Flugea

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxFlugea
alternativní popis obrázku chybí
Flugea křovitá, samčí rostlina
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď smuteňovité (Phyllanthaceae)
Rod flugea (Flueggea)
Willd., 1806
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Flueggea leucopyrus se zralými bobulemi

Flugea[1] (Flueggea) je rod rostlin z čeledi smuteňovité. Jsou to převážně opadavé a dvoudomé keře a stromy s jednoduchými, celokrajnými, střídavými listy a nenápadnými květy. Plodem je bobule nebo schizokarp rozpadající se na 3 plůdky. Rod zahrnuje 16 druhů a je rozšířen porůznu zejména v tropech a subtropech téměř celého světa. Asijská Flugea křovitá je jediný zástupce pocházející z mírného pásu a je občas pěstována i v České republice jako sbírková dřevina, nezřídka pod dřívějším názvem tvrdodřev křovitý (Securinega fruticosa). Tropický druh Flueggea virosa má široké uplatnění zejména v tradiční africké medicíně a občas se pěstuje v teplých krajích jako okrasný keř.

Rod byl v minulosti spojován s rodem tvrdodřev (Securinega), který v současném pojetí zahrnuje pouze několik druhů rozšířených výhradně na Madagaskaru a dalších ostrovech západního Indického oceánu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci rodu flugea jsou převážně opadavé, dvoudomé nebo výjimečně jednodomé keře nebo nízké stromy. Stromovitý druh F. flexuosa dorůstá výšek až 20 metrů. Rostliny jsou zpravidla lysé. Některé druhy mají ostnité větve. Listy jsou jednoduché, střídavé, krátce řapíkaté, s celokrajnou, symetrickou čepelí. Žilnatina je zpeřená, postranní žilky se blízko u okraje obloukovitě spojují. Terciární žilnatina je síťovitá. Květy jsou jednopohlavné, drobné, pravidelné, většinou pětičetné, uspořádané nejčastěji v úžlabních či ramiflorních svazečcích nebo řidčeji v hroznech či latách. Kalich je složen z 5 (4 až 7) kališních lístků, koruna chybí. Samčí květy jsou krátce stopkaté a obsahují nejčastěji 5 tyčinek s volnými nitkami. Samičí květy jsou dlouze stopkaté (stopka se za plodu prodlužuje), semeník obsahuje nejčastěji 3 (řidčeji 2 nebo 4) komůrky v nichž je po 2 vajíčkách. Blizny jsou jednotlivé, přisedlé nebo spočívající na krátkých čnělkách. Plody buď připomínají tobolku a rozpadají se na 3 samostatné plůdky nebo jsou nepukavé a bobulovité. Střední sloupek je většinou vytrvalý.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Flueggea tinctoria, endemit Pyrenejského poloostrova

Rod flugea zahrnuje 16[4] druhů. Je zastoupen s nerovnoměrnou četností na všech kontinentech s výjimkou Severní Ameriky. Centrum rozšíření je v tropech a subtropech Starého světa, zejména v Asii. Jediným druhem rostoucím v chladnějších oblastech mírného pásu je flugea křovitá, která se vyskytuje mj. v severní Číně, východní Sibiři a Ruském Dálném východě. Největší areál ze všech druhů má Flueggea virosa, rozšířená od sušších oblastí západní Afriky přes Arábii, Indii, Čínu a jihovýchodní Asii až po severní Austrálii. V Evropě se vyskytuje jediný druh, F. tinctoria, která je endemitem Pyrenejského poloostrova. V Severní Americe není žádný druh původní, na Floridě roste zplaněle F. virosa.[5]

Flugey rostou na pestré škále stanovišť, zejména v tropických nížinných i horských lesích, savanách, v opadavých lesích a keřové vegetaci různých typů až do nadmořských výšek okolo 3000 metrů.[2]

