Willy Russ

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Willy Russ
Narození7. července 1888
Krásno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. června 1974 (ve věku 85 let)
Merkershausen
Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo
VzděláníOdborná keramická škola v Teplicích-Šanově
Uměleckoprůmyslová škola ve Vídni
Povolánísochař a keramik
Ocenění1954 Kulturní cena města Amberg[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Willy Russ, psán také Willy Ruß, vlastním jménem Willibald Russ (7. července 1888 Krásno[2] – 27. července 1974 Merkershausen), byl západočeský sochař a keramik–figuralista německé národnosti.

Willy Russ: Svatý Václav (1929), porcelán Puls, Ostrov u Karlových Varů

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Josefa Russa, místního hudebníka v Krásnu a jeho manželky Marie rozené Kesslerové, dcery tajemníka městského úřadu. Jeho křestními kmotry byli Franz a Barbara Burgartovi, malíři porcelánu z krásenské malírny porcelánky v Horním Slavkově[2].

Po absolvování Odborné keramické školy v Teplicích (tehdy Teplice–Šanov, něm. K. K. Fachschule für Keramik in Teplitz-Schönau) získal na léta 19̟06-1910 od města Krásno stipendium ke studiu na Uměleckoprůmyslové škole (tehdy nesoucí název Kunstgewerbeschule des K. K. Österreichischen Museums für Kunst und Industrie) ve Vídni, kde studoval v oddělení keramiky pod vedením profesorů Josefa Breitnera, Bertolda Löfflera a Antona Kennera. Současně od roku 1906 spolupracoval s Wiener Werkstätte, kde keramický ateliér vedl Michael Powolny. Po ukončení studia v roce 1910 si otevřel vlastní ateliér ve Vídni. Ve stejném roce se ve Vídni oženil s rodačkou z Krásna Marií Ruppertovou, s níž měl jedinou dceru.

Jeho prvním dílem byla bronzová busta průmyslníka Hermanna Kruppa do altánku v dolnorakouském Berndorfu z roku 1910. Roku 1920 se vrátil do rodného Krásna, kde pokračoval v tvorbě. Vytvořil například několik většinou již neexistujících pomníků padlým, například ve Stříbře, zaniklé Čisté, v Horních Lomanech či ve Žluticích. K dalším dílům patří Goethův pomník v Lokti z roku 1931, odhalený ruku 1932 a v již neexistující Goethův pomník v Mariánských Lázních z roku 1932. V rodném Krásně stojí jím vytvořené krucifixy na Kreuzbergu (1930) a Kühlbühlu (1934). Nedochovala se Immaculata pro prostranství před poutním kostelem Navštívení Panny Marie v Křešicích u Litoměřic.

Kromě sochařství se věnoval hlavně keramice. Nejznámější díla:

  • Chebská kachlová kamna s národopisnými motivy, z roku 1944. Na šestnácti figurálních reliéfech s 336 postavami vyjádřeno 43 německých přísloví[3]. Po dlouhá léta byla kamna deponována na loketském hradu, po restaurování z roku 2021 vystavena ve stálé expozici chebského muzea. Jejich slavnostní odhalení se uskutečnilo dne 10. listopadu 2022.[4]
  • Obklady fasády nájemního domu zvaného Schokoladenhaus (česky Čokoládový dům), který projektoval architekt Ernst Lichtblau (1914) ve Vídni-Hietzingu, Wattmanngasse 29. Je to 20 figurálních reliéfů a tři desítky ornamentálních sloupků, vlysů a říms s čokoládově hnědou glazurou.
  • Figurální keramika Serapis Fayence pro firmu Alexandra Porcelain Works Ernsta Wahlisse v Teplicích-Trnovanech (1911)[5]
  • Návrhy keramiky pro firmu Brüder Schwadron ve Vídni (1918-1920)
  • Poběžovická kachlová kamna z pestrobarevně glazovaných kachlů mají podobu stojící postavy majitele zámku v Poběžovicích, hraběte Johanna Coudenhove-Kalergi z Ronšperku v kožichu
  • Soška sv. Václava (1929) a další figurální keramika ze 20. až 30. let pro porcelánku PULS firmy Pfeiffer & Löwenstein v Ostrově u Karlových Varů[6].

