Bernd Rosemeyer
| Bernd Rosemeyer | |
|---|---|
.jpg) Bernd Rosemeyer před startem v Brně (1935) | |
| Narození | 14. října 1909 Lingen (Ems)  Německo |
| Úmrtí | 28. ledna 1938 (ve věku 28 let) Mörfelden-Walldorf Německo |
| Příčina úmrtí | silniční dopravní nehoda |
| Místo pohřbení | Dahlem Cemetery |
| Povolání | automobilový závodník, motocyklový závodník a pilot |
| Zaměstnavatel | Auto Union |
| Choť | Elly Beinhorn (1936–1938) |
| Děti | Bernd Rosemeyer |
| Příbuzní | Joseph Rosemeyer (strýc) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bernd Rosemeyer (14. října 1909 – 28. ledna 1938) byl německý automobilový závodník. V letech 1935–1937 patřil ke světové špičce závodníků Grand Prix. Byl členem SS v hodnosti Hauptsturmführer (kapitán).[1]
.jpg)
Závodní kariéra[editovat | editovat zdroj]
Jeho otec vlastnil garáž s opravnou motocyklů a automobilů, kde se mladý Rosemeyer zaučil jako mechanik. Nejprve začínal závodit na dvou kolech v roce 1931. O rok později na slavném Nüburgringu při závodech Eifelrennen obsadil 29. května na NSU 2. místo v kategorii přes 350 cm3.[2] V letech 1933–34 s NSU a BMW vyhrál devět velkých závodů. Později zaujal DKW, která se nedlouho předtím spojila s dalšími třemi výrobci, a tak vznikl Auto Union.[3] Jen po několika závodech na závodních motocyklech se stal členem závodního týmu Auto Union s téměř nulovou zkušeností se závodními automobily. To bylo vlastně považováno za přínos, protože nebyl zvyklý na zacházení s tradičně rozloženými hmotnostmi v závodních vozech. V konstrukci Auto Unionů jako u prvních závodních automobilů Grand Prix byl motor umístěn vzadu. „Stříbrné šípy“ Auto Union o výkonu 500 koní (370 kW), navržené Ferdinandem Porschem, byly rychlé, ale bylo velmi obtížné je uřídit. To zvládl „nezatížený“ Bernd Rosemeyer, později Tazio Nuvolari a v menší míře „Král vrchů“ Hans Stuck.[4]
Rosemeyer byl díky zkušenostem z mládí velmi kvalifikovaným mechanikem, a tak jako Hermann Lang z Mercedesu dokázal poskytnout technickou zpětnou vazbu konstruktérům, vedoucímu projektu Ferdinand Porsche a vývojovému inženýru Robert Eberan-Eberhorst. To jim umožnilo dále rozvíjet automobily Auto Union a připravit je na závody tak, aby byly rychlejší a snadněji ovladatelné.
.jpg)
Ve své druhé historické Grand Prix na německém Nürburgringu (13. Eifelrennen 1935) se Rosemeyer krátce po startu ujal na Auto Union Type B (4,9–5,6 l, V16, 375 HP) vedení. Téměř neuvěřitelnou smůlou těsně před cílem, na dohled cílové mety, špatně zařadil a byl předstižen Rudolfem Caracciolou.[5] V následujících letech vyřešil chybu z Nürburgringu 1935 tím, že vyhrál tři po sobě jdoucí německé Velké ceny (Nürburgring 1936–7, Hockenheim 1936). V roce 1935 (29. září) vyhrál svou první Grand Prix na brněnské Velké ceně Masarykově v Československu. To bylo jeho první velké vítězství za volantem závodního speciálu Auto Union Type B. O šest a půl minuty zde porazil skvělého Tazia Nuvolariho na Alfě Romeo 8C-35 (3,8 l, R8) a třetího Louise Chirona, vítěze ročníků 1931–1933, rovněž na Alfě (Alfa Romeo Tipo B/P3).[6]
