Arálie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek pojednává o rostlinách rodu Aralia. Možná hledáte: Prodara (Fatsia), někdy též nazývaná arálie či aralka.
Jak číst taxoboxArálie
alternativní popis obrázku chybí
Arálie štíhlá (Aralia elata)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád miříkotvaré (Apiales)
Čeleď aralkovité (Araliaceae)
Rod arálie (Aralia)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arálie (Aralia), česky též aralka, je rod rostlin z čeledi aralkovité. Jsou to vytrvalé byliny i dřeviny se složenými střídavými listy a drobnými květy nejčastěji v okolících, skládajících složená květenství různých typů. Plodem je bobule. Květy jsou opylovány hmyzem, semena rozšiřují ptáci. Rod zahrnuje asi 75 druhů a je rozšířen v temperátní až tropické Asii a Americe. Některé dřevnaté i bylinné druhy jsou pěstovány jako okrasné rostliny. V České republice se pěstuje zejména arálie štíhlá. Arálie mají také význam v medicíně, poskytují zeleninu a jsou zdrojem dřeva. Jako arálie bývá často nesprávně označována jiná rostlina z čeledi aralkovité, prodara japonská (Fatsia japonica), pěstovaná jako pokojovka.

Bylinný druh Aralia glabra

Popis[editovat | editovat zdroj]

Arálie jsou ostnité či bezostné, opadavé nebo stálezelené stromy a keře nebo bezostné vytrvalé byliny s podzemními oddenky, řidčeji i liány (arálie šplhavá). Stromovitá Aralia excelsa z tropické Ameriky dorůstá výšky až 20 metrů. Listy jsou střídavé, 1x až 4x zpeřené, s článkovaným vřetenem, většinou s palisty. Jednotlivé lístky jsou celokrajné, zubaté, jemně pilovité, vroubkované nebo vlnité. Květenství jsou úžlabní nebo vrcholová, latovitá, chocholíkovitá nebo okolíkovitá, složená z kulovitých okolíků nebo řidčeji z hlávek či hroznů. Květní stopky jsou pod semeníkem článkované. Koruna i kalich jsou pěti až dvanáctičetné. Kališní lem nese 5 zoubků. Tyčinek je 5 až 12. Semeník je spodní, srostlý z 5 až 12 plodolistů (u některých zástupců je počet plodolistů vlivem aborce redukovaný na 3). Čnělek je 5 a jsou volné nebo na bázi či po celé délce srostlé a tvořící sloupek. Plodem je kulovitá nebo hranatá bobule obsahující zploštělá semena.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod arálie zahrnuje asi 75 druhů. Je rozšířen v Asii a Americe. V Asii sahá jeho areál od Afghánistánu přes Indický poloostrov a Čínu po ruský Dálný východ a Japonsko a přes Indočínu a jihovýchodní Asii po Novou Guineu. V Americe sahá areál od severní Kanady přes celé Spojené státy americké a Střední Ameriku po severní Argentinu a Paraguay. Chybí v Amazonii.[4] Největší počet druhů roste ve východní a jihovýchodní Asii.[2] V jihovýchodní Asii rostou zejména v horských lesích až do nadmořských výšek okolo 3000 metrů, některé druhy i v nížině nebo naopak nad hranicí lesa.[5] Sezónně opadavý druh Aralia warmingiana tvoří jednu ze složek stromového patra subtropických lesů v oblasti jižní Brazílie, Paraguaye a severovýchodní Argentiny. Řada druhů z Latinské Ameriky jsou pionýrské dřeviny, osídlující mýtiny, opuštěná pole, narušená místa a podobně.[6] Arálie mandžuská je charakteristickou pionýrskou dřevinou Dálného východu.[7]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy arálií jsou opylovány hmyzem. Květy Aralia hispida jsou opylovány zejména čmeláky. V první fázi po rozvinutí květenství jsou květy pouze samčí a mají krátké, k sobě přitisklé čnělky. Později květy přecházejí do samičí fáze, při níž se čnělky od sebe rozestupují a blizny se stávají receptivními. Po vykvetení hlavního květenství se rozvíjejí květenství dalších řádů a proces se opakuje. Tento mechanismus zabraňuje samoopylení.[8] Semena jsou podobně jako u jiných aráliovitých šířena především ptáky, kteří konzumují plody, v určité míře i netopýry.[6][5] Na listech arálií se živí housenky některých druhů denních či nočních motýlů. V Severní Americe je to např. modrásek krušinový a můry bekyně velkohlavá (Lymantria dispar), Eupithecia satyrata a Sabulodes caberata. Ve větvích hlodají housenky Papaipema araliae a P. polymniae. V Japonsku se na listech živí housenky můr Ectropis excellens, E. obliqua, Hemithea aestivaria a Phthonosema invenustaria.[9]

