Franz Bockenheimer von Bockenheim
Franz Bockenheimer von Bockenheim | |
---|---|
![]() | |
První sekční šéf na ministerstvu zeměbrany | |
Ve funkci: 10. října 1907 – 1. května 1916 | |
Předchůdce | Friedrich von Georgi |
Nástupce | Richard von Schreyer |
Velitel 18. pěší divize v Mostaru | |
Ve funkci: 8. března 1911 – 25. října 1911 | |
Předchůdce | Karl Strasser |
Nástupce | Karl Gottl |
Vojenská služba | |
Služba | ![]() |
Hodnost | polní zbrojmistr (1913), polní podmaršál (1908), generálmajor (1904) |
Narození | 4. října 1856 |
Úmrtí | 24. listopadu 1937 (ve věku 81 let) |
Titul | rytíř |
Profese | učitel a spisovatel literatury faktu |
Ocenění | Řád železné koruny, Řád Františka Josefa, Leopoldův řád |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Franz Bockenheimer von Bockenheim (německy Franz Seraphin Friedrich Ritter Bockenheimer von Bockenheim) (4. října 1856 Tarnów – 24. listopadu 1937 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1877, vystřídal působení u různých jednotek ženistů, uplatnil se také jako pedagog a spisovatel v oboru vojenské teorie. V letech 1907–1916 zastával funkci sekčního šéfa na c. k. ministerstvu zeměbrany. V roce 1913 byl v armádě povýšen do hodnosti polního zbrojmistra. Na začátku první světové války jeho vliv poklesl, v roce 1916 byl odeslán do penze.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze staré šlechtické rodiny, byl synem c. k. majora Franze Xavera Bockenheimera (1816–1889). Základní vzdělání získal ve Štýrském Hradci a v letech 1873–1877 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni. Do armády vstoupil v roce 1877 jako poručík k 1. ženijnímu pluku v Olomouci,[1] s touto jednotkou pak vystřídal službu v Přemyšlu, Trentu a v roce 1879 byl povýšen na nadporučíka.[2] V letech 1881–1883 si doplnil vzdělání ve vyšším kurzu pro důstojníky dělostřelectva a byl přidělen k železničnímu odboru na generálním štábu, v roce 1886 byl povýšen na kapitána.[3] V roce 1889 byl přidělen ke štábu 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci a poté tamtéž sloužil u 27. pěšího pluku.[4] V letech 1891–1895 působil jako pedagog v důstojnických kurzech a mezitím byl v roce 1892 povýšen na majora.[5] V této době napsal dvě učebnice se zaměřením na vojenský výcvik. Jako podplukovník (1895) sloužil u 79. pěšího pluku v Rijece a Karlovaci.[6] V roce 1897 dosáhl hodnosti plukovníka[7] a v letech 1898–1904 řídil železniční odbor na generálním štábu.[8]
V roce 1904 byl povýšen do hodnosti generálmajora[9] a do roku 1907 byl velitelem 43. brigády c. k. zeměbrany ve Štýrském Hradci.[10] V letech 1907–1911 byl sekčním šéfem na ministerstvu zeměbrany[11] a k datu 1. května 1908 získal hodnost polního podmaršála.[12] Od března do října 1911 zastával funkci velitele 18. pěší divize v Mostaru, pak se ale vrátil na ministerstvo zeměbrany a znovu byl sekčním šéfem.[13][14] V té době patřil k významným organizátorům jednotek zeměbrany a k datu 1. května 1913 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.[15][16] V prosinci 1914 byl z ministerstva propuštěn ze zdravotních důvodů, v následujícím roce se vrátil do aktivní služby na pozici sekčního šéfa. K datu 1. května 1916 byl penzionován.[17]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Od narození užíval šlechtický titul rytíře s predikátem von Bockenheim, který rodina získala v roce 1613. Jako sekční šéf na ministerstvu zeměbrany obdržel v roce 1913 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[18] Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[19][20]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]Vojenský záslužný kříž III. třídy (1895)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Řád železné koruny III. třídy (1902)
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1902)
komtur Řádu Františka Josefa (1904)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1909)
Bronzová vojenská záslužná medaile (1911)
Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1912)
Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1916)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]Řád červené orlice II. třídy (1898, Německo)
komandérský kříž Řádu sv. Mořice a Lazara (1901, Itálie)
komandérský kříž Řádu sv. Olafa (1901, Norsko)
Řád vycházejícího slunce III. třídy (1904, Japonsko)
Železný kříž II. třídy (1914, Německo)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1878; Vídeň, 1877; s. 580 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 622 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 160 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 358 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 165, 339–340 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1897; Vídeň, 1896; s. 195, 522 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 103, 168 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 257, 270 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 164 dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1906; Vídeň, 1906; s. 55 dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K.Gendarmerie 1908; Vídeň, 1908; s. 36 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 168 dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1912; Vídeň, 1912; s. 38 dostupné online
- ↑ Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 3 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 130 dostupné online
- ↑ Služební postup Franze Bockenheimera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 18 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 256 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Franze Bockenheimera in: Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 4 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Franze Bockenheimera in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1915; Vídeň, 1915; s. 473 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 80–81 (heslo Franz Bockenheimer von Bockenheim) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Rakouští šlechtici
- Rakouští spisovatelé
- Tajní radové
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Řádu Františka Josefa
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Železného kříže
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu svatého Olafa
- Nositelé Řádu vycházejícího slunce
- Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara
- Narození 4. října
- Narození v roce 1856
- Narození v Tarnowě
- Úmrtí 24. listopadu
- Úmrtí v roce 1937
- Úmrtí ve Vídni
- Pohřbení ve Štýrském Hradci