Bernardo O'Higgins

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bernardo O'Higgins
Narození 20. srpna 1778
Chillán
Úmrtí 24. října 1842 (ve věku 64 let)
Lima
Alma mater Universidad Nacional Mayor de San Marcos
Povolání politik, důstojník a vojenská osoba
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernardo O'Higgins (španělsky berˈnarðo oˈxiɣins) (20. srpna 1778 Chillán24. října 1842 Lima, Peru) byl chilský vůdce boje za nezávislost na Španělsku. Spolu s José de San Martínem je považován za chilského národního hrdinu, který osvobodil Chile od španělské nadvlády běhěm chilského boje za nezávislost. Byl bohatým statkářem s baskickými a irskými předky.[1] Za zásluhy získal titul Druhý nejvyšší vůdce Chile (1817-1823), přesto je považován za jednoho z otců zakladatelů nezávislého Chile. Je po něm pojmenováno mnoho zeměpisných útvarů na území státu (např. Lago O'Higgins).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Ambrosio O'Higgins, Bernardův otec, kterého nikdy nepoznal.

Narodil se ve městě Chillán v roce 1778. Byl to nemanželský syn Ambrosia O'Higginse, 1. markýze z Osorna,[2], který byl španělským důstojníkem narozeným v hrabství Sligo v Irsku, který se po příjezdu do Chile stal jeho chilským guvernérem a později místokrálem Peru. Jeho matka byla Isabela Riquelme, prominentní dcera místního prominentního občana Dona Simóna Riquelme y Goycolea, člena místní rady města Chillán.[3]

První roky života strávil s rodinou své matky v jižní části středního Chile, později žil v rodině Albanů, kteří byli obchodní partneři jeho otce v městě Talca. V 15. letech byl poslán za svým otcem do Limy. S otcem Ambrosiem udržoval vztah na dálku, v mládí ho finančně podporoval a zajímal se o jeho výchovu a vzdělání, přesto se nikdy osobně nesetkali. V době narození svého syna byl Ambrosio pouhý mladší důstojník. O dva roky později se Isabel provdala za Dona Félixe Rodrígueze, což byl přítel jejího otce.[3] O'Higgins používal příjmení své matky až do smrti svého otce v roce 1801.[4] Bernardúv otec pokračoval ve svém profesionálním vzestupu a stal se Místokrálem Peru. V 17. letech byl poslán do Londýna, aby dokončil svá studia.[5] V Londýně studoval historii a umění. Zde se také seznámil s americkými myšlenkami nezávislosti a vyvinula se u něj národní hrdost.[2] Setkal se s Franciscem de Mirandou, venezuelským idealistou věřícím v nezávislost své země.[6] Vstoupil do Zednářské lóže založené Mirandou, která se věnovala dosažení nezávislosti Latinské Ameriky.[2] V roce 1798 odcestoval ze Spojeného království do Španělska, kde se jeho návrat do Ameriky zpozdil v důsledku válek v období francouzské revoluce. Jeho otec zemřel v roce 1801 a tak zdědil pozemky s názvem Hacienda Las Canteras, poblíž chilského města Los Ángeles, kam se vrátil v roce 1802 a přijal příjmení svého biologického otce. Pozemky mu umožnily začít život statkáře.[7] V roce 1806 byl jmenován do samosprávy jako zástupce okresu Laja.[4] V roce 1808 Napoleon převzal kontrolu nad Španělskem, což vyvolalo sled událostí v Jižní Americe. V Chile se obchodní a politické elity rozhodly pro vytvoření autonomní vlády ve jménu uvězněného krále Ferdinanda VII. Toto měl být jeden z prvních v řadě kroků směrem k národní nezávislosti, ve které hrál vedoucí úlohu.[4]

Jeho úloha v boji za nezávislost Chile[editovat | editovat zdroj]

18. září 1810 se O´Higgins připojil k odboji proti španělské vládě momomentálně ovládané Francouzi. Vůdci chilských kreolů nepodporovali vládu Josefa Bonaparta ve Španělsku a vytvořili První vládní juntu s cílem navrátit španělského krále na trůn. Tento den je dnes oslavován jako Den nezávislosti Chile. O´Higgins byl blízkým přítelem jednoho z radikálnějších členů junty, Juana Martineze de Rozas, což byl dávný kamarád jeho otce. Důsledně podporoval vytvoření Národního kongresu Chile, který byl ustanoven 4.července 1811 a OHiggins byl do něj zvolen za okres Laja. Panovalo v něm ovšem určité napětí mezi royalisty a zastánci nezávislosti, ke kterým se O´Higgins hlásil.

Tábor antiroyalistů byl ovšem hluboce rozštěpen osobními animozitami a také geograficky (existovala značná rivalita mezi městy Santiago a Concepción). Rodina Carrerů ze Santiaga, která se několikrát pokoušela o převrat, podporovala čistě chilský nacionalismus. Naproti tomu tzv. Lautarská lóže, jejíž členové byli mimo jiných de Rozas, O´Higgins a Argentinec José de San Martín, sídlila v Concepcionu a jejím cílem bylo osvobození celé Latinské Ameriky.

