských řemesel.
V roce 1948 se přestěhovala z Kežmaroku do Bratislavy, kde se věnovala výhradně překladatelství.[1] Do slovenštiny přeložila základní díla francouzské a ruské krásné literatury od Ostrovského, Gercena, Kuprina, Tolstého, Balzaca, Diderota, Duma, France, Rollanda, a také Stendhala.[1]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Ľudovít Štúr a idea slovenskej nezávislosti
- Styky slavianofilov so Slovákmi a ich vplyv na odtrhnutie sa Slovákov od Čechov
- Louis Stúr et ľidée de ľindependance slovaque
- Louis Stur et ľidee de ľindependance slovaque
- Louis Stúr et L’Idée de L’Indépendance Slovaque
- Deti v ruských novelách / Antologia beletristov ruských
- Nemecká cvičebnica pre školy obchodné a ústavy príbuzné
- Národné hospodárstvo pre odborné pokračovacie školy pre živnosti obchodné,
- Učebnica jazyka nemeckého pre prvý ročník obchodných akadémií
- Dieťa v krásnej próze francúzskej /antológia moderných beletristov francúzskych
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helena Turcerová-Devečková na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c d Slovenský biografický slovník : od roku 833 do roku 1990. Martin: Matica slovenská 6 v. s. Dostupné online. ISBN 80-7090-070-9, ISBN 978-80-7090-070-3. OCLC 14520098
- ↑ Lexikón slovenských žien. Martin: Slovenská Národná Knižnica 288 pages s. Dostupné online. ISBN 80-89023-30-4, ISBN 978-80-89023-30-1. OCLC 55005670
- ↑ Ondrej Devečka. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (slovensky) Page Version ID: 7267273.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Helena Turcerová-Devečková na Wikimedia Commons
