Thun (Švýcarsko)
Thun | |
---|---|
pohled na Thun od jezera | |
Poloha | |
Souřadnice | 46°45′32″ s. š., 7°37′48″ v. d. |
Nadmořská výška | 560 m n. m. |
Stát | Švýcarsko |
Kanton | Bern |
Thun | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 21,6 km² |
Počet obyvatel | 43 734 (2018)[1] |
Hustota zalidnění | 2 027,5 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Raphael Lanz (od 2011) |
Oficiální web | www |
Adresa obecního úřadu | Rathaus |
Telefonní předvolba | 033 |
PSČ | 3600, 3602, 3603, 3604, 3607, 3608 a 3609 |
Označení vozidel | BE |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Thun (francouzsky: Thoune) je švýcarské město ve správní oblasti Thun v kantonu Bern, čítající 43 734[1] obyvatel (s přilehlými aglomeracemi až 90.000[zdroj?], údaj k 1. lednu 2006).
Město se nalézá přibližně 30 km jižně od Bernu na březích řeky Aara, která vytéká z Thunského jezera (Thunersee). Nachází se zde největší vojenská posádka v zemi a vojenské muzeum. Kromě cestovního ruchu a strojního inženýrství je zde potravinářský průmysl a vydavatelství, které mají pro město velký hospodářský význam.
Historie
Oblast Thunu byla osídlena již v dobách neolitu, přibližně od roku 2500 před Kristem. V době bronzové zde mezi řekou Aarou a Thunským jezerem existovalo množství osad. Název města pochází z keltského slova „Dunnum“, znamenajícího „Opevněné město“. Roku 58 př. n. l. dobyly římské legie téměř celé území dnešního Švýcarska a brzy se Thun stal jedním z center římské správy v oblasti.
Římané byli z Thunu i ze zbytku dnešního Švýcarska vyhnáni Burgundy kolem roku 400. Řeka Aara se stala hranicí mezi křesťanskými Burgundy a pohanskými, německy mluvícími Alamany, žijícími na severu. Oblast dnešního města se poprvé zmiňuje v 7. století v kronice Historia Francorum franského mnicha Fredegara. Název samotného města je pak prvně zmíněn roku 1133 jako Tuno.
Oblast Thunu byla začleněna do Svaté říše římské roku 1033, když Konrad II. získal titul burgundského krále. Císařové pak pověřili, v Bernu sídlící, Zähringy podřízením nepoddajných šlechticů středního Švýcarska. Kolem roku 1190 vybudoval vévoda Berchtold V. Zähringenský ve městě thunský hrad a rozšířil město. Po Berchtoldově smrti roku 1218 připadlo jeho území Ulrichovi Kyburskému.
V roce 1264 získal Thun městská práva a v roce 1384 bylo město koupeno kantonem Bern. V letech 1798-1803 bylo město metropolí kantonu Oberland, jednoho z kantonů Helvétské republiky.
V roce 1819 byla ve městě založena vojenská škola, která existuje doposud a postupně se vyvinula v hlavní vojenskou školu ve Švýcarsku. Thun byl napojen na švýcarské železnice roku 1859, telefon zde byl zaveden v roce 1888.
Geografie
Thun má podle statistického úřadu[2] rozlohu 21,6 km2. Z této rozlohy je 32,1% využito pro zemědělské účely, 19,7% je zalesněno, 45,6% plochy představují stavby a zbytek 2,5% jsou řeky, ledovce a hory. Místní správa [3] uvádí 21,7 km2, zastavěná plocha a dopravní cesty 48%, zemědělská plocha 22%, voda a lesy 21% a armádní využití 9%.
Demografie
Složení obyvatelstva podle statistiky z roku 2000 [2] je 20,1% ve věku do 19. let, 60,8% v produktivním věku 20–64 let a 19% ve věku nad 64 let. Místní informace z roku 2010[3] uvádějí přesnější věkové rozdělení: 17,9% obyvatel ve věku do 19. let, 26,4% ve věku 20-39 let, 28,4% ve věku 40-59 let, 21,8% ve věku 60-79 let a 5,5% obyvatel ve věku nad 80 let.
