Zderaz (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na Zderaze (Václav Jansa)

Zderaz (německy Zderaz) je zaniklá osada na území dnešního Nového Města v Praze. Stávala na Břežské skále táhnoucí se až k Vltavě, jež byla spolu s okolní zástavbou odstraněna během velké pražské asanace kolem roku 1900. Dnes ji připomíná ulice Na Zderaze, vedoucí od Myslíkovy ulice k ulici Resslově.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Místní název Zderaz se podle pověsti odvozuje od jména družiníka krále Vratislava, který zde roku 1115 založil kostel svatého Petra a Pavla a v něm byl i pochován. V letech 1180 - 1190 osada patřila dvěma českým šlechticům Kojatovi a Všeborovi z rodu Hrabišiců. Ti darovali svůj majetek řádu křížovníků - Strážců Božího hrobu řehole svatého Augustina, aby zde založili klášter.

Připomínkou na zaniklou osadu je kostel svatého Václava, u kterého bývala kaple Božího hrobu z roku 1643. Ta stála v uličce mezi kostelem a klášterem před západním průčelím kostela. Ke kostelu přiléhaly klášterní budovy řádu křižovníků, později spojené se zderazským Hrádkem a nakonec využívané jako trestnice. Po asanaci z roku 1905 se dochoval pouze kostel.

Hrádek na Zderaze stával na Břežské skále pod kostelem svatého Václava. Byl postaven Václavem IV. kolem roku 1380. V době husitských bouří sloužil jako rezidence legáta basilejského koncilu. V 16. století značně zpustl. Roku 1627 je získal řád bosých augustiniánů od kostela svatého Václava, kteří jej připojili ke svým pozemkům a přestavěli na klášter. Roku 1890 zde vznikla trestnice a v letech 1901 - 1905 bylo vše zbořeno a hradní skála byla odlámána.

Svatováclavské lázně se nacházely zhruba mezi Karlovým náměstím a Václavskou ulicí. Voda zde pramenila na zahradě za domem a byla údajně léčivá. Podle jedné z legend je nechal vystavět císař Karel IV. při budování Nového Města pražského a z úcty k tradici je nazval Svatováclavské. Lázně byly veřejné a z dnešního hlediska velmi primitivně zařízené. Voda byla personálem do budovy donášena v putnách, zde ohřívána a pak vlévána do jednotlivých van. Roku 1844 byly přestavěny a zmodernizovány, vznikla i prostorná shromažďovací síň. 11. března 1848 se tady konalo veřejné shromáždění pražského lidu, na kterém byla vypracována a schválena petice k císaři. Ta požadovala vytvoření státoprávního celku ze zemí české koruny, národní rovnoprávnost, zrušení poddanství, vlastní obecní samosprávu a rovněž svobodu tisku, shromažďování a náboženského vyznání. Petice, následná shromáždění a další akce byly událostmi revolučního roku 1848. Budovy lázní byly později prodány v exekuční dražbě a zbourány.[1]

Na sever od kostela svatého Václava, v místech ulice Na Zbořenci, stával v klášteře řádu Křižovníků strážců Božího hrobu kostel svatého Petra a Pavla od architekta Jana Blažeje Santiniho, který byl zbořen roku 1905 a ze kterého se dochovala druhá kaple Božího hrobu v této části Prahy. Spolu s kaplí z klášterních budov se dochovalo probošství, které využívá České vysoké učení technické, a zbytky ambitu v přilehlých domech. Ke klášteru byl později přistavěn Emeritní dům pro zestárlé kněze.

Chrám svatých Cyrila a Metoděje je dalším památným místem. Byl postaven ve 30.letech 18. století jako barokní římskokatolický kostel svatého Karla Boromejského. Oo roku 1783 je pravoslavným katedrálním kostelem, hlavním chrámem Metropolitní rady České pravoslavné eparchie. Za druhé světové války byl dějištěm posledního odporu českých parašutistů, atentátníků na Reinharda Heydricha. Stojí na rohu ulic Resslovy a Na Zderaze na Novém Městě pražském. Ze severovýchodu zasahuje na dvůr ČVUT.

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Eva Hrubešová. Zmizelá místa Prahy 2: Svatováclavské lázně. Městská část Praha 2. 16.04.2004. Dostupné z WWW.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEČKOVÁ, Kateřina. Nové Město. Vyd. 1. Praha: Schola ludus - Pragensia, 1998. 386 s. Zmizelá Praha; sv. 1. ISBN 80-900668-9-5; s. 289 – 304. Dostupné online.
  • EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého. Svazek II. V Praze: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1884. 539, xiii s., [1] s. obr. příl. Podíl údů na rok 1884 / Dědictví sv. Jana Nepomuckého; Čís. 71. Dostupné online.
  • HOLEC, František: Zaniklé vesnice na území hlavního města Prahy. In: Pražský sborník historický XXIX (1996), s. 117 - 148. Dostupné online.
  • NEUMANN, Eduard. Kostel sv. Václava na Zderaze : Historická monografie. Praha : Rada starších Církve Československé, 1929. Dostupné online.  
  • Někdejší trestnice u sv. Václava. Praha : Důchody královského hlavního města Prahy, 1889. Stručná historie Zemské trestnice u sv. Václava, která byla zřízena v 19. století v budově bývalého augustiniánského kláštera Na Zderaze.. Dostupné online.  
  • RUTH, František, ed. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 3 sv. s. 1154 – 1157. Dostupné online.
  • ŘEPA, Tomáš. Kaple Božího hrobu v Čechách a na Moravě v období baroka. Brno, 2010 [cit. 2015-04-24]. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Martin Pavlíček. s. 40 - 48, s. 164 - 169. Dostupné online.
  • SOMMER, Jan: Zderaz (Praha 2). Zaniklý klášter křížovníků Božího hrobu. Architektonické detaily (středověké architektonické články uložené v Lapidáriu Národního muzea), MONUDET-5, Praha: Jalna, 2004. 44 s. ISBN 80-86396-17-7.
  • ULIČNÝ, Petr: Kristův hrob a jeho pražští ochránci. Z topografie kláštera božehrobců na Zderaze, in: Staletá Praha, roč. 30, 2014, č. 2, s. 18-47. ISSN 0231-6056. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 50°4′34″ s. š., 14°24′59″ v. d.