Alfa Romeo 8C

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alfa Romeo 8C
Alfa Romeo 8C
Alfa Romeo 8C z roku 1932
VýrobceAlfa Romeo
Roky produkce19311939
Místa výrobyMilano
PředchůdceAlfa Romeo P2
NástupceAlfa Romeo 8c Competizione
Karoserieroadster, torpedo, spider
DesignérVittorio Jano
TřídaSportovní auto,
závodní auto
Technické údaje
Délka3840 mm (Corto), 4400 mm (Lungo)
Šířka1380 mm
Výška1200 - 1350 mm
Rozvor2751 mm (Corto), 3099 mm (Lungo)
Rozchod1370 mm (vpředu i vzadu)
Celková hmotnost1000 kg
Motor
Motorzážehový řadový osmiválec s kompresorem
Počet válců8 (2x4)
Převodovky
Převodovkamanuální
Druhmechanická
Počet převodových stupňů4
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfa Romeo 8C byla série automobilů italské firmy Alfa Romeo, vyráběná v letech 1931 až 1939. Byla odvozena od současně vyráběné série 6C. Označení 8C pochází od osmiválce.

Typ 8C označuje 8válcový, řadový motor (za sebou dva bloky po 4 válcích) o zdvihovém objemu 2336 cm³. Vittorio Jano navrhl 8C v roce 1931. Kromě dvousedadlových sportovních vozů byl tento motor použit v prvním skutečném monopostu, jednomístném závodním voze na světě Alfa Romeo Tipo B/P3 z roku 1932.

Jednalo se o sportovně-závodní vůz. Motor měl 8 válců a objem 2,3 l. Tento motor podával standardně bez kompresoru 142 k (104 kW), v závodní verzi Monza 178 k (131 kW). První model tohoto vozu se jmenoval 8C 2300. Po něm se vyráběly modely 8C 2600 a 8C 2900A. Model 2600 měl motor o objemu 2,6 litru a byl vyráběn od roku 1933. Model 2900A byl vyráběn od roku 1935. V témže roce byl uveden i závodní Alfa Romeo 8C-35 se zdvihovým objemem 3822 cm³. V roce 1937 následoval sportovní 2900B. Nástupcem těchto osmiválcových modelů 8C byly od roku 1938 typy Alfa Romeo Tipo 308 (řadový osmiválec 2991 cm³ s vrtáním 69 a zdvihem 100 mm) a Alfa Romeo T158 "Alfetta" (řadový osmiválec 1479 cm³ s vrtáním 58 a zdvihem 70 mm).[1]

Jednotlivé modely[editovat | editovat zdroj]

Tyto automobily byly vyráběny ve dvojím provedení, s dlouhým podvozkem - rozvor 3099 mm (Lungo - dlouhý) a s krátkým rozvorem 2751 mm (Corto - krátký). Pro závody v Le Mans byla verze Lungo ještě vybavena povinným zadním sedadlem.[2]

Alfa Romeo Monza (1931)

První automobil Alfa Romeo s osmiválcovým motorem byl typ Alfa Romeo 8C 2300. Přeplňování řadových osmiválců 2336 cm³ (vrtání 65, zdvih 88 mm, kompresor Roots, výkon 131 kW/178 k) se u sportovních vozů Alfa Romeo poprvé objevilo s krátkým podvozkem na Mille Miglia v dubnu 1931. Sportovní vozy byly vybaveny blatníky, světlomety a náhradním kolem (resp. koly). V květnu 1931 byla závodní varianta vozu Alfa Romeo Monza 2300 (Formule Libre/Grand Prix 750 kg)[3] s krátkým rozvorem přihlášena pro Velkou cenu Itálie a Evropy v Monze. Campari společně s Nuvolarim tento závod vyhráli. Po tomto závodě se 2,3litrové závodní verze se označovaly jako „Monza“. Tyto vozy se zúčastnily i 2. ročníku závodu na Masarykově okruhu v Brně. Tazio Nuvolari, Baconin Borzacchini ani Eugenio Siena však nedojeli do cíle. V mistrovství Evropy jezdců 1931 se stal šampionem Ferdinando Minoia před Guiseppem Camparim (oba Alfa Romeo 8C-2300).[4] V roce 1931 Enzo Ferrari v jednom ze svých posledních závodů zvítězil na Alfa Romeo 8C 2300 MM v závodu do vrchu Bobbio-Passo del Penice (Piacenza).[5]

