Přeskočit na obsah

Budníček větší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBudníček větší
alternativní popis obrázku chybí
Budníček větší
Zpěv budníčka většího
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Podřádzpěvní (Passeri)
InfrařádPasserida
NadčeleďSylvioidea
Čeleďbudníčkovití (Phylloscopidae)
Rodbudníček (Phylloscopus)
Binomické jméno
Phylloscopus trochilus
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření budníčka většího
Rozšíření budníčka většího
Rozšíření budníčka většího
žlutě - hnízdiště, šrafovaně - výskyt na tahu, modře - zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budníček větší (Phylloscopus trochilus) je malý druh zpěvného ptáka z čeledi budníčkovitých (Phylloscopidae).

Budníček větší byl popsán Carlem Linném v roce 1758 pod rodovým jménem Motacilla.[2][3] Do rodu Phylloscopus byl pak přeřazen v roce 1826.[4]

Tvoří 3 poddruhy:[5]

  • Phylloscopus trochilus trochilus (Linnaeus, 1758) – hnízdí v Evropě s výjimkou severní Skandinávie (v rozmezí od Pyrenejí severně až po Alpy), zimuje v západní Africe.
  • Phylloscopus trochilus acredula (Linnaeus, 1758) – hnízdí v severní Skandinávii východně až po západní Sibiř, zimuje ve střední Africe.
  • Phylloscopus trochilus yakutensis (Ticehurst, 1935) – hnízdí ve východní Sibiři, zimuje ve východní a jižní Africe.
Budníček větší

Je o něco menší než vrabec, dorůstá délky 11–12,5 cm, v rozpětí křídel měří 17–22 cm a váží 7–15 g. Svrchu je zelenohnědý, spodinu těla má špinavě bílou až nažloutlou. Obě pohlaví se zbarvením nijak neliší, mladí ptáci mají v porovnání s dospělci žlutější spodinu těla. Velmi se podobá blízce příbuznému budníčkovi menšímu (P. collybita), od kterého se liší světlejšíma hnědavýma nohama, delším světlejším zobákem a delšími primárními letkami.[5][6][7][8]

Vábí dvouslabičným stoupavým „hýit“. Zpěv se skládá z řady jednoduchých opakovaných melancholických hvízdavých zvuků, jejichž výška pozvolně klesá. Připomíná trochu pěnkavu obecnou.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí na rozsáhlém území Evropy a také v Asii, kde zasahuje až po východní Sibiř. Je tažný se zimovišti v subsaharské Africe. Poddruh Phylloscopus trochilus yakutensis přitom každoročně podniká migrace dlouhé až 13 000 km (zřejmě i více) z jihovýchodní Sibiře do jižní Afriky.[5][7][9] Zde se zastaví v Keni nebo Tanzanii, kde některé migrující skupiny zůstanou, přičemž jiné po odpočinku pokračují dál do jižní subsaharské Afriky. Migrační cesta trvá obvykle 4 měsíce. Budníček větší k navigaci využívá informace ze slunce a dokáže měřit úhel sklonu magnetického pole Země. V České republice, kde se vyskytuje od března do října, hnízdí od nížin po 1700 m n. m.[10]

Početnost

[editovat | editovat zdroj]

Evropská populace je odhadována na 40 milionů párů, v České republice hnízdí v počtu 500 000–1 000 000 párů.[10] V posledních letech jeho početnost na našem území mírně klesá.[11]

Přednostně se zdržuje v mladých otevřených lesích s hustým podrostem a stromy mladšími 10–20 let, proniká však také do parků a zahrad. Největších populačních hustot dosahuje v místech s vodními prvky a hojným porostem bříz, olší, vrb, kapradí a nízkého ostružiní, v kterém staví hnízda.[7]

Živí se hmyzem, jeho larvami, pavouky a na podzim také různými plody.

Hnízdění

[editovat | editovat zdroj]
Phylloscopus trochilus

Ve střední Evropě hnízdí 1× ročně od května do srpna.[12] Kulovité hnízdo s bočním vchodem bývá umístěno na zemi v hustém keři nebo trávě. Stavebním materiálem jsou stébla, listy, mech apod., výstelka kotlinky je tvořena jemným rostlinným materiálem. Na rozdíl od budníčka menšího má v hnízdě jen málo peří, nebo tam nemá žádné. V jedné snůšce je 4–8 světlých, červenohnědě skvrnitých, 15,2×12,2 mm velkých[10] vajec, na jejichž 12–14denní inkubaci se podílí samotná samice. Mláďata hnízdo opouštějí po 13–14 dnech. Pohlavně dospívají již v prvním roce života a ve volné přírodě se dožívají průměrně 2 let.[13] Nejvyšší zjištěný věk je 11,8 let.[14]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. Willow Warbler (Phylloscopus trochilus) [online]. The Internet Bird Collection [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Boie, F. Isis (von Oken) 19 (10): 972, 1826. (anglicky)
  4. Lockwood, W. B. (1984). The Oxford Book of British Bird Names. Oxford University Press, ISBN 0-19-214155-4. (anglicky)
  5. a b c Hoyo, J. del, et al., eds. (2006). Handbook of the Birds of the World, vol. 11. Barcelona: Lynx Edicions. str. 649. ISBN 84-87334-22-9. (anglicky)
  6. Baker, Kevin (1997). Warblers of Europe, Asia and North Africa (Helm Identification Guides). str. 256–259. ISBN 0-7136-3971-7. (anglicky)
  7. a b c Snow, D. W. & Perrins, C. M. (1998). The Birds of the Western Palearctic (Concise Edition ed.). Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-854099-X. (anglicky)
  8. Javier Blasco-Zumeta: Ageing and sexing (PDF). www.ibercajalav.net [online]. [cit. 2010-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-27. 
  9. SOKOLOVSKIS, Kristaps; BIANCO, Giuseppe; WILLEMOES, Mikkel. Ten grams and 13,000 km on the wing – route choice in willow warblers Phylloscopus trochilus yakutensis migrating from Far East Russia to East Africa. Movement Ecology. 2018-10-15, roč. 6, čís. 1, s. 20. Dostupné online [cit. 2019-01-05]. ISSN 2051-3933. DOI 10.1186/s40462-018-0138-0. PMID 30349724. 
  10. a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 196. 
  11. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. 
  12. VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 53. 
  13. Willow Warbler Phylloscopus trochilus [online]. BTO [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. http://genomics.senescence.info/species/entry.php?species=Phylloscopus_trochilus

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]