Přeskočit na obsah

Vojta Náprstek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vojtěch Náprstek
Rodné jménoVojtěch Fingerhut a Adalbert Fingerhut
Narození17. dubna 1826
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. září 1894 (ve věku 68 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povoláníjazykovědec, spisovatel, novinář, etnograf, světoběžník a mecenáš
OceněníVýraz Nejvyšší spokojenosti (1866)
ChoťJosefa Náprstková
RodičeAnna Náprstková
PříbuzníFerdinand Pravoslav Náprstek (sourozenec)
Funkcepředseda (Klub českých turistů; 1888–1889)
poslanec Českého zemského sněmu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Náprstek, původním německým jménem Adalbert Fingerhut, též známý jako Vojta Náprstek (17. dubna 1826 Praha[1] – 2. září 1894 Praha) byl český vlastenec, národopisec, mecenáš a bojovník za pokrok.

Životopis

Rodina

Narodil se jako druhý syn v rodině majitelů lihovaru a hostince, manželů Antonína Fingerhuta (rozeného v obci Tuchlovice)[2] a vdovy Anny rozené Homová.[3] Bratr Ferdinand se až do své předčasné smrti věnoval výrobě lihovin. Rodina vychovala ještě nevlastního syna Antonína Nováka, který studoval techniku.

Studia

Do 60. let 19. století podle pobytových přihlášek nebo až do roku 1880 Náprstek užíval německou formu svého jména Adalbert Fingerhut. Vystudoval klasické Akademické gymnázium. Od raného dětství projevoval zájem o cizí kultury a chtěl studovat orientalistiku. Na přání matky ale začal studovat práva ve Vídni.

Exil

Během studií práv se v roce 1848 aktivně zúčastnil povstání v Praze i ve Vídni. Poté, co byla revoluce potlačena, musel před zatčením uprchnout. Spolu s přítelkyní nastoupili do zaoceánské lodi a odjeli do emigrace do USA. Ve Spojených státech prožil celkem 10 let, v jejichž průběhu se živil různými činnostmi – jako truhlář, nádeník, knihkupec, politik a diplomat.

Jeho knihkupectví se stalo krajanským střediskem pro vystěhovalce přicházející z Čech. Byl členem vládní expedice, jejímž úkolem bylo prozkoumat indiánský kmen Dakota; toto byl pravděpodobně první impuls, který jej nasměroval k národopisu.

Praha

V roce 1858 se vrátil do Prahy a změnil – za vydatné spoluúčasti své matky Anny Náprstkové – rodinný pivovar a palírnu destilátů „U Halánků“ v domě čp. 269/I na dnešním Betlémském náměstí v centrum české inteligence. Zde se zasazoval za šíření osvětové činnosti. 25. února 1875 se oženil s Josefou Křížkovou. Za její vydatné pomoci propagoval emancipaci žen a podporoval šíření pokroku do domácností, především prostřednictvím Amerického klubu dam.[4]

Byl považován za „Českého konzula“ všech Čechů žijících v zahraničí. Rád navštěvoval Anglii jako kolébku průmyslového pokroku, zúčastnil se například první Světové výstavy v Londýně roku 1851, stýkal se se zakladateli South Kensingtonského muzea a dalšími představiteli sbírkových institucí, například v Německu. Také díky tomu stále více rostly jeho sbírky, proto roku 1862 změnil svůj rodný dům na České průmyslové muzeum (dnešní Náprstkovo muzeum), jehož významnými sponzory byla jeho matka i manželka. Přispěvateli do jeho sbírek byli například cestovatelé Emil Holub, Josef Kořenský, Enrique Stanko Vráz, zoolog Antonín Frič, jazykovědec Bedřich Hrozný, básník Julius Zeyer, první ředitel muzea Ludvík Kottner s manželkou, nebo Vojtova manželka Josefina, která pravidelně průmyslové výrobky z oboru textilu a galanterie nejen nakupovala, ale také vybírala dary předmětů od členek Amerického klubu. Přesto se pomalu oslaboval původní účel muzea, a to přinášet veřejnosti praktické ukázky soudobé techniky, řemesel a průmyslu. Stále větší důraz byl kladen na rostoucí národopisné sbírky. V roce 1866, když už bývalý rodinný pivovar nestačil, dal Náprstek na přilehlých pozemcích zbořit staré domy a postavit novou budovu, která dodnes nese jméno svého zakladatele – Náprstkovo muzeum.

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[5]

11. června roku 1888 společně s Vilémem Kurzem st., Františkem Čížkem a Vratislavem Pasovským založil Klub českých turistů.

Své pokrokové smýšlení projevoval veřejně jako bezvěrec a hlásal je i po smrti, kdy si jako jeden z prvních Čechů přál být zpopelněn. Protože to však tehdejší rakousko-uherské zákony neumožňovaly, jeho ostatky musely být převezeny ke zpopelnění do města Gotha v Durynsku (Německo). Zemřel bezdětný, v závěti svůj majetek připsal svému muzeu; součástí jeho osobních sbírek bylo 46 tisíc svazků knih a 18 tisíc fotografií. Jeho urna je uložena v Náprstkově muzeu v Praze.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Havla na Starém Městě pražském
  2. ↑ [1] *22.5.1775 Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ Pobytová přihláška rodiny: [2]
  4. ↑ HAMMER, Jan. Americký klub dam před 155 lety zažehl emancipaci žen v českých zemích. iDNES.cz [online]. 2020-11-01 [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vojta_Náprstek&oldid=21067431“