V důsledku toho začal O´Higgins politicky i vojensky soutěžit se svým prominentním rivalem Carrerou. De Rozas původně O´Higginse jmenoval v roce 1812 (snad díky jeho nemanželskému původu, chabému zdraví a nedostatku vojenských zkušeností) na nižší vojenskou pozici. Většina svých vojenských znalostí získal od dalšího irského imigranta Juana Mackenny, což byl zkušený voják a za vlády jeho otce Ambrosia guvernér Osorna. Jeho rady se ovšem většinou týkaly jen jezdectva. Takže když v roce 1813 podnikli Španělé první pokus znovu dobýt Chile a vyslali expedici vedenou generálem Antoniem Parejou, bylo přirozené, že velení celé armády se ujal zkušenější Carrera.

O´Higgins, který předešlého roku odešel ze zdravotních důvodů z armády pobýval na svých statcích v Laja, když dorazily zprávy o španělské invazi. O´Higgins zmobilizoval místní milici a vpochodovali do Concepcionu a poté se v Talce setkali s velitelem nové armády Carrerou. Ten poslal O´Higginse odříznout Španěly u Linares a díky tomuto vítězství byl jmenován plukovníkem. Při neúspěšném pokusu dobytí Chillánu v nehostinném zimním počasív srpnu 1813, kde hrál O´Higgins jen nevýznamnou úlohu, převzal celou odpovědnost za debakl Carrera a značně to snížilo jeho prestiž v očích Junty. O´Higgins pokračoval s nezměrnou bojovností v bojích proti royalistům. 17.října 1813 se proslavil v bitvě u El Roble, když v kritické chvíl převzal velení po Carrerovi, který z ní uprchl a vydal jeden ze svých slavných rozkazů:

Chlapi! Buď budete žít se ctí nebo slavně zemřete . Odvážní za mnou!

Ač měl zraněnou nohu, vyběhl první a vojáci inspirovaní jeho příkladem vyrazili za ním a zahnali nepřátele do řeky. Poté Junta v Santiagu zbavila velení Carreru a jmenovala O´Higginse. Ten ustanovil jako velícího generála Juana MacKennu. Carrera byl později zajat a uvězněn royalisty. V době jeho nepřítomnosti uzavřel z pověření Junty O´Higigins vzhledem k vyčerpanosti vojska v květnu 1814 Smlouvu z Lircay, podle které byly zastaveny boje. Royalisté ale Carreru i jeho bratra propustili na svobodu. Ti ovšem nesouhlasili s obsahem smlouvy a O´Higginsovým velením a v červenci 1814 svrhli převratem Juntu a okamžitě vyštvali do exilu Mackennu.

O´Higgins soustředil své síly proti Carrerovi a jejich síly se střetly v bitvě u Las Tres Acequias, ve které nejmladší Carrerův bratr Luis uštědřil O´Higginsovi porážku. Další vzájemný boj byl ale odložen, protože došla zpráva, že royalisté se rozhodli ignorovat nedávno podepsanou smlouvu a pod velením generála Osorna ohrožují Concepcion. Proto se rozhodli spojit své síly a společně čelit této hrozbě. Původně se rozhodli čelit nepříteli u Angostura de Paine, což byla snadno bránitelná rokle ve tvaru hrdla láhve. Na poslední chvíli se ovšem O´Higgins rozhodl obsadit vojáky hlavní náměstí v Rancagui. Carrera, který s tím nesouhlasil, neposlal posily a O´Higginsovy síly byly obklíčeny. V bitvě probíhající ve dnech 1. a 2. října 1814 Španělé zvítězili, ale O´Higgins vydal další svůj slavný rozkaz:

Kdo ještě může na koně, ať nasedne! Prorazíme nepřátelské obklíčení!

Stejně jako Carrera a ostatní nacionalisté se O´Higgins se svými následovníky stáhl do Argentiny a zůstal tam po celé tři roky, kdy byli royalisté u vlády. Jeho hlavní podporovatel Mackenna byl zabit v souboji s Luisem Carrerou, což ještě prohloubilo jejich nepřátelství.

References[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bernardo O'Higgins na anglické Wikipedii.

  1. Julia Ortiz Griffin and William D. Griffin, Spain and Portugal: A Reference Guide from the Renaissance to the Present, p. 288
  2. a b c "O'Higgins, Bernardo." Encyclopædia Britannica. 2008. Encyclopædia Britannica Online. 13 Oct 2008 <http://search.eb.com/eb/article-9056854>
  3. a b http://gosouthamerica.about.com/cs/southamerica/a/ChieBOhiggins.htm.
  4. a b c "O'Higgins, Bernardo."
  5. Herbermann, Charles, ed. (1913).
  6. Vicuña Mackenna, pp. 46-53.
  7. Hamre, Bonnie.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]