Batolka ptačincolistá
 Batolka ptačincolistá | |
|---|---|
.jpg) Batolka ptačincolistá (Claytonia sibirica) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | zdrojovkovité (Montiaceae) |
| Rod | batolka (Claytonia) |
| Binomické jméno | |
| Claytonia sibirica L., 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Batolka ptačincolistá (Claytonia sibirica) je nevysoká, bíle nebo růžově kvetoucí bylina pěstovaná v zahradách jako okrasná rostlina, vhodná pro vlhčí a zastíněná stanoviště. V ČR je považována za zdomácnělý neofyt, který od poloviny 20. století zplaňuje do volné přírody, poprvé byla takto zaznamenána v roce 1951. Vzhledem k množství semen a nenáročnosti na prostředí se může časem stát invazním druhem, který se nedá snadno omezit.
Tato květina pochází z oblastí na východním pobřeží Severní Ameriky, od Spojených států amerických přes území východní Kanady až po Aljašku. V dávné minulosti se rozšířila i na Komandorské ostrovy v Beringově moři, které jsou součásti ruského Dálného východu. Nyní se pěstuje se jako půdokryvná zahradní rostlina téměř po celé Evropě, včetně Ruska i velké části Severní Ameriky.[1][2][3][4]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Vyrůstá na vlhkých, zastíněných místech ve světlých lesích a řídkých křovinách, na březích rybníka nebo vodních toků a často také na zavlhlých loukách a pastvinách. Upřednostňuje lehké písčité a hlinité půdy, je málo náročná na obsah živin v půdě i její pH. Ve středoevropských podmínkách zimu nepřežije. V přírodě se vyskytuje v nadmořské výšce do 1300 m n. m. Kvete v květnu a červnu a semena dozrávají v červenci a srpnu. Ploidie druhu bývá 2n = 12, 24 nebo 36.[1][2][5]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Jednoletá 15 až 30 cm vysoká bylina rostoucí z krátkého, svislého kořene. Z přízemní listové růžice vyrůstá obvykle jedna až šest, ojediněle až dvacet lysých, vystoupavý až přímých lodyh. Růžice je tvořena téměř vzpřímenými, dlouze řapíkatými listy s čepelí kosočtverečnou, deltoidní, či vejčitou až široce kopinatou, dlouhou 10 až 55 mm, širokou 8 až 40 mm a na vrcholu zašpičatělou. Lodyžní listy jsou dva, vstřícné, kosníkovitě vejčité, až 50 mm dlouhé a vyrůstají pod květenstvím, někdy jsou považované za listeny. Všechny listy jsou po obvodě celistvé a mírně kožovité.
Lodyha má na konci jednoduché nebo rozvětvené vrcholičnaté květenství, jenž se po odkvětu prodlužuje. Květy o průměru do 10 mm jsou oboupohlavné, pravidelné a na 3 mm dlouhých stopkách jim roste po dvou vytrvalých, vejčitých listencích. Stopky jsou v době květu vztyčené, 15 až 30 mm dlouhé a po odkvětu se ohýbají dolů. Vytrvalé kališní lístky jsou nestejné, bývají asi 4 mm dlouhé a zeleně zbarvené. Korunních lístků je pět, bývají bílé nebo růžové a mívají červené žilky, jsou až 10 mm dlouhé, na bázi srostlé, na vrcholu okrouhlé či obvejčité a jen mírně vykrojené nebo dvoudílné. Tyčinek je pět, jejich nitky jsou přirostlé k okvětí a na bázi mají nektaria. Svrchní semeník nese čnělku s třemi růžovými bliznami. K omezení samoopylení dozrává pyl v prašnících dřív než blizny, na které je přenášen nektar hledajícím hmyzem z jiných květů.
Plod je pukající tobolka vejčitého tvaru, dlouhá asi 3 mm a obsahující nejčastěji tři semena s masíčkem. Semena jsou slabě zploštělá, 1,5 mm velká, jemně bradavčitá a tmavě zbarvená, obvykle jsou rozšiřována mravenci zanášející je jako potravu do mravenišť.[1][2][5][6][7][8]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Vysévá se v zahradách, kde její listy i rozkvetlé květy vytvářejí půvabný půdní kryt na vlhkých a zastíněných místech, která jsou jinak pro kvetoucí rostliny nevhodná. V českých podmínkách je rostlinou jednoletou, koncem léta se na stanovišti vysemeňuje a o příštím jaru semena spolehlivě vyklíčí a vytvoří opět hustý pokryv bránící růstu plevelných rostlin.
Listy jsou po celou dobu růstu poživatelné, pouze u rostlin na suchých místech mohou být nahořklé. Konzumují se v salátech nebo vařené jako listová zelenina. Mají vysoký obsah vitamínů A a C.[7][9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Claytonia alsinoides, s. 075.
- ↑ a b c PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Claytonia sibirica [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 09.05.2011 [cit. 2018-04-25]. Dostupné online.
- ↑ PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). S. 155–255. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 25.04.2018]. Roč. 84, čís. 2, s. 155–255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Claytonia sibirica [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b GOLIAŠOVÁ, Kornélia; MICHALKOVÁ, Eleonóra. Flóra Slovenska VI/3: Klajtónia kuričkovitá [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2012 [cit. 2018-04-25]. S. 70–71. Dostupné online. ISBN 978-80-224-1232-2. (slovensky)[nedostupný zdroj]
- ↑ MILLER, John M. Flora of North America: Claytonia sibirica [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Finland Nature and Species: Claytonia sibirica [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2018-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Jepson Manual, Vascular Plants of California: Claytonia sibirica [online]. University of California, Oakland, CA, USA [cit. 2018-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Plants For a Future: Claytonia sibirica [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2018-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu batolka ptačincolistá na Wikimedia Commons 
Taxon Claytonia sibirica ve Wikidruzích
