Přeskočit na obsah

Batolka ptačincolistá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBatolka ptačincolistá
alternativní popis obrázku chybí
Batolka ptačincolistá (Claytonia sibirica)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďzdrojovkovité (Montiaceae)
Rodbatolka (Claytonia)
Binomické jméno
Claytonia sibirica
L., 1753
Synonyma
  • Claytonia alsinoides
  • Montia sibirica
  • batolka ptačincovitá
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Porost batolky ptačincolisté

Batolka ptačincolistá (Claytonia sibirica) je nevysoká, bíle nebo růžově kvetoucí bylina pěstovaná v zahradách jako okrasná rostlina, vhodná pro vlhčí a zastíněná stanoviště. V ČR je považována za zdomácnělý neofyt, který od poloviny 20. století zplaňuje do volné přírody, poprvé byla takto zaznamenána v roce 1951. Vzhledem k množství semen a nenáročnosti na prostředí se může časem stát invazním druhem, který se nedá snadno omezit.

Tato květina pochází z oblastí na východním pobřeží Severní Ameriky, od Spojených států amerických přes území východní Kanady až po Aljašku. V dávné minulosti se rozšířila i na Komandorské ostrovy v Beringově moři, které jsou součásti ruského Dálného východu. Nyní se pěstuje se jako půdokryvná zahradní rostlina téměř po celé Evropě, včetně Ruska i velké části Severní Ameriky.[1][2][3][4]

Vyrůstá na vlhkých, zastíněných místech ve světlých lesích a řídkých křovinách, na březích rybníka nebo vodních toků a často také na zavlhlých loukách a pastvinách. Upřednostňuje lehké písčité a hlinité půdy, je málo náročná na obsah živin v půdě i její pH. Ve středoevropských podmínkách zimu nepřežije. V přírodě se vyskytuje v nadmořské výšce do 1300 m n. m. Kvete v květnu a červnu a semena dozrávají v červenci a srpnu. Ploidie druhu bývá 2n = 12, 24 nebo 36.[1][2][5]

Květ

Jednoletá 15 až 30 cm vysoká bylina rostoucí z krátkého, svislého kořene. Z přízemní listové růžice vyrůstá obvykle jedna až šest, ojediněle až dvacet lysých, vystoupavý až přímých lodyh. Růžice je tvořena téměř vzpřímenými, dlouze řapíkatými listyčepelí kosočtverečnou, deltoidní, či vejčitou až široce kopinatou, dlouhou 10 až 55 mm, širokou 8 až 40 mm a na vrcholu zašpičatělou. Lodyžní listy jsou dva, vstřícné, kosníkovitě vejčité, až 50 mm dlouhé a vyrůstají pod květenstvím, někdy jsou považované za listeny. Všechny listy jsou po obvodě celistvé a mírně kožovité.

Lodyha má na konci jednoduché nebo rozvětvené vrcholičnaté květenství, jenž se po odkvětu prodlužuje. Květy o průměru do 10 mm jsou oboupohlavné, pravidelné a na 3 mm dlouhých stopkách jim roste po dvou vytrvalých, vejčitých listencích. Stopky jsou v době květu vztyčené, 15 až 30 mm dlouhé a po odkvětu se ohýbají dolů. Vytrvalé kališní lístky jsou nestejné, bývají asi 4 mm dlouhé a zeleně zbarvené. Korunních lístků je pět, bývají bílé nebo růžové a mívají červené žilky, jsou až 10 mm dlouhé, na bázi srostlé, na vrcholu okrouhlé či obvejčité a jen mírně vykrojené nebo dvoudílné. Tyčinek je pět, jejich nitky jsou přirostlé k okvětí a na bázi mají nektaria. Svrchní semeník nese čnělku s třemi růžovými bliznami. K omezení samoopylení dozrává pyl v prašnících dřív než blizny, na které je přenášen nektar hledajícím hmyzem z jiných květů.

Plod je pukající tobolka vejčitého tvaru, dlouhá asi 3 mm a obsahující nejčastěji tři semenamasíčkem. Semena jsou slabě zploštělá, 1,5 mm velká, jemně bradavčitá a tmavě zbarvená, obvykle jsou rozšiřována mravenci zanášející je jako potravu do mravenišť.[1][2][5][6][7][8]

Vysévá se v zahradách, kde její listy i rozkvetlé květy vytvářejí půvabný půdní kryt na vlhkých a zastíněných místech, která jsou jinak pro kvetoucí rostliny nevhodná. V českých podmínkách je rostlinou jednoletou, koncem léta se na stanovišti vysemeňuje a o příštím jaru semena spolehlivě vyklíčí a vytvoří opět hustý pokryv bránící růstu plevelných rostlin.

Listy jsou po celou dobu růstu poživatelné, pouze u rostlin na suchých místech mohou být nahořklé. Konzumují se v salátech nebo vařené jako listová zelenina. Mají vysoký obsah vitamínů A a C.[7][9]

  1. a b c HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Claytonia alsinoides, s. 075. 
  2. a b c PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Claytonia sibirica [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 09.05.2011 [cit. 2018-04-25]. Dostupné online. 
  3. PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). S. 155–255. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 25.04.2018]. Roč. 84, čís. 2, s. 155–255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  4. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Claytonia sibirica [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  5. a b GOLIAŠOVÁ, Kornélia; MICHALKOVÁ, Eleonóra. Flóra Slovenska VI/3: Klajtónia kuričkovitá [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2012 [cit. 2018-04-25]. S. 70–71. Dostupné online. ISBN 978-80-224-1232-2. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  6. MILLER, John M. Flora of North America: Claytonia sibirica [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Finland Nature and Species: Claytonia sibirica [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2018-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. The Jepson Manual, Vascular Plants of California: Claytonia sibirica [online]. University of California, Oakland, CA, USA [cit. 2018-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Plants For a Future: Claytonia sibirica [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2018-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]