Jeho nejúspěšnější sezónou byl rok 1936, kdy zvítězil v Mistrovství Evropy Velkých cen (seriál 4 podniků: Monako, Německo, Švýcarsko a Itálie) s vozem Auto Union Type C (6,0 l, V16, 485–520 HP). V roce 1936 vyhrál Rosemeyer 14. června závod Eifelrennen, 26. července legendární závod v mlze na okruhu Nürburgring, Velkou cenu Německa (ME), kde zajel i nejrychlejší kolo závodu,[7] a v období od 15. srpna do 27. září také každý z těchto pěti po sobě jdoucích závodů: Coppa Acerbo (Grand Prix Pescary, 15. srpna), Velká cena Švýcarska (ME, 23. srpna) na Bremgartenu u Bernu, závod do vrchu Schauinsland ve Falcském lese (Freiburg, 30. srpna), Velká cena Itálie na Monze (ME, 13. září)[8] a závod do vrchu Feldberg (v pohoří Taunus, 27. září). Mimo to byl prvním jezdcem, který zajel jedno kolo okruhu Nürburgring pod 10 minut. V roce 1936 získal také tituly šampiona v mistrovství Německa v závodech do vrchu[9] a v silničních závodech.[10]
V roce 1937 vyhrál Rosemeyer na Auto Unionu tři evropské závody kategorie Grand Prix ADAC Eifelrennen (13. června), Grand Prix Pescary (Coppa Acerbo, 15. srpna), v Donningtonu (2. října) a také v USA Vanderbilt Cup (5. července), což ho učinilo populárním nejen v Německu. Na Velké ceně Masarykově v Brně šel po startu do čela Lang (Mercedes) sledován Rosemeyerem a Müllerem (oba Auto Union). V 3. kole se Rosemeyer přiblížil k Langovi, ve 4. kole zaútočil a dostal se do čela. Po Langově havárii Caracciola zvýšil své tempo a v 7. kole Rosemeyera předstihl. V 8. kole Rosemeyer v Pisárkách zastavil pro poruchu brzd (zablokované kolo) a vzdal. Rosemeyer se po odpadnutí v 8. kole dokázal vrátit do boxů, když ho tam jeden ochotný divák zavezl. Müller (z 2. místa klesl na 4.) pak dostal signál, aby zastavil v dalším kole, a předal po 11. kole vůz Rosemeyerovi. Potom začal zajíždět rychlá kola a stáhl ztrátu na Seamana na třetím místě na 48 vteřin. Trvalo nějakou dobu, než z boxů Mercedesu upozornili Seamana na zezadu blížící se nebezpečí. Neuvěřitelné se stalo skutkem a Rosemeyer předjel překvapeného Seamana a přerušil tak defilé tří mercedesek v čele závodu. H. Müller a B. Rosemeyer byli na Auto Unionu typu C klasifikováni na 3. místě.[11]
Jeho výkony z let 1935–7 daly srovnávat s érou Rudolfa Caraccioly (ME 1935, 1937–8) a Tazio Nuvolariho (ME 1932) z poloviny 30. let. Celkem vyhrál 10 závodů kategorie Grand Prix. Během sezony 1937 navíc Rosemeyer překonal na Auto Union Typ C Stromlinie celkem dvaadvacet rychlostních rekordů. Posouvání hranic se mu však nakonec stalo osudným.[3]
.jpg)
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Se svou budoucí manželkou se seznámil v Brně v roce 1935. V té době Elly Beinhornová (1907–2007) už byla dobře známá pilotka. Od roku 1931 létala po celém světě a za účelem financování svých letů přednášela o letectví v aeroklubech. V roce 1935 takto přednášela i v brněnském aeroklubu a jako host Auto Unionu se zúčastnila Masarykovy Grand Prix, která se konala v době její návštěvy v Brně. Vítězem se stal nováček jménem Bernd Rosemeyer a Elly byla požádána tiskovým mluvčím Auto Unionu, aby šla pogratulovat mladému vítězi. O rok později 13. července měli svatbu. Rosemeyer si udělal pod instruktorstvím manželky pilotní průkaz a v roce 1937 letěli na opožděnou svatební cestu Messerschmittem do Jižní Afriky, kde Rosemeyer absolvoval závody, v Kapském Městě a East Londonu.[12]
Bernd Rosemeyer považoval číslo 13 za své šťastné číslo. Oženil se 13. července 1936. O 13 dní později získal německou Grand Prix na Nürburgringu. Jeho poslední vítězství Nürburgringu přišlo 13. června 1937. Jeho poslední vítězství se uskutečnilo na zahájení jeho 13. sezóny, v roce 1937 v Donington Parku.
