Vrtejši

Vrtejši
	Vrtejš rodu Pomphorhynchus
Vědecká klasifikace
Doména	Eukaryota;
Říše	živočichové (Animalia);
Nadkmen	Platyzoa;
Kmen	vrtejši (Acanthocephala);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrtejši (Acanthocephala) je kmen živočichů z nadkmene Platyzoa, skupiny Gnathifera. Evolučně jsou odvozeni od vířníků, mezi něž jsou někdy zařazováni, případně s nimi tvoří společnou skupinu zvanou Syndermata.^[1]

Popsáno je asi 1100 druhů, všechny jsou parazitické a v dospělosti žijí výhradně v trávicím traktu obratlovců. Jsou častými parazity ptáků a ryb, u člověka jsou nalézáni ojediněle.^[2] Vrtejši jsou gonochoristé. Mají nepravou tělní dutinu – pseudocoel. Jsou biohelminti (parazité s obligatorním střídáním hostitelů). Larvy se vyvíjejí ve třech stadiích.

Klasifikace

Vrtejše je možné dělit do tří tříd:^[3]

Popis

Vrtejši mají v dospělosti válcovité tělo a dosahují velikosti od několika milimetrů po desítky centimetrů^[3] (až 80 cm^[4]). Bývají zbarveni bíle či v různých stupních žluté.

Pod povrchovým tegumentem se ve dvou vrstvách nacházejí svaly: vnější okružní a vnitřní podélné. Tělo je možné rozdělit na část přední (praesoma) a zadní (metasoma).^[3]

V přední části je zatažitelný otrněný chobotek (proboscis), kterým se dospělí vrtejši přichytávají ve střevě svých definitivních hostitelů. Chobotek je patrně vychlipován hydraulickým tlakem lemnisků (párové váčky v přední části těla; jejich funkce není zcela jasná) a povrchového lakunárního (= s přítomností dutinek) systému trubiček zanořujících se do tegumentu (svrchní vrstva). Zpět ho zatahují specializované svaly (zatahovače, retraktory).^[3] Pomocí chobotku vrtejši nasávají živiny z těla hostitele.

Metasoma je vyplněna hlavně orgány reprodukčního systému. Pohlavní soustavu samce tvoří párová varlata s vývody, semenný váček a zvonovitá kopulační burza (bursa copulatrix) s penisem. Důležitou roli mají cementové žlázy, protože po kopulaci zalepují sekretem pohlavní vývody samice. Dospělé samice nemají ovarium (v dřívějších stadiích ontogeneze se rozpadá na tzv. ovariální koule, v nichž se tvoří oocyty). Vajíčka se vyvíjejí volně v tělní dutině. Odtud jsou děložním zvonem sbírána do třídicího aparátu, který vrací nezralá vajíčka zpět, zatímco zralá pokračují do dělohy, vagíny a opouštějí tělo.^[3]

Nervovou soustavu tvoří cerebrální ganglion, pár genitálních ganglií (♂ genitální a burzální ganglium) a dva podélné nervy.^[5]

Trávicí soustava chybí, vrtejši přijímají živiny celým povrchem těla, který vytváří hluboké krypty (kyjovité vchlípeniny v epidermis), aby se zvětšila absorpční plocha a patrně efektivita příjmu potravy.

Cévní a dýchací soustava chybějí. Vylučovací soustava je známa jen u některých vrtejšů; je protonefridiálního typu.

Životní cyklus

Po kopulaci klade samice vřetenovitá vajíčka, která odcházejí ven s trusem. Ve vajíčku se nachází infekční larva, tzv. akantor (acanthor), opatřená 6–8 háčky. Vajíčko pozře mezihostitel (blešivci, berušky, švábi, brouci a jiní bezobratlí). V mezihostiteli se vyvíjejí další stadia, a to akantela (acanthella) a infekční cystakant (cystacanth). Infikovaného mezihostitele pozře definitivní hostitel. V cyklu se může vyskytovat i paratenický (rezervoárový) hostitel.^{[pozn. 1]} Dospělci parazitují výhradně ve střevě obratlovců.^[3]

Poznámky

↑ Paratenický hostitel je organismus, který stojí mimo vývojový cyklus parazita. Parazit se v hostiteli nevyvíjí; čeká, až se dostane do definitivního hostitele.

Odkazy

Reference

↑ GIRIBET, Gonzalo. The invertebrate tree of life. Princeton, New Jersey: [s.n.] 1 online resource (xvi, 589 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-691-19706-7, ISBN 0-691-19706-7. OCLC 1129197548
↑ VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. 1. vyd. Praha: Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-008-9. S. 191–194.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f MACHÁČEK, Tomáš. Vrtejši. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2023 [cit. 8. 10. 2023]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id14941/
↑ SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. V Praze: Karolinum, 2013, s. 50. ISBN 978-80-246-2258-3.
↑ SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. V Praze: Karolinum, 2013, s. 51. ISBN 978-80-246-2258-3.

Literatura

Acanthocephala – vrtejši. In: Animalia = Metazoa – živočichové [online]. [Brno]: [Masarykova univerzita], [jaro 2015], s. 67–72. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/sci/jaro2015/Bi2000/um/2_Porifera_Cnidaria_Rotifera_2015.pdf
MIHULKA, Stanislav. Chirurgické záplaty inspirované parazitickými vrtejši. In: OSEL [online]. 19.04.2013 [cit. 8. 10. 2023]. Dostupné z: https://www.osel.cz/6859-chirurgicke-zaplaty-inspirovane-parazitickymi-vrtejsi.html
SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. V Praze: Karolinum, 2013, s. 50–51. ISBN 978-80-246-2258-3. [Dotisk r. 2014 a 2015.]
VOLF, Petr; HORÁK, Petr a kol. Paraziti a jejich biologie. 1. vyd. Praha: Triton, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7387-008-9.

Související články

Externí odkazy

Tomáš Havlík: Nervová soustava bezobratlých
Pomphorhynchus laevis, detail chobotku
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrtejši na Wikimedia Commons

[6] Paratenický hostitel je organismus, který stojí mimo vývojový cyklus parazita. Parazit se v hostiteli nevyvíjí; čeká, až se dostane do definitivního hostitele.

[1] GIRIBET, Gonzalo. The invertebrate tree of life. Princeton, New Jersey: [s.n.] 1 online resource (xvi, 589 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-691-19706-7, ISBN 0-691-19706-7. OCLC 1129197548

[paraziti-2] VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. 1. vyd. Praha: Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-008-9. S. 191–194.

[BL-3] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f MACHÁČEK, Tomáš. Vrtejši. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2023 [cit. 8. 10. 2023]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id14941/

[SMR50-4] SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. V Praze: Karolinum, 2013, s. 50. ISBN 978-80-246-2258-3.

[SMR51-5] SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. V Praze: Karolinum, 2013, s. 51. ISBN 978-80-246-2258-3.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[pozn. 1]