Přeskočit na obsah

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1872)
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1872)
Narození30. říjnajul. / 11. listopadu 1821greg.
Moskva
Úmrtí28. lednajul. / 9. února 1881greg. (ve věku 59 let)
Petrohrad
Příčina úmrtíepilepsie a emfyzém
Místo pohřbeníTichvinský hřbitov
PseudonymД.
Povolánípřekladatel, romanopisec, esejista, povídkář, novinář, filozof, životopisec, spisovatel, publicista a prozaik
Alma materVojenská ženijně-technická univerzita
Nikolajevská ženijní škola
Významná dílaZápisky z podzemí
Zločin a trest
Idiot
Běsi
Bratři Karamazovi
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Marija Dmitrijevna Dostojevská (od 1857)
Anna Grigorjevna Dostojevská (od 1867)
DětiLjubov Fjodorovna Dostojevská[1]
RodičeMichail Andrejevič Dostojevskij a Maria Fiodorovna Dostoïevskaïa
PříbuzníMichail Michajlovič Dostojevskij, Andrej Michajlovič Dostojevskij a Nikolaj Michajlovič Dostoevskij (sourozenci)
VlivyAlexandr Sergejevič Puškin
Michail Jurjevič Lermontov
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Vladimir Sergejevič Solovjov
Vissarion Grigorjevič Bělinskij
… více na Wikidatech
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (rusky zvuk Фёдор Михайлович Достоевский; 30. říjnajul./ 11. listopadu 1821greg. Moskva – 28. lednajul./ 9. února 1881greg. Petrohrad) byl ruský spisovatel a filozof, jeden z nejvýznamnějších světových spisovatelů, vrcholný představitel ruského realismu a současně předchůdce moderní psychologické prózy. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s tzv. naturální školou, postupně však její rámec přerostl. K nejznámějším jeho dílům patří romány Zločin a trest, Idiot a Bratři Karamazovi.

Život

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1879)

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti (obor konstrukce mostů) v Petrohradě,[2] ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského (tzv. "Petraševci"), která vystupovala proti carovi Mikuláši I.[3] V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti.[4]

Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií.[5] Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Avšak také získal na Sibiři schopnost soustředění a jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností.[6]

Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná.[7] Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic.[8] Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie.

K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba (Vremja) a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů.

Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností.[zdroj⁠?!] Odmítal se sžít se soudobým Ruskem.[zdroj⁠?!] Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy.[zdroj⁠?!] Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal.[zdroj⁠?!] Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století.

Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.[9]