Jeho úspěchů si všimly i nacistické špičky, které ho chtěly zneužít pro propagandu. Heinrich Himmler (1900–1945) z něj dokonce udělal elitního člena SS. Jemu ovšem politika nic neříkala.[13]
Smrtelná nehoda[editovat | editovat zdroj]
V roce 1937 vytvořil Rosemeyer na Auto Unionu 3 světové, rychlostní rekordy. S pevným startem na 1 km dosáhl rychlosti 188,7 km/h, na 1 míli 232,2 km/h a s letmým startem na 10 mil 360,3 km/h.[14] V dalším pokusu o rychlostní rekord řídil v říjnu 1937 aerodynamicky kapotovaný vůz Auto Union a jako prvnímu v historii se mu podařilo překonat na veřejné silnici rychlost 400 km/h (406 km/h).[10]
Rosemeyer se zabil během dalšího pokusu o rychlostní rekord na pozemní komunikaci, na dálnici mezi Frankfurtem a Darmstadtem. Když 28. ledna 1938 dosáhne jeho věčný soupeř Caracciola na dálnici mezi Frankfurtem a Darmstadtem rychlosti 432,7 kilometru za hodinu, což je dodnes nepřekonaný rekord dosažený na veřejné silnici, byl Rosemeyer první, kdo mu stiskl ruku.[13] Ve snaze zlepšit rekord na ještě lepší hodnotu, navzdory hlášení, že se vítr zesiluje, Rosemeyer usedl do vozu. Po dvou zkušebních jízdách při třetím a posledním pokusu v 11:47 havaroval. Ať už bylo auto zachyceno nárazem větru nebo nepředvídatelným aerodynamickým účinkem vybočilo z trasy, sklouzl se vůz doleva na středová svodidla, potom doprava a mimo hlavní silnici, kde se vznesl do vzduchu a narazil na pilíř dálničního mostu. Rosemeyer byl vymrštěn z auta, když se auto vznášelo směrem k mostu. Má se za to, že zemřel, než dopadl na zem.[15]
Jako národní hrdina měl Bernd Rosemeyer pohřeb s celou řadou politických řečníků, i když si Elly přála malý, komorní obřad. NSDAP zcela tento požadavek ignorovala a manželka národního hrdiny obdržela množství oficiálních kondolencí od nejvyšších činovníků Třetí Říše včetně Adolfa Hitlera.[6]
Ještě dnes je považován za jednoho z největších německých automobilových závodníků všech dob. To co dokázal za tři roky, mnozí ostatní nestihli za celý život.
Památník a vzpomínkové akce[editovat | editovat zdroj]
Bernd Rosemeyer je pohřben na lesním hřbitově Dahlem (Hüttenweg 47) v Berlíně. Rosemeyerův památník leží jižně od Frankfurtu, na jižní straně dálnice A5 poblíž kilometrovníku 508, na dálničním odpočívadle nazvaném Bernd Rosemeyer-Parkplatz. Na jeho jižním konci vede pěšina západně do lesa, kde je památník umístěn. Stojí i bronzový památník vedle vchodu do muzea Donington Park v anglickém Leicestershire, kde zaznamenal Rosemeyer poslední vítězství v závodě Grand Prix.
Továrna Audi postavila v roce 2000 model vozu (koncept) nazvaný Audi Rosemeyer, který kombinoval prvky moderního designu s výrazem, který se hlásil ke slavnému odkazu a silně se podobal bývalému závodnímu vozu Grand Prix – „Silver Arrows“ (Stříbrný šíp), zvláště díky jeho 16válcovému motoru, se kterými jezdil Rosemeyer.
V jeho rodném městě Lingen/Ems, Bahnhofstraße (Nádražní ulice), kde závodník vyrostl, byla v roce 1938 přejmenována tato ulice nacistickou stranou na jeho počest jako „Bernd-Rosemeyer-Straße“. Kromě toho, v tomto městě sídlí klub Motorsport „MSC Bernd Rosemeyer Lingen eV im ADAC“, který byl založen v roce 1964. Po něm pojmenovaný „Autohaus Rosemeyer“ na adrese Lindenstraße 7 (Lípová 7) skončil svou činnost dne 30. listopadu 2003.
