Bedřich Lobkowicz
| Dr. iur. Bedřich z Lobkowicz | |
|---|---|
 | |
| Kníže z Lobkovic a 7. hlava mělnicko-hořínské sekundogenitury | |
| Ve funkci: 21. prosince 1908 – 18. duben 1923 (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává) | |
| Předchůdce | Jiří Kristián z Lobkowicz |
| Nástupce | Jiří Kristián z Lobkowicz |
| Předseda Svazu československých velkostatkářů | |
| Ve funkci: 1921 – 1923 | |
| Předchůdce | Otto Metal |
| Nástupce | Leopold Lobkowicz (z dolnobeřkovické větve) |
| Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
| Ve funkci: 23. března 1909 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Předchůdce | Jiří Kristián z Lobkowicz |
| Nástupce | monarchie zanikla |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Československo |
| Hodnost | kapitán |
| Narození | 10. října 1881 Vráž  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 18. dubna 1923 (ve věku 41 let) Vídeň  Rakousko |
| Místo pohřbení | Lobkowiczká hrobka v Hoříně |
| Choť | (1906) Josefa Antonie Kunhuta z Thun-Hohensteinu (1886–1971) |
| Rodiče | Jiří Kristián z Lobkowicz (1835–1908) a Anna z Lichtenštejna (1846–1924) |
| Děti | 1. Jiří Kristián (1907–1932) 2. Ludmila Anna, provdaná Lichtenštejnová (1908–1974) |
| Příbuzní | bratr: Jan Adolf Lobkowicz (1885–1952) děd: Alois II. z Lichtenštejna (1796–1858) babička: Františka Kinská z Vchynic a Tetova (1813–1881) synovec: Otakar Lobkowicz (1922–1995) vnuk: Franz Géza von Liechtenstein (* 1935) vnuk: Friedrich Emanuel von Liechtenstein (* 1937) vnuk: Anton Florian von Liechtenstein (* 1940) švagr: Maria Josef Nostitz-Rieneck (1878–1946) |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy (1899–1904) |
| Profese | právník, podnikatel, voják a politik |
| Náboženství | římskokatolické[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kníže Bedřich z Lobkowicz, po roce 1918 jen Lobkowicz (10. říjen 1881 Vráž u Písku – 18. duben 1923 Vídeň),[2] celým jménem Bedřich Maria Václav Melchior Alois František Borgiáš Maxmilián kníže z Lobkovic byl český šlechtic, příslušník mělnické větve Lobkoviců, právník, zakladatel vinných sklepů, voják československé armády.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 10. října 1881 ve Vráži u Písku jako předposlední potomek knížete Jiřího Kristána z Lobkowicz (1835–1908) a jeho manželky Anny princezny z Lichtenštejna (1846–1924).[pozn. 1]
V letech 1899–1904[1] studoval práva na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V letech 1901–1902 byl zapsán i na Univerzitě Innsbruck.[1] Promoval 23. března 1906 v Praze.[3] V roce 1908 byl jmenován c. k. komořím.[2] Od 23. března 1909 byl dědičným členem rakouské panské sněmovny.[1] Byl také členem říšského soudu (1917–1918).[1] Zastával rovněž pozici hejtmana v záloze.[4]
Byl předsedou nebo prezidentem několika organizací: Spolek vinařský pro Království české (Weinbauverein für das Königreich Böhmen; 1908–1923), Český klub automobilistů (Tschechischer Automobilklub; 1914–1919), Svaz československých velkostatkářů (Verband der tschechoslowakischen Großgrundbesitzer; 1921–1923), Společnost vlasteneckých přátel umění (Gesellschaft patriotischer Kunstfreunde in Böhmen; 1922–1923).[1]
Zemřel 18. dubna 1923 v sanatoriu Löw ve Vídni[5] a byl pochován v rodinné hrobce Lobkoviců v Hoříně.
