Antonij Pogorelskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonij Pogorelskij
Pogorelského portrét od neznámého autora
Pogorelského portrét od neznámého autora
Rodné jménoAlexej Alexejevič Perovskij
Narození1787
Moskva
Úmrtí9. červencejul./ 21. července 1836greg. (ve věku 49 let)
Varšava
Příčina úmrtítuberkulóza
PseudonymAntonij Pogorel'skij
Povoláníbásník a prozaik
Národnostruská
StátRuské impériumRuské impérium Ruské impérium
Alma materImperátorská moskevská univerzita
Žánrfantastické novely a povídky
Literární hnutíRomantismus
Významná dílaVečery s panem Dvojníkem
Rodičehrabě Alexej Kirillovič Razumovský
PříbuzníAlexej Konstantinovič Tolstoj, synovec
VlivyE. T. A. Hoffmann
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonij Pogorelskij (rusky Антоний Погорельский; vlastním jménem Alexej Alexejevič Perovskij, rusky Aлексeй Алексeевич Перовский; 1787, Moskva – 9. červencejul./ 21. července 1836greg., Varšava) byl ruský romantický básník a prozaik.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pogorelskij v roce 1836, autor portrétu Karl Pavlovič Brjullov

Narodil se jako nemanželský syn hraběte Alexeje Kirilloviče Razumovského (přesné datum narození není známo). Díky jeho původu se mu dostalo vysokoškolského vzdělání na Imperátorské moskevské univerzitě, kde roku 1807 získal doktorát z filosofie. Za Napoleonských válek se zúčastnil mnoha bojů, včetně Bitvy u Lipska. Do roku 1816 sloužil v Sasku a pak v Petrohradě. V Německu se seznámil s dílem E. T. A. Hoffmanna, které jej velmi ovlivnilo. V Petrohradě se seznámil s Puškinem a patřil k nejaktivnějším obráncům jeho poemy Ruslan a Ludmila z roku 1820.[1]

Po smrti svého otce žil od roku 1822 se svou sestrou na své usedlosti Pogorelce na Ukrajině, kde se věnoval literatuře a výchově svého synovce – budoucího spisovatele Alexeje Konstantinovče Tolstého. V letech 1825–1830 byl předsedou komise pro úpravu učebnic a roku 1828 se stal členem Ruské akademie.[3] Po odchodu do výslužby cestoval po Německu, Itálii a po Rusku, setkal se s Goethem a opět s Puškinem. Zemřel ve Varšavě na tuberkulózu na cestě do Nice, kde se chystal léčit. Je pochován na varšavském pravoslavném hřbitově.[4]

Kromě novel a povídek napsal také jeden román, překládal a psal eseje a básně. Ve svém díle mísí fantaskní a reálný svět, sentimentální a romantické prvky a Hoffmanovskou fantastiku s ironickým podáním osudů drobných lidí. Stal se tak předchůdcem groteskního světa Nikolaje Vasiljeviče Gogola.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Lafertovská pernikářka (1825, Лафертовская маковница), časopisecky vydaná fantastická novela.
  • Dvojník, aneb mé večery v Malorusku (1828, Двойник, или Мои вечера в Малороссии), česky jako Večery s panem Dvojníkem. Jde o rámcovou novelu, dokládající vliv E. T. A. Hoffmana na ruskou literaturu. V rámci tohoto filosofického rámcového vyprávění se objevují další příběhy na různá témata, v nichž autor mísí fantastiku s líčením všedního života. Příběhy kombinují znaky sentimentalismu a osvícenského racionalismu s romantickou fantazií a groteskností. Pan Dvojník pak slouží jako nástroj autorovy parodie a sebeparodie. Kniha je předchůdcem Gogolovy knihy Večery na samotě u Dikaňky.[5]
  • Černá slepička aneb Obyvatelé podzemí (1829, Черная курица, или Подземные жители), česky také jako Tajemný svět. Jde o zčásti didaktickou pohádku, napsanou pro autorova synovce A. K. Tolstého. Odehrává se v Petrohradu koncem 18. století a vypráví o podzemním světě podivných malých skřítků.
  • Klášterní schovanka (1830–1833, Монастырка), česky jako Klášterní dívka, resp. jako Vychovanka klášterní, román o životě absolventky Smolného institutu, dívčí školy ve Smolném klášteře v Petrohradě. V románu autor opět kombinuje sentimentální a romantické motivy

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Slovník spisovatelů Sovětského svazu II. Odeon, Praha 1978, str. 232.
  2. ↑ a b Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, Libri, Praha 2001, str. 471.
  3. ↑ Ottův slovník naučný, 19. díl, Paseka a Argo, Praha 2000, heslo Perovskij, str. 514.
  4. ↑ Антоний Погорельский. Жизнь и творчество - К уроку литературы
  5. ↑ Antonij Pogorelskij: Večery s panem Dvojníkem, Odeon, Praha 1977, doslov Jiřiny Táborské, S. 343-357.
  6. ↑ Stránka filmu na IMDb
  7. ↑ Лафертовская маковница - Aниматор.ру
  8. ↑ Гостинец от крёстной - Анимос

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOTURA, Mojmír et al. Slovník ruských spisovatelů: od počátků ruské literatury do roku 1917. 2., dopln. a opr. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1978, ©1977. 357 s. cnb000160211. S. 211–212 (zde uvedena i další literatura).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonij_Pogorelskij&oldid=21962499“