Budníček větší

Budníček větší
	Budníček větší Zpěv budníčka většího
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	pěvci (Passeriformes);
Podřád	zpěvní (Passeri);
Infrařád	Passerida;
Nadčeleď	Sylvioidea;
Čeleď	budníčkovití (Phylloscopidae);
Rod	budníček (Phylloscopus);
Binomické jméno
	Phylloscopus trochilus; (Linnaeus, 1758)
	Rozšíření budníčka většího Rozšíření budníčka většího žlutě - hnízdiště, šrafovaně - výskyt na tahu, modře - zimoviště
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budníček větší (Phylloscopus trochilus) je malý druh zpěvného ptáka z čeledi budníčkovitých (Phylloscopidae).

Taxonomie

Budníček větší byl popsán Carlem Linném v roce 1758 pod rodovým jménem Motacilla.^[2]^[3] Do rodu Phylloscopus byl pak přeřazen v roce 1826.^[4]

Tvoří 3 poddruhy:^[5]

Phylloscopus trochilus trochilus (Linnaeus, 1758) – hnízdí v Evropě s výjimkou severní Skandinávie (v rozmezí od Pyrenejí severně až po Alpy), zimuje v západní Africe.
Phylloscopus trochilus acredula (Linnaeus, 1758) – hnízdí v severní Skandinávii východně až po západní Sibiř, zimuje ve střední Africe.
Phylloscopus trochilus yakutensis (Ticehurst, 1935) – hnízdí ve východní Sibiři, zimuje ve východní a jižní Africe.

Popis

Je o něco menší než vrabec, dorůstá délky 11–12,5 cm, v rozpětí křídel měří 17–22 cm a váží 7–15 g. Svrchu je zelenohnědý, spodinu těla má špinavě bílou až nažloutlou. Obě pohlaví se zbarvením nijak neliší, mladí ptáci mají v porovnání s dospělci žlutější spodinu těla. Velmi se podobá blízce příbuznému budníčkovi menšímu (P. collybita), od kterého se liší světlejšíma hnědavýma nohama, delším světlejším zobákem a delšími primárními letkami.^[5]^[6]^[7]^[8]

Hlas

Vábí dvouslabičným stoupavým „hýit“. Zpěv se skládá z řady jednoduchých opakovaných melancholických hvízdavých zvuků, jejichž výška pozvolně klesá. Připomíná trochu pěnkavu obecnou.

Rozšíření

Hnízdí na rozsáhlém území Evropy a také v Asii, kde zasahuje až po východní Sibiř. Je tažný se zimovišti v subsaharské Africe. Poddruh Phylloscopus trochilus yakutensis přitom každoročně podniká migrace dlouhé až 13 000 km (zřejmě i více) z jihovýchodní Sibiře do jižní Afriky.^[5]^[7]^[9] Zde se zastaví v Keni nebo Tanzanii, kde některé migrující skupiny zůstanou, přičemž jiné po odpočinku pokračují dál do jižní subsaharské Afriky. Migrační cesta trvá obvykle 4 měsíce. Budníček větší k navigaci využívá informace ze slunce a dokáže měřit úhel sklonu magnetického pole Země. V České republice, kde se vyskytuje od března do října, hnízdí od nížin po 1700 m n. m.^[10]

Početnost

Evropská populace je odhadována na 40 milionů párů, v České republice hnízdí v počtu 500 000–1 000 000 párů.^[10] V posledních letech jeho početnost na našem území mírně klesá.^[11]

Biotop

Přednostně se zdržuje v mladých otevřených lesích s hustým podrostem a stromy mladšími 10–20 let, proniká však také do parků a zahrad. Největších populačních hustot dosahuje v místech s vodními prvky a hojným porostem bříz, olší, vrb, kapradí a nízkého ostružiní, v kterém staví hnízda.^[7]

Potrava

Živí se hmyzem, jeho larvami, pavouky a na podzim také různými plody.