Obsahové látky a jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Arálie nejsou významně jedovaté rostliny a případy otrav nejsou známy.[10] Hlavními obsahovými látkami jsou triterpenoidní saponiny, známé jako aralosidy. Dále jsou přítomny silice, glykosidy, pryskyřice a cholin.[7]

Otisk listu Aralia saportanea

Prehistorie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší známé fosílie rodu Aralia pocházejí z období křídy. Z přelomu svrchní a spodní křídy (alb) pocházejí fosílie druhu Aralia saportanea. Z Německa byl popsán druh Aralia antiqua rovněž křídového stáří.[11][12]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Aralia je v rámci čeledi Araliaceae řazen do podčeledi Aralioideae a tribu Aralieae. Nejblíže příbuzným rodem je dle výsledků fylogenetických studií rod Panax (ženšen), mezi další blízce příbuzné rody patří např. Polyscias a Pseudopanax.[13] Rod je členěn do 6 sekcí, které jsou podle výsledků fylogenetických studií monofyletické, vztahy mezi nimi však nejsou zcela dořešené.[2] Druhy sekce Pentapanax byly v minulosti řazeny do samostatného stejnojmenného rodu. Rovněž druh Aralia excelsa byl řazen do samostatného monotypického rodu Sciadodendron.

Sekce Aralia[editovat | editovat zdroj]

Sekce Humiles[editovat | editovat zdroj]

  • Popis: Bezostné větvené keře s jednoduše nebo 2x zpeřenými listy s palisty. Chlupy na rubu listů větvené. Květy pětičetné nebo řidčeji šestičetné, v okolících skládajících řídké vrcholové laty. Plody tmavě purpurové.
  • Rozšíření: 3 druhy v Severní a Střední Americe
  • Přehled druhů: A. humilis, A. regeliana, A. scopulorum.

Sekce Nanae[editovat | editovat zdroj]

  • Popis: Dvoudomé byliny bez nadzemního stonku a s dlouhými, vodorovnými oddenky. Listy ternátně složené, vyrůstající z vrcholu oddenku. Chlupy jednoduché (někdy při vrcholu větvené), tenké. Květenství jsou jednotlivé, dlouze stopkaté okolíky, vyrůstající od báze rostliny. Květy pětičetné nebo řidčeji šestičetné, čnělky volné. Plody černopurpurové.
  • Rozšíření: 1 druh v Severní Americe
  • Přehled druhů: A. nudicaulis.

Sekce Pentapanax[editovat | editovat zdroj]

Sekce Sciadodendron[editovat | editovat zdroj]

  • Popis: Bezostné, lysé, větvené stromy a keře s 2x až 4x zpeřenými listy. Květy v okolících skládajících latovitá květenství, která jsou zpravidla nahloučená po několika na vrcholu stonku. Květy pětičetné, šestičetné nebo desetičetné. Čnělky srostlé přinejmenším na bázi. Plody tmavě purpurové.
  • Rozšíření: 5 druhů ve Střední a Jižní Americe.
  • Přehled druhů: A. bahiana, A. duplex, A. excelsa, A. rex, A. soratensis, A. warmingiana.

Sekce Dimorphanthus[editovat | editovat zdroj]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam a pěstování[editovat | editovat zdroj]

Arálie štíhlá na podzim

Dřevnaté arálie jsou pěstovány jako efektní solitéry s nápadnými, kapradinovitými listy na vrcholu tlustých, řídce větvených, ostnitých stonků, a s rozměrnými vrcholovými květenstvími. Mezi nejčastěji vysazované druhy náleží arálie štíhlá a arálie ostnitá. Oba jsou poměrně zimovzdorné a dorůstají výšky až 4 metrů. Odlišují se mj. dobou květu a ostnitostí stonků. Jsou pěstovány též kultivary arálie štíhlé s efektně panašovanými listy, např. 'Variegata' a 'Aureovariegata'. Pro skupinovou výsadbu se hodí nízká arálie štětinatá. Dřevnaté arálie vyžadují slunné až polostinné, chráněné stanoviště a výživnou, vlhkou, dobře propustnou avšak ne příliš lehkou půdu. V zimě mohou namrzat, dobře však regenerují. Množí se odkopky, podzimními kořenovými řízky nebo podzimním výsevem na stinné místo přímo na záhon. Mladé semenáčky vyžadují ochranu před zimním sluncem. Při jarním výsevu často semena přeléhají nebo vůbec nevyklíčí. Pestrolisté kultivary se roubují na podnož nebo na kořeny arálie štíhlé.[17][18][19][14] Z bylinných druhů je jako stínomilná trvalka pěstována zejména arálie srdčitá, ceněná pro rozměrné, nápadné listy i hojné okolíky bělavých květů. Pěstují se i některé další druhy. V dostatečně vlhké půdě prospívají i na výsluní. Arálie hroznovitá se může nežádoucím způsobem rozrůstat.[20] Stromovitá Aralia excelsa je v tropické Americe pěstována jako okrasná rostlina a vysazuje se k zalesňování narušených půd. Dřevo slouží k výrobě beden, tužek, sirek a hraček.[21] Ze dřeva Aralia warmingiana se v Argentině vyrábějí překližky.[6]