Kompletní výsledky Rosemeyera v Mistrovství Evropy AIACR[editovat | editovat zdroj]
| Legenda k tabulce | |
|---|---|
| Barva | Výsledek |
| Zlatá | Vítěz |
| Stříbrná | 2. místo |
| Bronzová | 3. místo |
| Zelená | Bodované umístění |
| Modrá | Nebodované umístění |
| Dokončil neklasifikován (NC) | |
| Fialová | Odstoupil (Ret) |
| Červená | Nekvalifikoval se (DNQ) |
| Nepředkvalifikoval se (DNPQ) | |
| Černá | Diskvalifikován (DSQ) |
| Bílá | Nestartoval (DNS) |
| Závod zrušen (C) | |
| Světle modrá |
Pouze trénoval (PO) |
| Páteční testovací jezdec (TD) | |
| Bez barvy |
Netrénoval (DNP) |
| Vyřazen (EX) | |
| Nepřijel (DNA) | |
| Odvolal účast (WD) | |
| Nezúčastnil se (prázdné) | |
| Označení | Význam |
| Tučnost | Pole position |
| Kurzíva | Nejrychlejší kolo |
| † | Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. |
| ‡ | Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. |
| Horní index | Umístění bodujících jezdců ve sprintu |
| Rok | Tým | Vůz | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | Umístění v ME | Body |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1935 | Auto Union | Auto Union typ B | MON DNS |
FRA 5 |
BEL DNS |
GER 4 |
SUI 3 |
ITA Ret (DNF) |
ESP 5 |
5 | 25 |
| 1936 | Auto Union | Auto Union typ C | MON Ret (DNF) |
GER 1 |
SUI 1 |
ITA 1 |
1 | 10 | |||
| 1937 | Auto Union | Auto Union typ C | BEL DNS |
GER 3 |
MON 4 |
SUI 5 |
ITA 3 |
7 | 28 |
Vítězství v závodech Grand Prix[editovat | editovat zdroj]
- 1935 – Masarykův okruh Auto Union Type B
- 1936 – GP ADAC Eifelrennen Auto Union Type C
- 1936 – Grand Prix Německa Auto Union Type C
- 1936 – Grand Prix Pescary (Coppa Acerbo) Auto Union Type C
- 1936 – Grand Prix Itálie Auto Union Type C
- 1936 – Grand Prix Švýcarska Auto Union Type C
- 1937 – GP ADAC Eifelrennen Auto Union Type C
- 1937 – Vanderbilt Cup Auto Union Type C
- 1937 – Grand Prix Pescary (Coppa Acerbo) Auto Union Type C
- 1937 – Grand Prix Donington Auto Union Type C
Vítězství v závodech do vrchu[editovat | editovat zdroj]
- Schauinsland (Freiburg), Großer Bergpreis von Deutschland 1936, Auto Union Type C
- Feldberg (Taunus) 1936, Auto Union Type C
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bernd Rosemeyer na anglické Wikipedii.
- ↑ Christoph Frilling, Himmlers Rennfahrer: Bernd Rosemeyer, der SS-Hauptsturmführer aus Lingen. Verlag Peter Lang GmbH, Internationaler Verlag der Wissenschaften; 2017, ISBN 978-3631733714
- ↑ Mezinárodní závody na Nürburgringu. Auto. 1932-06-15, roč. 14. (1932), čís. 6, s. 313. Dostupné online.
- ↑ a b Bernd Rosemeyer [online]. iProject s.r.o. [cit. 2019-03-20]. Dostupné online.
- ↑ SNELLMAN, Leif. Bernd Rosemeyer [online]. Leif Snellman, 2023-02-09 [cit. 2023-03-12]. Dostupné online.
- ↑ SNELLMAN, Leif S. XIII ADAC EIFELRENNEN [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2022-03-26 [cit. 2023-03-12]. Dostupné online.
- ↑ a b OLŠANSKÝ, Milan. Bernd a Elly Rosemeyerovi – Mladý, krásný, úspěšný [online]. Praha: Automotorevue, 2014-05-22 [cit. 2019-03-20]. Dostupné online.
- ↑ ETZRODT, Hans. IX GROßER PREIS VON DEUTSCHLAND [online]. Leif Snellman, Felix Muelas, 2020-01-04 [cit. 2023-03-12]. Dostupné online.
- ↑ ., -a-. Velká cena Itálie. Auto. 1936-10-01, roč. 18. (1936), čís. 11, s. 254. Dostupné online.
- ↑ Velká horská cena Německa. Auto. 1936-09-15, roč. 18. (1936), čís. 10, s. 219. Dostupné online.
- ↑ a b Bernd Rosemeyer [online]. https://www.audi.cz [cit. 2019-03-20]. Dostupné online.
- ↑ SNELLMAN, Leif; ETZRODT, Hans. VII VELKÁ CENA MASARYKOVA [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2022-10-10 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Divoké lety a závody Bernda Rosemayera. Auto. 1943-03-15, roč. 25. (1943), čís. 3, s. 53. Dostupné online.
- ↑ a b SYPAL, Jan. Automobilový závodník Bernd Rosemeyer [online]. Praha: Epochaplus.cz (RF Hobby), 2015-11-26 [cit. 2019-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Auto Union získal 3 světové rekordy. Auto. 1942-10-15, roč. 24. (1942), čís. 10, s. 223. Dostupné online.
- ↑ Meinhold Lurz, "Denkmäler an der Autobahn—die Autobahn als Denkmal", in: Reichsautobahn: Pyramiden des Dritten Reichs. Analysen zur Ästhetik eines unbewältigten Mythos, ed. Rainer Stommer with Claudia Gabriele Philipp, Marburg: Jonas, 1982, ISBN 9783922561125, pp. 155–92, pp. 166–68 (in German).
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernd Rosemeyer na Wikimedia Commons - Bernd Rosemeyer na driverdb.com