Přehled druhů a jejich rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Drobné bezkorunné květy flugeí jsou opylovány rozličným hmyzem. V jižní Africe navštěvují květy F. virosa zejména drobné denní můry z čeledi Thyrididae a brouci z čeledí zlatohlávkovití (Cetoniidae) a dlouhoústcovití (Lycidae).[9] Květy F. leucopyrus opylují v Indii zejména zejména včely. Plody vyhledávají různí savci a ptáci.[10]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Flueggea je v současné taxonomii čeledi Phyllanthaceae řazen do podčeledi Phyllanthoideae a tribu Phyllantheae. V minulosti byla celá tato čeleď součástí široce pojaté čeledi Euphorbiaceae, která se však v takovém pojetí ukázala jako parafyletická a v systému APG II byla rozdělena na několik čeledí. Rod Flueggea byl popsán v roce 1806, typovým druhem je F. leucopyrus pocházející z Indického subkontinentu. V průběhu historie byl tento rod některými taxonomy slučován s rodem Securinega, což se ukázalo jako mylné pojetí. Podle výsledků molekulárních studií nejsou oba rody navzdory morfologické podobnosti bezprostředně příbuzné a jsou součástí odlišných vývojových linií čeledi Phyllanthaceae. Mezi blízce příbuzné skupiny rodu Flueggea náleží rody Phyllanthus, Savia, Margaritaria a Lingelsheimia, zatímco rod Securinega je blízce příbuzný s Lachnostylis a dalšími rody tribu Bridelieae.[11][12][3] Do rodu Flueggea byl na základě molekulárních analýz vřazen monotypický rod Richeriella, zastoupený jediným druhem R. gracilis v tropické Asii.[2] Rodový název byl v minulosti někdy přepisován různými autory jako Fluggea nebo také Flüggea. Podle pravidel botanické nomenklatury je však platné jméno Flueggea.[3]

Obsahové látky a jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Flugey obsahují četné účinné látky, zejména alkaloidy sekurininového typu a isokumariny. Hlavním alkaloidem F. virosa je sekurinin, z dalších byl zjištěn také virosin, viroallosekurinin, virosekurinin, hordenin, flueggenin, sekurinol, norsekurinin a kyselina norsekuronová. Rovněž flugea křovitá obsahuje jako hlavní alkaloid sekurinin, a to v množství asi 0,3 až 0,9 %, a četné další alkaloidy. Nejvyšší obsah sekurininu je v kořeni.[13][14][15] Z isokumarinů je obsažen bergenin, u některých druhů i norbergenin.[16][17] Sekurinin má stimulující účinek na centrální nervovou soustavu podobně jako strychnin, je však méně toxický. Je použitelný např. při léčbě paralýzy.[14]

Otrava flugeou křovitou se projevuje zejména třesem končetin a svalovými křečemi.[18]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Druh Flueggea tinctoria, endemický na Pyrenejském poloostrově, popsal původně Carl Linné v roce 1758 jako druh řešetláku, Rhamnus tinctoria. V roce 1789 jej popsal Jean Louis Marie Poiret rovněž jako řešetlák pod názvem Rhamnus buxifolia. Až v roce 1810 byl přeřazen do čeledi pryšcovité.[19][3] Druh Flueggea anatolica je endemit Turecka. Byl popsán jako samostatný druh až v roce 1993 a je považován za místní třetihorní relikt. Příbuzným druhem je Flueggea virosa, která se nejblíže vyskytuje v údolí Nilu v Egyptě.[20]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

  • flugea křovitá (Flueggea suffruticosa), syn. tvrdodřev křovitý (Securinega suffruticosa)

Význam[editovat | editovat zdroj]

Plody některých druhů jsou jedlé. Bobule F. virosa vyhledávají v Africe zejména domorodé děti.[13] Bobule F. leucopyrus mají poněkud nahořklou chuť a konzumují je v Indii zejména chudí obyvatelé podobně jako plody F. microcarpa ve východní Africe.[21]Dřevo stromovitého druhu F. flexuosa je tvrdé, těžké a odolné vůči působení mořské vody. Slouží v Tichomoří zejména ke stavbě domů a různých konstrukcí a mostů.[2] F. virosa je v tropech a subtropech občas pěstována jako okrasný keř s pohledným olistěním a nápadnými bílými bobulemi, poněkud připomínajícími bobule pámelníku bílého.[13] V České republice je občas jako sbírková dřevina pěstována flugea křovitá. Je možno ji vidět např. v Průhonickém parku, kde je vysazena nad potokem pod Alpínem, uváděna je také ze sbírek Dendrologické zahrady v Průhonicích a Pražské botanické zahrady v Tróji.[22]