Náboženské vyznání
Obyvatelstvo vyznává následující náboženství[3]: evangelické 61,2%, římsko-katolické 14%, katolické 0,2%, ostatní 6,4% a bez vyznání je 18,2% obyvatel.
Hovorový jazyk
Nejrozšířenějším jazykem[2] je němčina, kterou hovoří 90,5% obyvatel, na druhém místě je italština s 1,8% mluvících a albánštinu používá 1,3% obyvatel, zbytek jsou různé jazyky. Vzdělání obyvatel v produktivním věku zahrnuje 20,6% pouze se základním vzděláním, 57,3% se středoškolským vzděláním a 17,6% obyvatel s vysokoškolským vzděláním.
Politická struktura obyvatelstva
Politické[2] rozložení občanů podle voleb v roce 2007: FDP 13,8%, CVP 6,1%, SPS 22,1, SVP 29,2%, CSP 6,2%, Green (Zelení) 14,1%, malé pravicové strany 7,0%, malé levicové strany 0%, ostatní strany 1,6%.
Zajímavosti
Hrad Thun – Schlossmuseum
Hrad[4][5], jedinečná dominanta města, pochází 12. století a nechal jej postavit Herzog Berchtold V. von Zähringen v roce 1190 na místě původního rytířského hradu. Výrazně vysoká střecha pochází z bernského období, z let 1430 až 1436. Hrad nebyl do roku 1429 trvale obýván. V prostorách hradu je umístěno muzeum zaměřené na historii oblasti za uplynulých 4.000 let.
Radnice – Rathaus
První radnice[6] byla postavena v roce 1500 jako jednopatrová budova, kde v přízemí byl sál a v patře kanceláře. Později byla radnice přestavěna do současné podoby. V roce 1685 došlo ke sloučení původní radnice s domem Grand Weibel z roku 1585. Současná radnice má sedm oblouků podloubí, dvě patra a rohovou věž. Zastřešení tvoří vysoká valbová střecha. V roce 1995 proběhla poslední rekonstrukce a byla opravena fasáda.
Zámeček Schadau
Zámeček Schadau[7] byl postaven stavitelem Pierre-Charles Dusillonem pro bankéře z Neuchâtel, Denise Alfreda de Rougemont v letech 1846 až 1854 v neogotickém slohu. Zámek se nachází v pěkné lokalitě na jižním břehu jezera Thun v místě, kde z jezera vytéká řeka Aare.
Wocherovo panorama – Thun-Panorama
Toto panorama[8][9] je nejstarší dochované kruhové malované panorama na světě, vytvořené v letech 1809-1814. Autorem díla je basilejský kleinmeister Marquard Wocher, tématem je pohled na okolí města Thun zachycující uličky města až vzdálené vrcholky Bernských Alp. Panorama se nachází v parku u zámečku Schadau a v roce 1957 bylo zapsáno do seznamu švýcarského kulturního dědictví.
Muzeum umění – Kunstmuseum Thun
Muzeum umění[10][11] je umístěno v bývalém luxusním hotelu Thunerhof přímo u řeky Aare. Muzeum vzniklo v roce 1949 a soustřeďuje díla méně známých mistrů, moderní umění švýcarska, švýcarský Pop Art i díla současných umělců.
Vojenské muzeum – Schweizer Armeemuseum
Schweizer Armeemuseum[12][13] shromažďuje ve vnitřních a venkovních expozicích na 100.000 muzejních dokumentů a exponátů související se švýcarským vojenstvím ale i národní identitou. Jedná se o dokumenty, uniformy, výstroj, zbraně, techniku, dopravní prostředky a další výzbroj a výstroj švýcarské armády.
Muzeum páry – Vaporama
Vaporama [14][15] soustřeďuje na 50 parních strojů různé konstrukce a velikosti. Ke zhlédnutí jsou různé etapy vývoje parních strojů z let 1859-1960, tedy celé jedno století.
Gastronomické muzeum – Gastronomiemuseum
Schweizer Gastronomiemuseum [16][17] vzniklo v roce 1988 na zámku Schadau. Soustřeďuje informace o historii gastronomie Švýcarska od 16. století, mimo 5.000 knižních titulů věnovaných gastronomii v různých jazycích je k vidění i nejmenší kuchařka na světě, kuchyňské vybavení a další exponáty.
