Bernardo O'Higgins

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bernardo O'Higgins
Narození 20. srpna 1778
Chillán
Úmrtí 24. října 1842 (ve věku 64 let)
Lima
Alma mater Universidad Nacional Mayor de San Marcos
Povolání politik, důstojník a vojenská osoba
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernardo O'Higgins (španělsky berˈnarðo oˈxiɣins) (20. srpna 1778 Chillán24. října 1842 Lima, Peru) byl chilský vůdce boje za nezávislost na Španělsku. Spolu s José de San Martínem je považován za chilského národního hrdinu, který osvobodil Chile od španělské nadvlády běhěm chilského boje za nezávislost. Byl bohatým statkářem s baskickými a irskými předky.[1] Za zásluhy získal titul Druhý nejvyšší vůdce Chile (1817-1823), přesto je považován za jednoho z otců zakladatelů nezávislého Chile. Je po něm pojmenováno mnoho zeměpisných útvarů na území státu (např. Lago O'Higgins).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Ambrosio O'Higgins, Bernardův otec, kterého nikdy nepoznal.

Narodil se ve městě Chillán v roce 1778. Byl to nemanželský syn Ambrosia O'Higginse, 1. markýze z Osorna,[2], který byl španělským důstojníkem narozeným v hrabství Sligo v Irsku, který se po příjezdu do Chile stal jeho chilským guvernérem a později místokrálem Peru. Jeho matka byla Isabela Riquelme, prominentní dcera místního prominentního občana Dona Simóna Riquelme y Goycolea, člena místní rady města Chillán.[3]

První roky života strávil s rodinou své matky v jižní části středního Chile, později žil v rodině Albanů, kteří byli obchodní partneři jeho otce v městě Talca. V 15. letech byl poslán za svým otcem do Limy. S otcem Ambrosiem udržoval vztah na dálku, v mládí ho finančně podporoval a zajímal se o jeho výchovu a vzdělání, přesto se nikdy osobně nesetkali. V době narození svého syna byl Ambrosio pouhý mladší důstojník. O dva roky později se Isabel provdala za Dona Félixe Rodrígueze, což byl přítel jejího otce.[3] O'Higgins používal příjmení své matky až do smrti svého otce v roce 1801.[4] Bernardúv otec pokračoval ve svém profesionálním vzestupu a stal se Místokrálem Peru. V 17. letech byl poslán do Londýna, aby dokončil svá studia.[5] V Londýně studoval historii a umění. Zde se také seznámil s americkými myšlenkami nezávislosti a vyvinula se u něj národní hrdost.[2] Setkal se s Franciscem de Mirandou, venezuelským idealistou věřícím v nezávislost své země.[6] Vstoupil do Zednářské lóže založené Mirandou, která se věnovala dosažení nezávislosti Latinské Ameriky.[2] V roce 1798 odcestoval ze Spojeného království do Španělska, kde se jeho návrat do Ameriky zpozdil v důsledku válek v období francouzské revoluce. Jeho otec zemřel v roce 1801 a tak zdědil pozemky s názvem Hacienda Las Canteras, poblíž chilského města Los Ángeles, kam se vrátil v roce 1802 a přijal příjmení svého biologického otce. Pozemky mu umožnily začít život statkáře.[7] V roce 1806 byl jmenován do samosprávy jako zástupce okresu Laja.[4] V roce 1808 Napoleon převzal kontrolu nad Španělskem, což vyvolalo sled událostí v Jižní Americe. V Chile se obchodní a politické elity rozhodly pro vytvoření autonomní vlády ve jménu uvězněného krále Ferdinanda VII. Toto měl být jeden z prvních v řadě kroků směrem k národní nezávislosti, ve které hrál vedoucí úlohu.[4]

References[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bernardo O'Higgins na anglické Wikipedii.

  1. Julia Ortiz Griffin and William D. Griffin, Spain and Portugal: A Reference Guide from the Renaissance to the Present, p. 288
  2. a b c "O'Higgins, Bernardo." Encyclopædia Britannica. 2008. Encyclopædia Britannica Online. 13 Oct 2008 <http://search.eb.com/eb/article-9056854>
  3. a b http://gosouthamerica.about.com/cs/southamerica/a/ChieBOhiggins.htm.
  4. a b c "O'Higgins, Bernardo."
  5. Herbermann, Charles, ed. (1913).
  6. Vicuña Mackenna, pp. 46-53.
  7. Hamre, Bonnie.