Antonín Belcredi
| Antonín Belcredi | |
|---|---|
| Narození | 1744 Pavia |
| Úmrtí | 14. ledna 1812 (ve věku 67–68 let) Brno |
| Povolání | klerik |
| Děti | Eduard Belcredi |
| Příbuzní | Egbert Belcredi, Richard Belcredi a Almeria Belcrediová (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Hrabě Antonín Belcredi (1744–1812) byl šlechtic z italského rodu Belcrediů, pocházejícího z Lombardie.
Život
Antonín Belcredi se narodil v roce 1744 v italské Pávii. Jeho otcem byl Pius Giussepe Belcredi a matkou Ernestina Lestwicz.
Stal se důstojníkem armády a zúčastnil se mnoha válek. Proslavil se v sedmileté válce, během níž dosáhl hodnosti generála. V bitvě u Torgavy byl raněn a jeho přítel Jan Hubert z Freyenfelsu jej pozval na léčení do Líšně. Zde se seznámil s Marií Theodorou z Freyenfelsu, s niž v roce 1769 oženil.
Roku 1774 mu Marie Terezie udělila inkolát pro české země a mezi lety 1774 a 1778 přesídlil do Jimramova, který Marie Theodora zdědila po své bezdětné tetě Marii Antonii z Waldorfu. Armádu opustili v hodnosti generálmajora. Poté krátce působil ve Vídni, následně žil především v Brně. Zasloužil se o opravu jimramovského zámku a v Brně na dnešním Náměstí Svobody nechal vystavět palác. Zde roku 1773 zřídil čítárnu a v roce 1778 osvícenecký salon, jenž se stal střediskem společenského života. V roce 1788 se stal velmistrem brněnské zednářské lóže. Jelikož byl pro své postoje a kritiku dvora pod dohledem policie, rozhodl se tento post opustit. V roce 1794 navštívil ve vězení v Olomouci francouzského generála La Fayetta. Po návštěvě napsal císaři dopis, ve kterém odsoudil generálovo věznění. V roce 1796 měl podporovat povstání rekrutů, za což mu bylo uděleno domácí vězení.
V Jimramově se často setkával a vedl diskuze s místními duchovními, kterými v té době byli Michal Blažek a Matěj Josef Sychra. Podílel se také na rozvoji obcí, které měl v držení. Dne 1. června 1802 vydal pro Jimramov první požární řád, který nesl název Pořádek, který na pád vzniknoucího ohně v městys Jimramově pozorován a zachován býti má. V letech 1800–1801 nechal na vlastní náklady postavit tzv. Horní školu. Údajně se měl také podílet na zřízení zednářského lože a kasína. Dále je uváděn jako zakladatel střeleckého spolku a střelnice.
Se svojí manželkou měl 14 dětí, ale přežil ho jen Eduard Belcredi. Nejstarší syn Hubert Belcredi padl v roce 1805 v bitvě u Ulmu, druhorozený Ernest Belcredi se zabil při vjíždění na koni do brány zámku.
Antonín Belcredi zemřel v roce 1812 v Jimramově.
Literatura
- PhDr. Ludvík Belcredi. Rod orla a lvů. Tajemství české minulosti. 2011, čís. 10, s. 66–71.