Jean-Pierre Wimille, Alfa Romeo 8C Monza, Masarykův okruh 1933

Tyto vozy byly od roku 1932 v továrním týmu Alfa Romeo postupně nahrazovány typem Tipo B/P3. V roce 1932 si vozy Alfa Romeo vítězství v mistrovství Evropy zopakovaly, ale to již byly nasazovány jak dvoumístné vozy Alfa Romeo Monza tak i monoposty Alfa Romeo Tipo B/P3. V Brně na 3. ročníku Masarykova okruhu startovali na Alfa Romeo 8C Monza Tazio Nuvolari a Antonio Brivio-Sforza. Nuvolari dojel 3. a Brivio-Sforza na 4. místě. V mistrovství Evropy zvítězil Tazio Nuvolari před Mario-Umbertem Borzacchinim (oba Alfa Romeo).[6] Několika závodů automobilů do vrchu se úspěšně zúčastnily i vozy Alfa Romeo Monza. Na 7. ročníku závodu do průsmyku Kesselberg (Kesselbergstrasse je jednou z historických závodních tratí) se 12. června zúčastnil Rudolf Caracciola a vyhrál. Dalšího vítězství dosáhl Caracciola 4. září na 23. ročníku slavného závodu Mont Ventoux u Avignonu. Tyto vozy zvítězily v roce 1932 i na Torricelle u Verony (Tadini), Coppa Parma, Salsomaggiore-Monte Sant'Antonio (Foligno), Ascoli-Monterocco (Carraroli), Bolzano-Mendola Pass (Fontanini), Biella-Oropa (Trossi), Coppa del Cimino (Ghersi), Treponti-Castelnuovo (Casarotti), Bolsena-Montefiascone (Taruffi) atd.[5]

Enzo Ferrari (vlevo), Alfa Romeo 8C 2300 MM v závodu do vrchu Bobbio-Passo del Penice (1931)

V roce 1933 musela stáj Scuderia Ferrari používat dvoumístné vozy Alfa Romeo Monza 2600 (s objemem motoru zvýšeným na 2557 cm³, převrtaný na 68 mm), než tým obdržel od Alfy Romeo ex-workshop monoposty Tipo B/P3. Koncem roku 1932 totiž Alfa Romeo ukončila závodní činnost. Na brněnském okruhu v závodě 4. Masarykův okruh startovali Alfa Romeo 8C Monza 2300 Renato Balestrero, Paul Pietsch, Jean-Pierre Wimille, Guy Moll a Antonio Brivio-Sforza. Umístil se Jean-Pierre Wimille na 3. a Renato Balestrero na 8. místě. Od roku 1934 zůstaly „Monzy“ v rukou soukromých řidičů. Některé vozy byly přestavěny na monoposty zejména ty, které vlastnili Švéd Widengren, Nor Björnstad a Němec Pietsch. O oblíbenosti vozu mezi soukromníky v letech 1933-1939, zvláště na závodech na ledě ve Švédsku, Norsku a Finsku svědčí následující seznam vítězných závodů.[1] Eugen Bjørnstad se v roce 1934 zúčastnil i 5. ročníku závodů v Brně, ale odpadl pro poruchu mazání v polovině závodu.

Hrabě Howe/Sir Henry Birkin, Alfa Romeo 8C, vítěz 24 hodin Le Mans (1931)
Bakunin Borzacchini/Amedeo Bignami, Alfa Romeo 8C 2300 spyder Touring (2336 cm³), vítězi Mille Miglia (1932)