Hnízdění

Ve střední Evropě hnízdí 1× ročně od května do srpna.^[12] Kulovité hnízdo s bočním vchodem bývá umístěno na zemi v hustém keři nebo trávě. Stavebním materiálem jsou stébla, listy, mech apod., výstelka kotlinky je tvořena jemným rostlinným materiálem. Na rozdíl od budníčka menšího má v hnízdě jen málo peří, nebo tam nemá žádné. V jedné snůšce je 4–8 světlých, červenohnědě skvrnitých, 15,2×12,2 mm velkých^[10] vajec, na jejichž 12–14denní inkubaci se podílí samotná samice. Mláďata hnízdo opouštějí po 13–14 dnech. Pohlavně dospívají již v prvním roce života a ve volné přírodě se dožívají průměrně 2 let.^[13] Nejvyšší zjištěný věk je 11,8 let.^[14]

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ Willow Warbler (Phylloscopus trochilus) [online]. The Internet Bird Collection [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Boie, F. Isis (von Oken) 19 (10): 972, 1826. (anglicky)
↑ Lockwood, W. B. (1984). The Oxford Book of British Bird Names. Oxford University Press, ISBN 0-19-214155-4. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Hoyo, J. del, et al., eds. (2006). Handbook of the Birds of the World, vol. 11. Barcelona: Lynx Edicions. str. 649. ISBN 84-87334-22-9. (anglicky)
↑ Baker, Kevin (1997). Warblers of Europe, Asia and North Africa (Helm Identification Guides). str. 256–259. ISBN 0-7136-3971-7. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Snow, D. W. & Perrins, C. M. (1998). The Birds of the Western Palearctic (Concise Edition ed.). Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-854099-X. (anglicky)
↑ Javier Blasco-Zumeta: Ageing and sexing (PDF). www.ibercajalav.net [online]. [cit. 2010-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-27.
↑ SOKOLOVSKIS, Kristaps; BIANCO, Giuseppe; WILLEMOES, Mikkel. Ten grams and 13,000 km on the wing – route choice in willow warblers Phylloscopus trochilus yakutensis migrating from Far East Russia to East Africa. Movement Ecology. 2018-10-15, roč. 6, čís. 1, s. 20. Dostupné online [cit. 2019-01-05]. ISSN 2051-3933. DOI 10.1186/s40462-018-0138-0. PMID 30349724.
↑ ^a ^b ^c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 196.
↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-12-17]. Dostupné online.
↑ VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 53.
↑ Willow Warbler Phylloscopus trochilus [online]. BTO [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑ http://genomics.senescence.info/species/entry.php?species=Phylloscopus_trochilus

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu budníček větší na Wikimedia Commons
Galerie budníček větší na Wikimedia Commons
Taxon Phylloscopus trochilus ve Wikidruzích

[b11b964855a6b0982287cf8fbef1d62970adface-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].

[2] Willow Warbler (Phylloscopus trochilus) [online]. The Internet Bird Collection [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky)

[3] Boie, F. Isis (von Oken) 19 (10): 972, 1826. (anglicky)

[4] Lockwood, W. B. (1984). The Oxford Book of British Bird Names. Oxford University Press, ISBN 0-19-214155-4. (anglicky)

[hoyo-5] Hoyo, J. del, et al., eds. (2006). Handbook of the Birds of the World, vol. 11. Barcelona: Lynx Edicions. str. 649. ISBN 84-87334-22-9. (anglicky)

[baker-6] Baker, Kevin (1997). Warblers of Europe, Asia and North Africa (Helm Identification Guides). str. 256–259. ISBN 0-7136-3971-7. (anglicky)

[snow-7] Snow, D. W. & Perrins, C. M. (1998). The Birds of the Western Palearctic (Concise Edition ed.). Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-854099-X. (anglicky)

[zumeta-8] Javier Blasco-Zumeta: Ageing and sexing (PDF). www.ibercajalav.net [online]. [cit. 2010-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-27.

[9] SOKOLOVSKIS, Kristaps; BIANCO, Giuseppe; WILLEMOES, Mikkel. Ten grams and 13,000 km on the wing – route choice in willow warblers Phylloscopus trochilus yakutensis migrating from Far East Russia to East Africa. Movement Ecology. 2018-10-15, roč. 6, čís. 1, s. 20. Dostupné online [cit. 2019-01-05]. ISSN 2051-3933. DOI 10.1186/s40462-018-0138-0. PMID 30349724.

[Dungel-10] DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 196.

[11] Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-12-17]. Dostupné online.

[dierschke-12] VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 53.

[13] Willow Warbler Phylloscopus trochilus [online]. BTO [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky)

[14] ttp://genomics.senescence.info/species/entry.php?species=Phylloscopus_trochilus

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]