Tetralogie

Tetralogie je umělecké (nejčastěji literární) dílo o čtyřech relativně samostatných částech, které spolu souvisejí motivicky, látkově nebo problémově.

Původ tetralogie můžeme najít již v antickém Řecku, kdy v Athénách o slavnostech Dionýsových soutěžili řečtí básníci se souborem tří tragédií (viz heslo trilogie) doplněných na tetralogii tematicky spřízněnou tzv. satyrskou hrou. Jen výjimečně byla satyrská hra zastoupena tragédií čtvrtou, např. Alkéstis u Euripida, která však obsahuje celou řadu burleskních prvků. Žádný takový soubor divadelních her se však nedochoval. Satyrské drama Próteus patřící k jediné dochované antické trilogii, k Aischylově Orestei je ztraceno, a Euripidova trilogie (Kréťanky, Alkmeón v Psófidě, Télefos) patřící k Alkéstis se dochovala jen ve zlomcích.

Příklady tetralogií[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Pío Baroja: Moře (Dobrodružný život Shantiho Andíi, Bludiště sirén, Vznešení kormidelníci, Hvězda kapitána Chimisty), první část vyšla česky pod názvem Sedm záhad.
Horst Bienek: Slezská tetralogie (První Polka, Zářijové světlo, Čas beze zvonů, Země a oheň).
Max Brand: Hvízdavý Dan (Nezkrotní, Noční jezdec, Sedmý muž, Dcera Danna Barryho).
Arthur C. Clarke: Ráma (Setkání s Rámou, Návrat Rámy, Zahrada Rámova, Ráma tajemství zbavený), do série patří ještě další dvě knihy, jejichž autorem je Gentry Lee.
Arthur C. Clarke: 2001: Vesmírná odysea, 2010: Druhá vesmírná odysea, 2061: Třetí vesmírná odysea, 3001: Poslední vesmírná odysea.
Dobrica Ćosić: Čas smrti (Hříšník, Odpadlík, Věřící, Čas moci).
Lawrence Durrell: Alexandrijský kvartet (Justina, Baltazar, Mountolive, Clea).
Viktor Dyk: Válečná tetralogie (Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok).
Anatole France: Historie našich dnů (Pod jilmy, Proutěná panna, Ametystový prsten, Pan Bergeret v Paříži).
Maxim Gorkij: Život Klima Samgina.
Gerhart Hauptmann: Atreovci (Ifigenie v Delfách, Ifigenie v Aulidě, Agamemnonova smrt, Elektra).
Alois Jirásek: U nás (Úhor, Novina, Osetek, Zeměžluč).
Sergej Vasiljevič Lukjaněnko: Noční hlídka, Denní hlídka, Šerá hlídka, Poslední hlídka; Nová hlídka, Šestá hlídka
Thomas Mann: Josef a bratří jeho (Příběhy Jákobovy, Mladý Josef, Josef v Egyptě, Josef Živitel).
Henry de Montherlant: Dívky.
Marcel Pagnol: Vzpomínky z dětství (Sláva mého otce, Zámek mé matky, Čas tajemství, Čas lásek)
Władysław Reymont: Sedláci (Podzim, Zima, Jaro, Léto).
Romain Rolland: Okouzlená duše (Anneta a Sylvie, Léto, Matka a syn, Zvěstovatelka).
William Shakespeare: Richard II., Jindřich IV. (dva díly), Jindřich V.
William Shakespeare: Jindřich VI. (tři díly), Richard III.
George Bernard Shaw: Hry utěšené (Válka a hrdina, Candida, Muž z budoucnosti, Člověk nikdy neví).
Helena Šmahelová: Dobrá mysl, Dora a medvěd, Kdy přijde Dora?, Dora na cestách.
John Updike: Králíku, utíkej, Králík se vrací, Králík je bohatý, Králík na odpočinku, románová tetralogie je doplněna povídkou Vzpomínky na Králíka.
Ludmila Vaňková: Lev a růže (Král železný, král zlatý, Zlá léta, Dědici zlatého krále, Žebrák se stříbrnou holí).
Hugh Walpole: Sága rodu Herriesů (Tulák Herries, Judita, Pevnost, Vanessa).

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Richard Wagner: Prsten Nibelungův (Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried, Soumrak bohů), úvodní část je však někdy považována za prolog a dílo za trilogii.

Film[editovat | editovat zdroj]

Označení filmová tetralogie je pojem zavádějící resp. nemusí být stálý, neboť u komerčně úspěšných filmů mohou být dotáčena jejich další pokračování. Nikdo proto nemůže říci, zdali to, co je dnes charakterizováno jako tetralogie, nebude zítra pentalogií resp. filmovou sérií. V kinematografii má proto tento pojem smysl pouze u výrazně časově ohraničených nebo již definitivně uzavřených děl.