V závodech sportovních vozů se dvoumístné Alfa Romeo Monza výrazně prosazovaly od roku 1932. Jen v roce 1934 na Mille Miglia (7-8. dubna) obsadily tyto vozy prvá 3 místa v pořadí Varzi/Bignami (Alfa Romeo Monza 2,6 l), Nuvolari/Siena (Alfa Romeo Monza 2,3 l) a Chiron/Rosa (Alfa Romeo Monza 2,6 l). Na 24 h Le Mans (16-17. června) zvítězila posádka Étancelin/Chinetti (Alfa Romeo 8C 2.3 l), na závodě 24 h Targa Abruzzo (12-13. srpen) vozy Alfa Romeo 2300A obsadily prvních 5 míst.[7] O rok později 11-12. srpna 1935 na Alfa Romeo 2300A zvítězila posádka Franco Cortese/Francesco Severi na 24 h Targa Abruzzi (u Pescary). Typ 8C 2300 Le Mans zaznamenal ojedinělé úspěchy v závodu na 24 hodin ve francouzském Le Mans, když v letech 1931 až 1934 dokázal čtyřikrát po sobě vyhrát. V roce 1931 se do Le Mans přihlásily tři vozy, dva tovární vozy a třetí řízený soukromými britskými jezdci hrabětem Howem a Sirem Henry Birkinem. Tovární vozy závod nedokončily, ale Britové jej s velkou převahou vyhráli (druhý Mercedes SSL měl ztrátu 7 kol) a dosáhli průměrnou rychlost přes 125 km/h.[8] Na italském Mille Miglia byl ještě úspěšnější, tam vyhrál 7x.[9] Od roku 1936 byly tyto sportovní vozy vybaveny novým motorem o zdvihovém objemu 2905 cm³ (Alfa Romeo 8C 2900), který pocházel z modernizace monopostu Tipo B/P3. Tento motor poháněl v letech 1936-1941 mimo sportovních i cestovní vozy.

Následným typem pro závody Grand Prix s osmiválcovým motorem byl Alfa Romeo 8C-35 z roku 1935. To byl řadový osmiválec se zdvihovým objemem 3822 cm³ (vrtání 78, zdvih 100 mm), s kompresorem Roots dával výkon 246 kW/330 k. Vůz byl také znám jako Tipo C. Po vzoru německých vozů Mercedes-Benz W25 a Auto Union Typ B měl vůz nezávislé zavěšení a aerodynamickou karoserii. S objemem 3,8 litru byl motor posledním vývojem osmiválcového motoru používaného na typech Monza a Tipo B. Typ 8C-35 debutoval na GP Itálie 8. září 1935. Nuvolari část závodu jezdil v čele, ale potom odpadl s prasklým pístem. O týden později (15. září) Nuvolari už zvítězil. Bylo na 4. Okruhu v Modeně. Na Velké ceně Masarykově 29. září obsadil Nuvolari 2. místo těsně před dotírajícím Chironem na starším typu Alfa Romeo Tipo B/P3.[10]

Ve stejném roce Alfa Romeo představila dvanáctiválcový typ Alfa Romeo 12C-36, který byl v závodech úspěšnější. Přesto v roce 1935 a dalších v několika závodech 8C-35 zvítězil např. v roce 1935 na 1. Grand Prix Maďarska (Nuvolari), Coppa Ciano (Nuvolari s Pintacudou), Coppa Edda Ciano (Tadini) a ve Velké ceně Doningtonu (Rüesch/Seaman).[1]

Technické parametry[editovat | editovat zdroj]

Data dle [11]

Motor zdvihový objem vrtání x zdvih plnění válců výkon (k/kW) max. rychlost převodovka hmotnost podvozek výroba
Alfa Romeo 8C (2300) Monza řadový osmiválec, 16 ventilů 2336 cm³ ø 65 x 88 mm kompresor Roots 133 kW/178 k 180-200 km/h manuální, 4 stupně 1000 kg Corto 1931-4
Alfa Romeo 8C (2300) Le Mans řadový osmiválec, 16 ventilů 2336 cm³ ø 65 x 88 mm kompresor Roots 116 kW/155 k 170 km/h manuální, 4 stupně 1000 kg Lungo 1931-4
Alfa Romeo 8C (2600) Monza řadový osmiválec, 16 ventilů 2557 cm³ ø 68 x 88 mm kompresor Roots 160 kW/215 k 215 km/h manuální, 4 stupně 770 kg Corto 1933
Alfa Romeo 8C-35 (Tipo C) řadový osmiválec, 16 ventilů 3822 cm³ ø 78 x 100 mm kompresor Roots 246 kW/330 k 275 km/h manuální, 4 stupně 750 kg Corto 1935
Alfa Romeo 8C 2900A (Mille Miglia) řadový osmiválec, 16 ventilů 2905 cm³ ø 68 x 100 mm kompresor Roots 164 kW/220 k 230 km/h manuální, 4 stupně 850 kg Corto 1934-7
Alfa Romeo 8C 2900B řadový osmiválec, 16 ventilů 2905 cm³ ø 68 x 100 mm kompresor Roots 167 kW/225 k 175-225 km/h manuální, 4 stupně 1150-1250 kg Corto, Lungo 1937-9

