Bér sivý
Bér sivý | |
---|---|
Bér sivý (Setaria pumila) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
Řád | lipnicotvaré (Poales) |
Čeleď | lipnicovité (Poaceae) |
Rod | bér (Setaria) |
Binomické jméno | |
Setaria pumila (Poir.) Roem. et Schult., 1825 | |
Synonyma | |
Setaria glauca | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bér sivý (Setaria pumila) je jednoletá, šedozelená travina považována za plevel. Je jedním z mnoha druhů rodu bér, který patří do podčeledi Panicoideae.
Pochází pravděpodobně ze Středomoří a nyní roste v teplém mírném a částečně i subtropickém podnebném pásmu v Evropě, východní Asii, Severní a Jižní Americe, Africe i v Austrálii a Tichomoří. V České republice roste tento zdomácnělý archeofyt roztroušeně po celém území státu, od nížin až po teplejší oblasti v podhůří.[1][2]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Béru sivému nevadí občasné důkladné vyschnutí půdy, ale potřebuje k růstu místa s dostatkem slunečního svitu a dobře zásobená živinami. Roste na polích i ve vinicích, v zelinářských oblastech, na holých místech v trávnících, na rumištích, skládkách i na kamenitých náspech okolo cest a železničních tratí. Nejlépe mu prospívají kypré půdy, kde může vytvořit mohutný a hluboko sahající kořenový systém.
Je pozdně jarní rostlinou, její semena začínají klíčit až při vyšší teplotě půdy. Semenáčky pak velmi rychle vyrůstají a kvetou od července až do září, s příchodem zimy rostliny usychají.[1][2][3]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jednoletá, řídce trsnatá bylina s 10 až 60 cm vysokými a na bázi větvenými stébly. Ta bývají přímá, poléhavá nebo v kolénkách vystoupavá a vyrůstají z mohutného, svazčitého kořene. Stébla mívají červený nádech, v kolénkách se větví a jsou lysá a hladká, pouze blízko květenství jsou drsná. Ploché listy bývají dlouhé 5 až 30 cm a široké 0,5 až 1 cm. Na koncích jsou dlouze zašpičatělé, po okraji a na rubu brvité a na lící drsné, u mladých rostlin jsou světle zelené. Hladké a oblé listové pochvy jsou otevřené a v ústí je jazýček nahrazen krátkými chloupky, ouška chybějí. Na bázi listových čepelí vyrůstají 3 mm dlouhé vlasovité chlupy.
Hustý, válcovitý lichoklas bývá dlouhý až 10 cm. Nápadné žlutočervené až rezavé, zoubkovitě drsné štětinky pod klásky jsou dvakrát až třikrát delší než klásky a osténky mají otočené vzhůru, lichoklas je proto směrem zdola nahoru hladký. Široce vejčité, 3 mm dlouhé, na hřbetu zploštělé, krátce stopkaté, jednosemenné klásky jsou žluto až šedozelené, mají tři plevy a dvě bezosinné pluchy. Plodný kvítek má tři tyčinky a svrchní semeník se dvěma čnělkami s nažloutlými bliznami čnícími při kvetení z vrcholku klásku, jeho plucha je silně svraštělá. V klásku bývá ještě níže položený kvítek, který je buď planý nebo samčí. V době kvetení, od července do září, bývá přenesen pyl z prašníků na blizny za pomoci větru.
Plody jsou žlutozelené obilky s přirostlými pluchami. Jsou oválně vejčité, 3 × 2 mm velké, zploštělé, na horní straně vypuklé a na spodní ploché. Statná rostlina může vytvořit i tisíc obilek. Přirozeně se rozšiřují přichycováním drsnými pluchami za srst či peří zvířat nebo se sklidí se semeny jiných rostlin.[1][2][3][4][5][6]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Tato jednoletá tráva se rozmnožuje výhradně semeny (obilkami), které po dozrání z klásků snadno vypadávají. Obilky jsou dlouze a nepravidelně dormantní, klíčí až později na jaře při dostatečně zahřáté půdě (nejméně +15 °C), nejlépe z hloubky 2 až 5 cm. V půdě si podržují klíčivost i po deset let.[3][7]
Možnost záměny
[editovat | editovat zdroj]Nejzjevnějšími rozlišovacími znaky, odlišujícími bér sivý od ostatních bérů rostoucích v české přírodě, jsou rezavě zbarvené štětinky v květenství a jednotlivě z vřetene vyrůstající velké klásky.[1]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Bér sivý je rostlina, která bývá v teplých oblastech na lehčí půdě významným a nebezpečným plevelem. Zapleveluje hlavně jednoleté širokořádkové plodiny, kterým odnímá svým svazčitým kořenovým systémem vláhu a potřebné živiny. Zvláště v okopaninách a při pěstování zeleniny vytváří mohutné rostliny, naopak v obilovinách a později na strništích bývá o poznání nižší. Vytržené rostliny mohou snadno opětovně zakořenit novými kořínky z kolének stébla.
Mladé rostliny jsou vhodné ke zkrmování nebo spásaní, po odkvětu jsou již ale tuhé a drsné štětinky způsobují u dobytka záněty. Obilky jsou vhodné jako zob pro ptáky v zimním období.[2][3][7]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Porost béru sivého
-
Rozrůstající se rostlina
-
Květenství
-
Jednosemenný klásek se štětinkami
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Bér sivý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 01.09.2011 [cit. 2016-02-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Herba, Atlas plevelů: Bér sivý [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2016-02-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Atlas plevelů: Bér sivý [online]. Agromanual cz, Kurent, s.r.o., České Budějovice [cit. 2016-02-01]. Dostupné online.
- ↑ CHEN, Shou-Liang; PHILLIPS, Sylvia M. Flora of China: Setaria pumila [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-02-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Flora of Pakistan: Setaria pumila [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-02-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pacific Island Ecosystems at Risk (PIER): Setaria pumila [online]. Hawaiian Ecosystems at Risk project (HEAR), Puunene, HI, USA [cit. 2016-02-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Bér sivý, s. 132.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu bér sivý na Wikimedia Commons
- Taxon Setaria pumila ve Wikidruzích
- Botanický ústav AV ČR – rozšíření béru sivého v ČR
- Lipnicovité
- Flóra Česka
- Flóra Arabského poloostrova
- Flóra Číny
- Flóra Indického subkontinentu
- Flóra Indočíny
- Flóra jihovýchodní Asie
- Flóra jihovýchodní Evropy
- Flóra jihozápadní Asie
- Flóra jihozápadní Evropy
- Flóra jižní Afriky
- Flóra jižní tropické Afriky
- Flóra Kavkazu
- Flóra Makaronésie
- Flóra Papuasie
- Flóra severní Afriky
- Flóra severovýchodní tropické Afriky
- Flóra Sibiře
- Flóra střední Evropy
- Flóra středozápadní tropické Afriky
- Flóra východní Asie
- Flóra východní Evropy
- Flóra východní tropické Afriky
- Flóra západní tropické Afriky
- Flóra západního Indického oceánu