Sergej Lukjaněnko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sergej Vasiljevič Lukjaněnko
Sergey Lukyanenko MOW 03-2011.jpg
Rodné jménoСергей Васильевич Лукьяненко
Narození11. dubna 1968 (54 let)
Karatau
Povolánílékař-spisovatel, psychiatr, autor dětské literatury, scenárista, autor sci-fi a prozaik
Alma materKazašská národní lékařská univerzita
Žánrsci-fi literatura a fantastique
Významná dílaBludiště odrazů
Noční hlídka
OceněníHvězdný most (1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004 a 2009)
Cena Aelity (1999)
Tarlan (2005)
Cena Alexandra Grina (2010)
Cena Boba Moranea
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sergej Lukjaněnko

Sergej Vasiljevič Lukjaněnko (rusky Серге́й Васи́льевич Лукья́ненко; * 11. dubna 1968, Karatau, Kazachstán, Sovětský svaz), je známý ruský spisovatel, autor převážně fantastických románů a povídek. V České republice je známý především cyklem románů Hlídka, který vychází od roku 2005.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

První fantastická povídka s názvem Porucha (Нарушение) mu vyšla v časopise Záře (Заря) v roce 1988. Zpočátku byla v jeho dílech patrná inspirace ruským autorem Vladislavem Krapivinem nebo Američanem Robertem A. Heinleinem, rychle však našel svůj vlastní styl. V roce 1990 dokončil Státní lékařský institut v Alma Atě se specializací lékař-terapeut, začal pracovat jako psychiatr a potom se stal zástupcem šéfredaktora časopisu Světy (Миры). Známým se stal díky svým románům Rytíři čtyřiceti ostrovů (Рыцари Сорока Островов) a Atomový sen (Атомный сон). Od roku 1993 (někdy se uvádí 1995) se věnuje výhradně psaní. V roce 1996 se přestěhoval do Moskvy, kde od té doby trvale žije. Je držitelem celé řady literárních cen, včetně nejprestižnější ruské ceny Aelity, udělované za největší přínos k rozvoji fantastických žánrů. Je ženatý a má jednoho syna.

Postoj k ruské invazi na Ukrajinu[editovat | editovat zdroj]

Lukjaněnko jako první signatář spolu s dalšími spisovateli (celkem 80) podepsal dopis podporující ruskou invazi na Ukrajinu a Vladimira Putina. V dopise spisovatelé konstatují, že milují ukrajinský národ a chtějí, aby Ukrajina byla nezávislou, svobodnou a vzkvétající zemí, a že pokud by Rusko nezasáhlo, nacisté by nadále pochodovali po Kyjevu a vraždili novináře, učitelé ruštiny by seděli ve vězeních, ti co upálili lidi v Oděse, by nebyli potrestáni a Rusku by hrozila banderovská špinavá atomová bomba. Vyčítá Západem podporovaným banderovcům jejich oběti, věří v odplatu a označuje invazi za „speciální operaci“ s cílem denacifikovat a demilitarizovat Ukrajinu.[1][2] Postup ruské armády označuje dopis za jasný, profesionální a obětavý a bez odplaty těm, kdo umožnili militarizaci Ukrajiny, se podle něj Ukrajina nemůže vrátit k normálnímu, konstruktivnímu životu.[3]

České nakladatelství Argo se 11. března 2022 v reakci na Lukjaněnkovo schvalování ruské invaze na Ukrajinu od spisovatele distancovalo a oznámilo, že s okamžitou platností přestává vydávat jeho knihy a že výtěžek z jeho už vydaných knih půjde na sbírku „Pomoc Ukrajině“ společnosti Post Bellum.[3] Spisovatel k tomu uvedl, že nakladatelství má právo ho nevydávat a že autoři zase mají právo na své názory a nejsou povinni sdílet cizí politický postoj, jinak by to nebylo dílo spisovatele, ale práce najatého klauna. Vyčetl České republice aktivní protiruský postoj a uvedl, že si všichni pamatují, „jak nám tam bourali pomníky…, jak se zacházelo s hroby našich vojáků“, a že „projevy nacismu zapustily kořeny a dál vzkvétají“. Zalitoval, že „naše země“ při osvobozování Prahy ztratila 300 tisíc vojáků a snažila se pomoci a zachovat všechny památky, vyčetl Čechům nedostatek vděčnosti a vyslovil podezření, že německou nadvládu nepovažovali za okupaci a žilo se jim dobře, když vyráběli vybavení pro wehrmacht. Použití příjmů z jeho knih na pomoc kyjevskému režimu označil za urážlivé a uvedl, že si myslí, že to je nezákonné a že si promluví se svým literárním agentem o tom, jak je to vůbec možné ve společnosti, která si říká legální, a že „jim“ pravděpodobně sám zakáže publikovat své knihy.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Česky vydaná díla jsou vyznačena tučně.

cyklus Rytíři čtyřiceti ostrovů

cyklus Hranice snů

cyklus Hvězdy, ty studené hračky

cyklus Bludiště odrazů

cyklus Lord z planety Země

  • Princezna stojí za smrt (Принцесса стоит смерти), povídka, 1996
  • Planeta, která není (Планета, которой нет), román, 1996
  • Skleněné moře (Стеклянное море), román, 1996
  • Lord z planety Země, souborné vydání cyklu Lord z planety Země (Princezna stojí za smrt, Neexistující planeta, Skleněné moře), česky poprvé 2009 (ISBN 978-80-7387-326-4)

cyklus Hledači nebe

cyklus Hlídka

cyklus Genom

cyklus Pohraničí

ostatní

Filmová zpracování[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Кто хочет жертв? - Статьи - Литературная газета. www.lgz.ru [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  2. GLYER, Mike. Numerous Russian SFF Writers Support Ukraine Invasion in Open Letter [online]. 2022-03-01 [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Nakladatelství Argo přestává vydávat knihy ruského spisovatele Lukjaněnka, České noviny.cz, 11. 3. 2022
  4. Tomáš Štástka: Rudá armáda měla nechat Čechy nacistům, reagoval na stopku ruský spisovatel, iDnes.cz, 22. 3. 2022
  5. Stránky filmu Noční hlídka Archivováno 15. 3. 2010 na Wayback Machine (anglicky)
  6. Stránky filmu Denní hlídka Archivováno 7. 2. 2009 na Wayback Machine (rusky)
  7. Stránky filmu Aziris Nuna (rusky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]