Všebořice (Ústí nad Labem)
Šablona:Infobox - sídlo Všebořice (dříve něm. Schöbritz) jsou částí statutárního a krajského města Ústí nad Labem v České republice, spadající pod městský obvod Ústí nad Labem-město. Nachází se na severozápadním okraji Ústí nad Labem na patě Střížovického vrchu. V roce 2009 zde bylo evidováno 896 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 3110 obyvatel.
Všebořice je také název katastrálního území o rozloze 7,33 km2.[2] Všebořice leží i v katastrálním území Tuchomyšl o rozloze 5,76 km2.[3]
Historie
První písemná zmínka o tomto místě pochází z roku 1300.[4]. Pravděpodobně byly Všebořice založené již v půlce 12. století a jejich původní tvar byl okrouhlý s návsí ve středu. V zmínce z roku 1352 se píše o tvrzi s kostelem. Do roku 1363 sem spadala i vedlejší obec Bukov, ale ve zmíněném roce získala samostatnost. Dnešní čtvrť se dále rozvíjela a kolem roku 1400 ji tvoří kromě tvrzi panský dvůr a 4 farmářské usedlosti. O rok později přibyly pod Všebořice i nedaleké vsi Žďárek a Strážky, následně roku 1429 i Dělouš, Kamenice, Podhoří a Roudníky. Tento celkový majetek poté odkoupil Jan z Lungwitz z Jílového společně s Chuderovem. Pod jednou správou ovšem všechny obce vydržely jen do jeho smrti, následně byly rozděleny mezi jeho syny.
V druhé polovině 16. století je opět spojil Wolf Soldan ze Štampachu u Chebu a přikoupil od císaře Rudolfa II. další vesnice, jimiž byly Knínice, Slavošov, Zadní Telnice, Větrov a Habartice. Kromě značného území také pro Všebořice nechal postavit kolem roku 1590 renesanční zámek. Roku 1609 umírá a jeho syn mu nechal vytvořit náhrobek v místním kostele, který byl při pozdější přestavbě přemístěn na vnější zeď. Před Bitvou na Bílé hoře se ve Všebořicích nacházel poplužní dvůr s tvrzí, pivovar, ovčín, vinice, chmelnice a 14 dalších usedlostí. Majitelem zůstávali Štampachové a sídlili střídavě ve Všebořicích a na Bukově. Po roce 1620 jim byl ovšem majetek zkonfiskován a přidělen jinému rodu. O 20 let později Alexander Regnier z Bleilebenu na Soběchlebech připojuje ke Všebořicím obce Bánov, Habrovice a opět připojuje Bukov. Od roku 1655 se opět střídá řada rodů ve vlastnictví Všebořic a roku 1680 vypuká vzpoura obyvatelstva, které bylo nespokojené z množství vojenských tažení přes jejich obydlí. Ta je následně vojensky potlačena. Koncem 17. století, přesněji v roce 1694 je dokončen nový barokní kostel svatého Mikuláše na místě předchozího gotického kostela. Jeho vybavení se zařizovalo dalších třicet let a vydrželo až do poslední přestavby roku 1858. Počátkem 18. století je zdější panský dvůr patrový, nestejnoměrně obdélníkový rozdělený na obytnou a hospodářskou část. Ve dvoře se nacházela valená klenba s lunetami a obytná část měla taktéž valenou klenbu tentokráte plackami. Roku 1717 přibyla k hřbitovu barokní budova márnice. O 7 let později panství kupují hrabata Hartigové, které ho spojují s Březnicí (dnešním Krásným Březnem) a vzniká jedno panství, které vydrželo až do roku 1865. V roce 1740 je objeveno náhodou uhlí v oblasti Všebořic a začalo se zde těžit. Půda byla výhodně rozprodána a v obci se nacházelo i horní ředitelství. Do těžby se zapojil i tehdejší vlastník všebořického panství z rodu Ledebourů Adolf. Tou dobu zde bylo 8 dolů, které byly později zavřeny pro nedostatečnou kvalitu těženého paliva.