Spolu s architektem Fritzem Hoffmannem navrhl Krásenskou rozhlednu. Tato kuželovitá stavba se spirálovitě stočeným schodištěm je inspirována minaretem u Velké mešity ve městě Samarra v Iráku. Rozhlednu stavěli místní nezaměstnaní v období hospodářské krize v letech 1933 až 1935.[7] Pro Chomutovský hřbitov navrhl reliéf na pískovcový náhrobek historika PhDr. Antona Gnirse (1933).[8]

Dne 19. března 1946 byl s rodinou odsunut do Dolních Franků. Jeho dům v Krásně, kde měl svůj ateliér, byl zbourán. V červnu 1994 umístil v místech bývalého domu krásenský rodák Hartwig Ruppert pamětní desku, která nese nápis – „Na tomto místě stál ateliér, kde tvořil do roku 1946 akademický sochař Willy Russ“.[7]

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1930, Krasoumná jednota Praha, společně s výstavou leptů G. B. Piranesiho
  • 2004 Willy Russ. Sochař a keramik (1888 - 1974) Krajské muzeum Cheb (s katalogem)
  • 2005 Willy Russ. Bildhauer und Keramiker (1888 - 1974). Doplněná verze předchozí chebské výstavy. Egerland-Museum Marktredwitz

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Socha J. W. Goetha v Lokti
    Socha J. W. Goetha v Lokti
  • Čokoládový dům Vídeň-Hietzing
    Čokoládový dům Vídeň-Hietzing
  • Pomník obětem války ve Žluticích
    Pomník obětem války ve Žluticích
  • Náhrobek rodiny Schleeovy na hřbitově v Krásně
    Náhrobek rodiny Schleeovy na hřbitově v Krásně
  • Náhrobek Antona Gnirse, Chomutov
    Náhrobek Antona Gnirse, Chomutov
  • Krucifix na Kühbühlu v Krásně
    Krucifix na Kühbühlu v Krásně
  • Krucifix na Kreuzbergu v Krásně
    Krucifix na Kreuzbergu v Krásně
  • Rozhledna na Krásenském vrchu
    Rozhledna na Krásenském vrchu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ http://www.oberpfaelzerkulturbund.de/cms/pages/veranstaltungen/nordgautage/nordgaupreise-alt/nordgaupreistraeger-seit-1952.php?searchresult=1&sstring=Willy+Russ#Dichtung Nordgaupreisträger seit 1952.
  2. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Krásno
  3. ↑ Přepis a překlad přísloví na webu Kohoutí kříž
  4. ↑ Národopisná kamna Williho Russe v novém [online]. Muzeum Cheb [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ http://www.publicart.gavu.cz/russ-willy/
  6. ↑ Expozice Ostrovského porcelánu ve dvoraně zámku v Ostrově
  7. ↑ a b JAŠA, Luděk. Willibald Russ [online]. slavkovsky-les.cz, 2009 [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ Opomíjená místa Karlovarského kraje. Časopis Turista. 2020, čís. 3, s. 39. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Zbyněk. Willi Russ: sochař a keramik = Bildhauer und Keramiker: (1888-1974): 29. červen - 17. říjen 2004 Krajské muzeum Cheb, červen - říjen 2005 Egerland-Museum Marktredwitz. 1. vyd. Cheb: Krajské muzeum Cheb, 2004. 63 s., 32 s. barev. obr. příl. ISBN 80-85018-44-6.
  • PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 834–839. 
  • In: KUNC, Antonín. Krásenský almanach 2021. Krásno: Neformální sdružení MATO, 2021. ISBN 978-80-270-9847-7. S. 37–47.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Willy_Russ&oldid=23768408“