Majetek[editovat | editovat zdroj]
Vlastnil statky Mělník a Rožďalovice. Na Rožďalovickém zámku bydlel po svatbě,[6] než se přestěhoval do Turnova (Palackého čp. 440), kde sloužil jako praktikant pražského místodržitelství při okresním hejtmanství.[7]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Bedřich Lobkowicz se oženil 24. dubna 1906 v kapli Arcibiskupského paláce v Praze s palácovou dámou a významnou činitelkou českého společenského života, Jossl, tj. Josefinou Antonií Kunhutou, rozenou hraběnkou z Thun-Hohensteinu (3. březen 1886 Praha – 28. prosinec 1971 Deutschlandsberg).[3] Byla dcerou zesnulého Leopolda Bohumila Felixe hraběte Thun-Hohensteina (1842–1898) a jeho manželky Kristýny z Waldstein-Wartenbergu (1854–1937). Ovládala šest světových jazyků a byla vynikající sportovkyní, jezdila na koni, hrála tenis např. s Karlem Koželuhem nebo s rodinným přítelem Rudolfem Popplerem.[8][9] Proslula jako společensky velmi exponovaná a záletná žena. V době 1. světové války pracovala ve zdravotnictví, ošetřovala raněné ve vojenském lazaretu v Praze na Smíchově. Po smrti svého manžela se vdala podruhé, a to za anglického diplomata, lorda Webstera, o dvě generace staršího než byla sama, aby zachránila rodinné nemovitosti. Tím získala britskou státní příslušnost, ale svou situaci v socialistické Praze tím nezlepšila. Pomáhala mnoha svým šlechtickým příbuzným s kontakty na jejich zahraniční příbuzné. Když se jí nepodařilo získat vízum k návštěvě svých dětí, vystěhovala se do rakouského Štýrska.
Bedřichovi a Josefíně se narodily dvě děti, syn a dcera:
- 1. Jiří Kristián (22. 2. 1907 Turnov – 22. 5. 1932 Berlín), absolvoval jednoroční vojenský kurs dobrovolníka, byl nadšeným sportovcem – veslařem a zvolil si kariéru automobilového závodníka. Zahynul svobodný a bezdětný během závodu ve svém voze Bugatti na závodním okruhu AVUS v Berlíně.
- 2. Ludmila Anna Marie Melchiora (13. 8. 1908 Rožďalovice – 11. 1. 1974 Štýrský Hradec)
- ∞ (16. 4. 1932 Hořín) Alfréd Géza Jan z Lichtenštejna na Holleneggu (27. 6. 1907 Betliare – 28. 12. 1991 Frauenthal).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Rodiče Jiří Kristán kníže z Lobkowicz (14. květen 1835 Vídeň – 21. prosinec 1908 Praha) a Anna princezna z Lichtenštejna (26. únor 1846 Vídeň – 22. duben 1924 Praha) uzavřeli sňatek 22. května 1864 ve Vídni.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f Lobkowicz (Lobkowitz), Friedrich (Bedřich) Prinz, Fürst (1908) Dr. iur. [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2022-09-14]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 248.
- ↑ a b KOPIČKA, Petr. Jiří Kristián Lobkowicz (22. 2 . 1907 – 22. 5. 1932). Nástin životního příběhu na podkladě dokumentů Lobkowiczkého archivu mělnického. In: HOŘEJŠ, Miloš. Jiří Kristián Lobkowicz. Aristokrat s duší závodníka. Kapitoly z dějin české aristokracie a automobilismu. Praha: Mladá fronta a Národní technické muzeum Praha, 2014. Dále jen Jiří Kristián Lobkowicz. Nástin životního příběhu. ISBN 978-80-204-3694-8. S. 20–46, zde 23.
- ↑ KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 184.
- ↑ Jiří Kristián Lobkowicz. Nástin životního příběhu, s. 30
- ↑ Jiří Kristián Lobkowicz. Nástin životního příběhu, s. 24
- ↑ Jiří Kristián Lobkowicz. Nástin životního příběhu, s. 22–23
- ↑ CHMEL-DENČEVOVÁ, Ivana. Osudové ženy - Josefína Lobkowiczová. Český rozhlas Dvojka [online]. 2024-03-23 [cit. 2024-04-18]. Dostupné online.
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 25.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 184.
