Poslední hlídka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Poslední hlídka
Autor Sergej Lukjaněnko
Původní název Последний Дозор
Překladatel Libor Dvořák
Země Ruská federace
Jazyk ruština
Cyklus hlídky
Žánry fantasy
Vydavatel AST (Rusko) Argo Triton (Česko)
Datum vydání 2006
Česky vydáno 2006
Počet stran 367
ISBN 80-7203-848-6
Následující dílo Nová hlídka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poslední hlídka (rusky Последний Дозор) je román žánru fantasy ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka. Je volným pokračováním knih Noční hlídka, Denní hlídka a Šerá hlídka, následující částí je Nová hlídka a zatím poslední je Šestá hlídka. S Hlídkami souvisí i kniha Temná hlídka od Vladimira Vasiljeva.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Kniha je rozdělena na tři samostatné příběhy. V prvním (Společná věc) se dostaneme do Edinburghu, kde zahyne ruský mladík Viktor, jeho smrt má na svědomí evidentně upír. Podivné však je, že jeho krev skončila v bazénku. Smrt přijíždí vyšetřovat jak Světlí tak Temní. Ukáže se, že útok nesměřuje na Temné či Světlé, ale na hlubší hladiny šera, v níž je žijí všichni zemřelí Jiní.

V druhém příběhu (Společný nepřítel) se dostáváme do Uzbekistánu, kde má Anton najít mága, s nímž se Geser kdysi rozkmotřil, ukáže se, že ve hře je velmi cenný artefakt, jehož původcem je kouzelník Merlin. Zdá se, že Kosťa Šauškin, který v předchozím díle Hlídky zemřel, je naživu.

V třetím příběhu (Společný osud) se Anton dostává do hlubších hladin šera, zatímco Arina se snaží oživit mrtvé s pomocí Merlinova amuletu, Anton za pomoci své dcerky, absolutní kouzelnice pronikne až do nejhlubší hladiny šera, kde se setká s Merlinem i Kosťou. Z poslední vrstvy se mu podaří projít až do sedmé, která je však zároveň naším světěm, šero je tedy se světem propojené v Urobora, hada požírajícího svůj vlastní ocas, jedná se o uzavřený systém. [1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LUKJANĚNKO, Sergej. Poslední hlídka. Praha : Argo, 2006.  

Související články[editovat | editovat zdroj]