Vítězné závody Alfa Romeo 8C (1931-1947)[editovat | editovat zdroj]

  • Targa Florio (1931, 1932, 1933)
  • Mille Miglia (1932, 1933, 1934, 1936, 1937, 1938, 1947)
  • 24 hodin Le Mans (1931, 1932, 1933, 1934)
  • Grand Prix Itálie (1931)
  • Grand Prix Dieppe (1931)
  • Coppa Ciano (1931, 1936)
  • Circuit de Dauphine (1931)
  • Grand Prix du Comminges (1931, 1932)
  • Grand Prix Monaka (1932)
  • ADAC Eifelrennen - Nürburgring (1932, 1933)
  • Grand Prix Picardie (1932, 1933)
  • Grand Prix města Lvova (1932, 1933)
  • Grand Prix Lotrinska (1932)
  • Grand Prix Marseille (1932)
  • Munkkinimenajo (1932)
  • Velká cena Švédská zima (1933, 1936)
  • Svenska Isloppet (Ice race 1933)
  • Grand Prix Tunis (1933)
  • Circuito Pietro Bordino Alessandria (1933)
  • Grand Prix Nîmes (1933)
  • Grand Prix Penya Rhin (1933)
  • Grand Prix de la Marne (1933)
  • Mannin Moar - Isle of Man (1933)
  • Sveriges Sommar (švédská letní) Grand Prix (1933)
  • Vallentunaloppet (Ice race 1934)
  • Grand Prix Norska, Lillehammer (Ice race 1934, 1935, 1936)
  • Eläintarhanajot Helsinky (Ice race 1934, 1936, 1937, 1939)
  • Circuito di Modena (1935)
  • JCC International Trophy (1935)
  • Limerick Race Ireland (1935)
  • Långforssjöloppet (Ice race 1936)
  • Hörkenloppet (Ice race 1936)
  • Grand Prix Maďarska (1936)
  • Coppa Ciano (1936)
  • Coppa Edda Ciano (1936)
  • Grand Prix Doningtonu (1936)
  • Flatenloppet (Ice race 1937)
  • Grand Prix des Frontiéres, Ardeny (1937)
  • Grand Prix Bukurešti (1937)
  • Grand Prix da Cidade di Rio de Janeiro (1937)
  • Mountain Championship Brooklands (1937)
  • Gran Premio de Buenos Aires (1941)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SNELLMAN, Leif. Alfa Romeo (anglicky) [online]. Leif Snellman, 2018-11-12 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  2. 1933 Alfa Romeo 8c 2300 Monza (anglicky) [online]. Philadelphia: Simeone Foundation Automotive Museum, 2021 [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  3. Alfa Romeo 8C 2300 MONZA [online]. Arese: Museo Alfa Romeo, 2015 [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  4. ETZRODT, Hans. The 1931 European Automobile Championship (anglicky) [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2019-05-24 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  5. a b ETZRODT, Hans. HILL CLIMB WINNERS, part 1931-1936 (anglicky) [online]. Hans Etzrodt, Leif Snellman, 2024-01-29 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  6. ETZRODT, Hans; KAYE, Tony. European Championship 1932 (anglicky) [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2008-11-19 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  7. SNELLMAN, Leif. SPORTS CAR RACING (anglicky) [online]. Leif Snellman, 2022-09-03 [cit. 2024-09-10]. Dostupné online. 
  8. HAAS, Karel. Alfa Romeo 8C 2300 (1931–1935) [online]. Praha: CZECH NEWS CENTER, 2021-03-25 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  9. SNELLMAN, Leif. MILLE MIGLIA (anglicky) [online]. Leif Snellman, 2021-09-16 [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  10. RONOVSKÝ, V. VI. Velká cena Masarykova. Auto. 1935-10-15, roč. 17, čís. 12, s. 247. Dostupné online. 
  11. Alfa Romeo 8C [online]. ultimatecarpage.com [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů, Olympia, Praha, 1973, 320 s., S. 116-128
  • HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen, SNTL, Praha, 1974, 257 s., S. 52-53, 63-66, 92-95

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]