Výhony arálie srdčité se používají v japonské kuchyni jako excelentní zelenina a přidávají se do polévek. Rostlina je v Japonsku hojně pěstována v zahradách i na polích. Jedlé jsou i výhony arálie štíhlé a druhu Aralia armata.[22][23] Kořeny arálie hroznovité slouží v Severní Americe k výrobě kořenového piva. Menominíové používali kořeny spolu s divokou cibulí, angreštem a cukrem jako potravu.[24]

Celá řada druhů arálií je v Asii i Americe využívána v místní a domorodé medicíně. Z asijských druhů je to zejména arálie srdčitá a arálie štíhlá, ze severoamerických arálie hroznatá, arálie nahá, arálie ostnitá, arálie štětinatá a arálie kalifornská.[25] Preparáty z některých druhů arálií mají adaptogenní účinek. Pomáhají při celkové únavě, depresích a rekonvalescenci po těžkých chorobách. Snižují také hladinu cukru v krvi u diabetiků.[7] Aralosid A, saponin izolovaný z kůry kořenů arálie štíhlé, působí jako silný inhibitor vzniku lézí při vzniku žaludečního vředu.[26]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. XIANG, Qibai; LOWRY, Porter P. Flora of China: Aralia [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d WEN, Jun. Systematics and biogeography of Aralia L. (Araliaceae): Revision of Aralia sects. Aralia, Humiles, Nanae, and Sciadodendron. Contributions from the United States National Herbarium. 2011, čís. 57. 
  3. NEVLING JR., Lorin I. Flora of Panama: Araliaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1959, čís. 46. 
  4. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 9, part 3. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1983. (anglicky) 
  6. a b c SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694. (anglicky) 
  7. a b c VALÍČEK, P.; KOKOŠKA, L.; HOLUBOVÁ, K. Léčivé rostliny třetího tisíciletí. [s.l.]: Start, 2012. ISBN 978-80-86231-57-0. 
  8. THOMSON, James D.; MADDISON, Wayne P.; PLOWRIGHT, R.C. Behavior of bumble bee pollinators of Aralia hispida Vent. (Araliaceae). Oecologia. 1982, čís. 54. 
  9. HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  10. GARDNER, Zoë; MCGUFFIN, Michael. Botanical Safety Handbook. [s.l.]: AHPA, 2013. (anglicky) 
  11. FRIIS, Else Marie; CRANE, Peter R.; PEDERSEN, K.R. Early flowers and angiosperm evolution. [s.l.]: Cambridge University Press, 2011. ISBN 978-0-521-59283-3. (anglicky) 
  12. Fossil plants: Aralia saportanea [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. WEN, Jun et al. The evolution of Araliaceae: A phylogenetic analysis based on ITS sequences of nuclear ribosomal DNA. Systematic Botany. Jan.-Mar. 2001, čís. 26(1). 
  14. a b HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha: SZN, 1978. ISBN 07-082-78. 
  15. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  16. Dendrologie online [online]. Dostupné online. 
  17. BUFFIN, Michael W. Winter-flowering Shrubs. Portland: Timber Press, 2005. ISBN 0-88192-722-8. (anglicky) 
  18. BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky) 
  19. WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha: Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6. 
  20. SCHMID, W. George. Encyclopedia of Shade Perennials. Portland: Timber Press, 2002. ISBN 0-88192-549-7. (anglicky) 
  21. GRANDTNER, M.M.; CHEVRETTE, Julien. Dictionary of trees. Volume 2. South America. [s.l.]: Elsevier, 2014. ISBN 978-0-12-396490-8. (anglicky) 
  22. LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 7, flowers. [s.l.]: Springer, 2014. ISBN 978-94-007-7394-3. (anglicky) 
  23. HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky) 
  24. LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 9, modified stems, roots, bulbs. [s.l.]: Springer, 2015. ISBN 978-94-017-9510-4. (anglicky) 
  25. QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  26. VARELA, Alejandro (ed.); IBANĚZ, Jasiah (ed.). Medicinal plants. Classification, biosythesis and pharmacology. New York: Nova Biomedical Books, 2009. ISBN 978-1-61761-662-4. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]