Díla

ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
  • Chudí lidé (Бедные люди; 1846) – román v dopisech. Touto prvotinou navázal na tradici gogolovského realismu, ale svůj zájem už zde soustřeďoval především do nitra postav. Snažil se vyložit jejich vnitřní svět, a také proces deformace, jemuž lidé podléhají v střetu s krutým okolím.
  • Bílé noci (1848) – lyrická povídka, vymyká se jeho další tvorbě. O dívce, která každý večer čeká na svého milého u břehu řeky. Nesmělý mladík jí začne dělat společnost a po čase se do ní zamiluje, ale dívka chce, aby zůstali přáteli. Přesto jí vyzná lásku, dívka se rozhoduje, zda přijmout jeho lásku, ale právě tehdy se vrátí její milý a ona jde bez váhání za ním.
  • Dvojník (1849) – novela, první z hlubinných analýz rozdvojené psychiky člověka.
  • Nětočka Nězvanovová / Strýčkův sen (1849) – Dostojevskij poprvé v ruské literatuře vylíčil osud bezprávného „mladého“ člověka jako sociální tragédii a objevil v něm hlubokou lidskost. Na tragiku vlastního života reagoval Dostojevskij i svým černým humorem. Z nejlepších jeho prací tohoto gogolovského období jsou satirické novely: Nětočka Nězvanovová / Strýčkův sen a Ves Štěpančikovo – charakterová studie ruského Tartuffa.
  • Uražení a ponížení (1861) – román se sentimentální tematikou. Zde Dostojevskij opět zdůrazňuje nutnost zastat se chudých a bezmocných proti krutosti mocných.
  • Zápisky z mrtvého domu (1861) – autobiografický román, svědectví o pobytu v omské káznici a o lidech, jež tam poznal. Zabýval se otázkou, proč se člověk stane zločincem a zda má vůbec následovat trest. Podle motivů tohoto románu později složil operu Z mrtvého domu Leoš Janáček.
  • Zápisky z podzemí (1864) – novela předjímající existencialismus, drásavý portrét člověka, jehož přesvědčením je nenechat sebou nikdy manipulovat, i kdyby to bylo ospravedlňováno „prospěchem“ a „pokrokem“.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1889)
  • Zločin a trest (1866) – hlavním hrdinou je chudý petrohradský student Rodion Romanovič Raskolnikov, který se cítí být výjimečný. Má svou vlastní teorii o tom, že život některých lidí je bezcenný a že tudíž není hříchem jim ho vzít. Jde k lichvářce a zabije ji, jenže za lichvářkou přijde její sestra, která vše viděla, a tak musí zabít i ji (sekerou). Po činu uteče, po čase se dostane do rodiny alkoholika Marmeladova. Zde pracuje (jako prostitutka) jeho dcera Soňa. Raskolnikov se do Soni zamiluje a svěří se jí se svým činem. Soňa ho přesvědčí, aby se šel přiznat, za svůj čin je odsouzen na 8 let na Sibiř, kde je mu Soňa oporou. Dílo bylo mnohokrát zfilmováno.
  • Hráč (1867) – román, ve kterém použil autor své zkušenosti s hráčskou vášní.
  • Idiot (1868) – hlavní hrdina kníže Lev Nikolajevič Myškin, nedoléčený epileptik, se po dlouhé době léčení ve Švýcarsku vrací do Petrohradu, do ruské společnosti, v níž je zprvu kvůli své nemoci označován za „idiota“, ale svým chováním velmi rychle dovede předsudky ostatních změnit, a většinou dokonce zcela vyvrátit. Svou lidskostí, nesobeckou ušlechtilostí a zdánlivě až naivní dobrotivostí dokonce nad ostatní ruskou společností výrazně vyniká. Dílo bylo mnohokrát zfilmováno.
  • Běsi (též Běsové, 1871–72) – hlavní myšlenka tohoto díla je vyjevena v soudobém Rusku, které hlavnímu hrdinovi Štěpánu Trofimovičovi přijde nemocné, plné neduhů a morových ran, plné běsů a běsíků, co se v jeho milém Rusku nashromáždilo. Roku 1988 zfilmováno (Režie: Andrzej Wajda hrají: Isabelle Huppertová, Philippine Leroy-Beaulieu).
  • Deník spisovatele (1873) – rozsáhlý komentář doby a jejích problémů.
  • Výrostek (1875) – román, vykresluje morální rozpor chlapce, který poznává, že základem společenské skutečnosti jsou peníze a kariéra, touží vlastnit milion, aby si ho nikdo netroufl urážet.
  • Něžná (1876) – povídka o tragickém milostném vztahu dvou lidí z odlišných společenských vrstev.
  • Bratři Karamazovi (1879) – poprvé vydáno 1879–1880, Dostojevského vrcholné dílo, psychologický a filosofický román s kriminální zápletkou. Otec Fjodor Pavlovič Karamazov je zhýralec, který se o žádného svého syna nestaral (Dimitrij, Ivan, Aljoša, Smerdakov už vůbec) Starší syn Dimitrij je vášnivý stejně jako otec, Ivan je nadaný, racionálně uvažující ateista, nejmladší Aljoša žije zasvěceným životem v klášteře. Dimitrij se s otcem soudí o majetek, který mu má odkázat, i když vina je na obou stranách. Jednoho dne je však Fjodor zavražděn a z vraždy je obviněn Dimitrij. Kniha čtenářovi neodpovídá na otázku, kdo vraždu skutečně spáchal. Román má mnoho dalších důležitých dějových linií, např. lásky Dmitrije, který se rozhoduje mezi Kateřinou a Agrafenou, na niž má zálusk i jeho otec Fjodor.
  • Věčný manžel – krátký román.

Překládal Balzaca, jeho překlady však nejsou považovány za příliš kvalitní.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2024-02-18].
  2. ↑ DOSTOJEVSKIJ, Fjodor Michajlovič. Zločin a trest. Frýdek-Místek: Alpress, 2014. 504 s. ISBN 978-80-7466-541-7. Kapitola Doslov, s. 503–504. 
  3. ↑ DOLININ, A. S. Dostoevsky among the Members of the Petrashevsky Circle. Soviet Studies in Literature. 1987-07-01, roč. 23, čís. 3–4, s. 137–177. Dostupné online [cit. 2021-09-10]. ISSN 0038-5875. DOI 10.2753/RSL1061-1975230304137. 
  4. ↑ Fyodor Dostoevsky is sentenced to death. History.com [online]. [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ MORGAN, H. Dostoevsky's epilepsy: a case report and comparison. Surgical Neurology. 1990-06, roč. 33, čís. 6, s. 413–416. PMID: 2161565. Dostupné online [cit. 2021-09-10]. ISSN 0090-3019. DOI 10.1016/0090-3019(90)90155-i. PMID 2161565. 
  6. ↑ ROBINSON, Harlow. How Siberia Concentrated His Mind. The New York Times. 1986-08-31. Dostupné online [cit. 2021-09-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  7. ↑ FRANK, Joseph. Dostoevsky: The Encounter with Europe. The Russian Review. 1963, roč. 22, čís. 3, s. 237–252. Dostupné online [cit. 2021-09-10]. ISSN 0036-0341. DOI 10.2307/126268. 
  8. ↑ KOHN, Hans. Dostoevsky's Nationalism. Journal of the History of Ideas. 1945, roč. 6, čís. 4, s. 385–414. Dostupné online [cit. 2021-09-10]. ISSN 0022-5037. DOI 10.2307/2707342. 
  9. ↑ Fjodor Dostojevskij – Životopis / Info – FDb.cz

Literatura

Dostojevského díla na internetu v češtině

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fjodor_Michajlovič_Dostojevskij&oldid=21029562“