Chilská vlajka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Užití vlajkyZlevadoprava Chilská vlajka
Poměr stran: 2:3

Vlajka Chile má dva vodorovné pruhy, bílý a červený, u žerdi modré karé (o šířce bílého pruhu) s bílou pěticípou hvězdou.[1][2]

Červená barva symbolizuje krev prolitou za svobodu země, bílá sněhem pokryté Andy, modrá oblohu klenoucí se nad státem a Tichý oceán. Bílá hvězda, používaná už dávnými chilskými Indiány, znamená jednotu a svobodu národa, jejich pět cípů je někdy spjato s pěti původními provinciemi státu (Atacama, Aconcagua, Bío-Bío, Coquimbo a O'Higgins).[2]

Vlajka vznikla v období bojů za osvobození Chile v roce 1817 a je vlastně zjednodušenou verzí vlajky Spojených států amerických, jejíž barvy nese. Poměr stran vlajky je 2:3.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve 13. století osídlili území dnešního středního Chile Djagitové, jižní část byla osídlena Mapuči (dříve Aurakáni nebo Araukánci). V letech 1460-1485 se dostalo toto územi pod nadvládu Incké říše. Od roku 1535 bylo chilské území postupně kolonizováno Španěly a od roku 1568 se stalo severní a střední Chile součástí Místokrálovství Peru. Prvními vlajkami vyvěšovanými na chilském území byly španělské vlajky.[2]

18. září 1810 vyvrcholily snahy o nezávislost povstáním kreolského obyvatelstva v Santiagu, po kterém byla ustanovena junta a vyhlášena nezávislost. Potřeba nových státních symbolů byla naplněna 4. července 1812, v den oslav nezávislosti (1776) USA. Novou vlajku vztyčil José Miguel Carrera, vůdce osvobozeneckého hnutí. Vlajku tvořila trikolóra s modro-bílo-žlutými vodorovnými pruhy. Oficiálně byla vlajka přijata 30. září, dekret o užívání ale nebyl nikdy vydán. Symbolika barev byla vykládána jako tři hlavní hodnoty státu: suverenita, zákon a síla. Povstáni bylo již v roce 1814 potlačeno generálem Marianem Osoriem z Peru a 11. května byla dekretem tato vlajka zakázána. Naposledy byla vlajka použita 2. října v bitvě u Rancagua, po které byly znovuzavedeny španělské vlajky.[2]

12. února 1817 byla, po bitvě u Chacabuca, kde vojska generálů San Martina a O'Higginse porazila Španěly, obnovena chilská nezávislost. V dubnu 1817 byla zavedena nová vlajka (autorem byl generál O'Higgins) se třemi vodorovnými pruhy: modrým, bílým a červeným. Barvy symbolizovaly bezoblačnou oblohu, sněhem pokryté Andy a krev hrdinů prolitá na bojištích.[2]

Již 18. října 1817 byla druhá chilská vlajka nahrazena novou (do dnes platnou) vlajkou. Prosadil ji ministr obrany José Ignacio Zenteno a autorem byl španělský voják Antonio Arcos (jiný zdroj uvádí jméno Gregorio de Andía y Varela). Oficiálně vyhlásilo Chile samostatnost až 12. února 1818, kdy jej uznalo i Španělsko. 9. července 1926 byla vyhlášena republika.[2]

Vlajky chilských regionů[editovat | editovat zdroj]

Chile je unitární stát, který je rozdělen do patnácti regionů:

Vlajka chilského regionu Coquimbo byla přijata 27. prosince 2013. Tato vlajka je dle vexilologů příkladem zcela nevexilologické vlajky, porušující snad všechny zásady vytváření vlajek.[3]

Vlajky provincie Isla de Páscua a chilských etnik[editovat | editovat zdroj]

Vlastní (neoficiální) vlajku má od roku 200 pouze jediná z 51 chilských provincií - Isla de Páscua (Velikonoční ostrov, v domorodém jazyce Rapa Nui), patřící pod region Valparaíso. Na bílém listu je umístěn červený Rei-miro, dekorativní předmět ve tvaru půlměsíce, kterým se zdobily ženy z ostrova. Rei-miro znázorňuje polynéskou kánoi. Oba konce ozdoby jsou ukončeny stylizovanými lidskými hlavami.

Mapučové (dříve také Araukáni nebo Araukánci), etnická skupina jihoamerických indiánů v oblasti jižních And a Patagonie mají svou vlajku.

Vlastní vlajky mají i některá další etnika v Chile.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.crwflags.com/fotw/flags/cl.html Chilská vlajka na Flags Of The World
  2. a b c d e f g http://vexilologie.cz/vexilolo/noxx.php?n=22 Zpravodaj Vexilolog č. 22, říjen 2006
  3. http://vexilologie.cz/novarchiv.php Archiv zajímavostí 3/2014 Českých vexilologických stránek

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]