Druh F. virosa má zejména v Africe široké uplatnění v tradičním lékařství při léčení celé řady chorob. Nejpoužívanější částí je kořen. Je využíván i v indické a čínské medicíně. U extraktů byly m.j. prokázány antimikrobiální a antimykotické účinky a účinek proti původci malárie. Listy a květy flugey křovité jsou používány při léčení paralýzy a neurastenie.[14][23][13][5] Šťáva F. leucopyrus je v Indii používána zevně spolu se suchými listy tabáku proti parazitům.[24]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. a b c d BARKER, Christine; VAN WELZEN, Peter C. Flueggea (Euphorbiaceae s. l. or Phyllanthaceae) in Malesia. Systematic Botany. 2010, čís. 35(3). 
  3. a b c d e WEBSTER, Grady L. Revision of Fluegea (Euphorbiaceae). Allertonia. March 1984, čís. 3(4). 
  4. a b c HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b LEVIN, Geoffrey A. Flora of North America. Flueggea virosa [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. LI, Bingtao; GILBERT, Michael G. Flora of China: Flueggea leucopyrus [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ALFARHAN, Ahmed H. et al. Flora of Jizan region. Vol. I. [s.l.]: [s.n.], 2005. (anglicky) 
  8. FERNÁNDEZ, Inés Álvarez. Claves de flora Iberica. Vol. I. Madrid: Real Jardín Botánico, 2001. (španělsky) 
  9. MAWDSLEY, Jonathan et al. Natural history of a South African insect pollinator assemblage (Insecta: Coleoptera, Diptera, Hymenoptera, Lepidoptera): diagnostic notes, food web analysis and conservation recommendations. Journal of Natural History. 2016. Dostupné online. 
  10. Flueggea leucopyrus [online]. Pitchandikulam forest virtual herbarium. Dostupné online. 
  11. WURDACK, Kenneth J. et al. Molecular phylogenetic analysis of Phyllanthaceae (Phyllanthoideae pro parte, Euphorbiaceae sensu lato) using plastid rbcL DNA sequences. American Journal of Botany. 2004, čís. 91(11). 
  12. HOFFMANN, Petra et al. A phylogenetic classification of Phyllanthaceae (Malpighiales; Euphorbiaceae sensu lato). Kew Bulletin. 2006, čís. 61. 
  13. a b c d FERN, Ken. Useful tropical plants. Flueggea virosa [online]. 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b c KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky) 
  15. BUCKINGHAM, John et al. Dictionary of Alkaloids. [s.l.]: CRC Press, 2010. ISBN 978-1-4200-7769-8. (anglicky) 
  16. DAHANUKAR, S.A.; KULKARNI, R.A.; REGE, N.N. Pharmacology of medicinal plants and natural products. Indian Journal of Pharmacology. 2000, čís. 32, s. 81-118. 
  17. RAJ, D.; ŁUCZKIEWICZ, M. Securinega suffruticosa. Mini review. Fitoterapia. 2008, čís. 79. 
  18. HUANG, Kee Chang. The Pharmacology of Chinese Herbs. Boca Raton, Florida, USA: CRC Press, 1999. ISBN 0-8493-1665-0. (anglicky) 
  19. The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. GEMICI, Yusuf. A new species of Flueggea (Euphorbiaceae) from Anatolia. Edinburgh Journal of Botany. 1993, čís. 50(1). 
  21. HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky) 
  22. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  23. LI, Bingtao; GILBERT, Michael G. Flora of China: Flueggea [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ROSS, Ivan A. Medicinal Plants of the World: Vol. 3. New Jersey: Humana Press, 2005. ISBN 1-59259-887-0. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]