Muzeum hraček – Spielzeugmuseum
Muzeum hraček[18][19] soustřeďuje exponáty z let 1850-1860, které pocházejí se soukromých sbírek. K vidění jsou panenky, domy, potraviny, kuchyně, medvídci, stavebnice, modely aut, cínoví vojáčci a další. Muzeum bylo otevřeno v roce 2005 jako soukromá iniciativa a není financováno z veřejných zdrojů. Vstupné je dobrovolné ale vítané.
Muzeum proutěných výrobků – Flechtmuseum
Muzeum proutěných výrobků[20][21] je na ploše 50 m2 je k vidění na 500 výrobků z proutí jako jsou židle, kočárky, košíky, klobouky, hračky a jiné. Expozice se jednou za rok obměňuje.
Galerie
Galerie[22][23] v domě umění představuje současnou tvorbu a díla švýcarských umělců.
Příroda
Jezero Thun a pohled na Bernské Alpy, včetně pohledu na vrcholy Niederhorn, Niesen, Stockhorn a Jungfrau
Fotogalerie
-
Wocherovo panorama
-
Muzeum umění
-
Vaporama
-
Vojenské muzeum
-
Jezero Thunersee
(Thun v pozadí)
Významné osobnosti
- Lukas Bärfuss, švýcarský spisovatel, dramatik
Partnerská města
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thun na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Federal Statistical Office. Dostupné online. [cit. 2020-06-15].
- ↑ a b c d Swiss Federal Statistical Office - Thun. www.bfs.admin.ch [online]. [cit. 2011-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-29.
- ↑ a b c Thun info
- ↑ Hrad Thun - Schlossmuseum
- ↑ Schlossmuseum Thun. www.thun.ch [online]. [cit. 2011-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-21.
- ↑ Radnice - Rathaus
- ↑ Zámeček Schadau
- ↑ Wocherovo
- ↑ Thun - panorama. www.thun-panorama.com [online]. [cit. 2011-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-02.
- ↑ Kunstmuseum Thun. www.kunstmuseum-thun.ch [online]. [cit. 2011-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-09.
- ↑ Muzeum umění - Kunstmuseum Thun. www.thun.ch [online]. [cit. 2011-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-21.
- ↑ Verein Schweizer Armeemuseum
- ↑ Vojenské muzeum - Schweizer Armeemuseum. www.thun.ch [online]. [cit. 2011-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-21.
- ↑ Schweizerisches Dampfmascinen-Museum Thun
- ↑ Muzeum páry - Vaporama[nedostupný zdroj]
- ↑ Schweizerisches Gastronomiemuseum Thun. www.gastronomiemuseum-thun.ch [online]. [cit. 2011-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-06.
- ↑ Gastronomiemuseum. www.thun.ch [online]. [cit. 2011-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-21.
- ↑ HAUS ZUM ENGEL
- ↑ Muzeum hraček - Spielzeugmuseum. www.thun.ch [online]. [cit. 2011-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-21.
- ↑ Die IGK SCHWEIZ unterstützt das private Flechtmuseum. www.korbflechten.ch [online]. [cit. 2011-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-02-06.
- ↑ Muzeum proutěných výrobků - Flechtmuseum
- ↑ Galerie Rosengarten. www.galerie-rosengarten.ch [online]. [cit. 2011-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-09.
- ↑ Galerien
- ↑ Thun - Gabrovo
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Thun na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky města
- Swiss Federal Statistical Office - Thun
- Hrad Thun - Schlossmuseum
- Thun - panorama
- Kunstmuseum Thun
- Verein Schweizer Armeemuseum
- Schweizerisches Dampfmascinen-Museum Thun
- Schweizerisches Gastronomiemuseum Thun Archivováno 6. 7. 2011 na Wayback Machine.
- HAUS ZUM ENGEL - Spielzeugmuseum
- Die IGK SCHWEIZ unterstützt das private Flechtmuseum Archivováno 6. 2. 2011 na Wayback Machine.