V 19.století držel panství Všebořice a Krásné Březno hraběcí rod Ledebourů a obyvatelstvo se postupně měnilo ze zemědělců na dělníky. Tou dobu se stavěly i Nové Všebořice kolem dnešní Masarykovy třídy a roku 1871 je postavena škola pro dvě třídy. Začátkem 20. století Všebořicemi začala projíždět tramvaj číslo 1 na trati do Telnice. Až do roku 1935 zde také fungoval pivovar. Od obsazení říší byla obec spojena s městem Ústí nad Labem podobně jako řada dalších. Po válce opět nabyla samostatnost až do roku 1963[5], kdy byly Všebořice definitivně připojeny a tehdy novým bukovským sídlištěm i stavebně propojeny se zbytkem města. Zároveň od 50. let probíhala výstavba nejdříve v ulici Hornické domy v počtu 152 bytů a později v 80. letech celé menší sídliště s 1 234 byty. Autory tohoto celku jsou Jiří Fojt a Jaroslav Franěk, kteří se podíleli i na centru občanské vybavenosti ve Všebořické.[6] V této době byl zlikvidován renesanční zámek, který mohl být následován tou dobou značně chátrajícím kostelem.[7][8] Po revoluci se počítalo s celkovým rozvojem Všebořic, byly vypracovány plány zástavby, ale postaveno bylo nakonec pouze několik různě velkých obchodů. [9]
Internační a nápravný tábor
Po skončení druhé světové války zde vznikl internační tábor pro německé obyvatelstvo, které mělo být odsunuto. První záznamy pochází z června roku 1945, kdy zde bylo 296 lidí. Nejdříve sem byli posíláni lidé neorganizovaně, až později se zavedl systém. Internováni byli lidé domnělé německé národnosti například za spolupráci s předchozí správou, veřejné hajlování, "šmelinu" ale i například návštěvu kina či hlučné chování. Kromě Němců se zde však nacházeli i příslušníci jiných národností například Rumuni, Jugoslávci nebo i jeden Švýcar. Kvůli zmatkům s národností dokonce několikrát byla správa tábora dotazována, zda se zde nenachází i sovětští občané. Dohromady bylo zatčeno přes 5 500 lidí. V táboře byly hrůzné podmínky příliš nelišící se od podmínek v zajateckém táboře, který zde byl za války. Až zásahem z nejvyšších státních pozic a nátlakem mezinárodních organizací se zlepšily. Do konce roku 1945 zde zemřelo 286 osob vlivem podvýživy, ubitím, zastřelením nebo vlivem epidemie tyfu a úplavice na konci roku.[10]
Prostory tábora byly využity i po úplném vysídlení německého obyvatelstva v roce 1948. Byl zde zřízen tábor pro "podvratné živly" nově směřující republiky, výhradně pro muže. O zařazení do tábora nerozhodoval soud nýbrž soudní komise okresního národního výboru v Ústí. Ten poté vylepoval listy se jmény vězněných nazvané "Pranýř" po ústeckých ulicích. O rok později tábor spravoval krajský národní výbor, avšak podmínky se nijak nezměnily, k zadržení stačilo rozhodnutí příslušníka státní bezpečnosti či komunistického funkcionáře. Vězni pracovali v uhelném dole 5. května v Trmicích, kam jezdily speciálně upravenou tramvají. Tábor fungoval až do roku 1951.[11][12]
Obyvatelstvo
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 1444 | 1574 | 1799 | 2224 | 2662 | 2696 | 2912 | 2094 | 2776 | 4259 | 884 | 3640 | 3387 | 3110 |
Počet domů | 202 | 218 | 226 | 242 | 287 | 312 | 366 | 481 | 439 | 415 | 134 | 143 | 142 | 163 |
Rok | 1787 | 1830 | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1944 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | - | 274 | 512 | 492 | 611 | 718 | 883 | 866 | 812 | 820 | 562 | 1182 | 3177 | 811 | 3640 | 3387 | 3110 |
Počet domů | 22 | 46 | 69 | 71 | 74 | 83 | 100 | 108 | 115 | 144 | 142 | 145 | 192 | 115 | 143 | 142 | 163 |
Pamětihodnosti
- Kostel sv. Mikuláše – původně barokní kostel se nachází v ulici Pod vodojemem a je jako celý areál i s ohradními zdmi chráněn jako nemovitá kulturní památka.[15] Původně se zde nacházela i barokní lichoběžníková budova márnice, avšak ta se nedochovala. Kostel neslouží svému účelu, je využíván jako skladiště firmou, která ho rekonstrukcí zachránila v 90. letech. [16]
- Boží muka – v místě křižovatky ulic Masarykova a Plynárenská. Chráněny jako kulturní památka od roku 1958.[17] V blízkosti stojí kamenný krucifix z konce 19. století.
- Socha sv. Prokopa – v ulici Pod vodojemem, v zahradě domu čp. 37. Jedná se o kulturní památku.[18]
-
Kostel sv. Mikuláše ve Všebořicích
-
Krucifix na Masarykově třídě
-
Boží muka u hasičské zbrojnice na rohu ulic Plynárenská a Masarykova
-
Socha sv. Prokopa
Zámek
Renezanční zámeček ve Všebořicích byl vystavěn na základech tvrze roku 1590 Volfem Soldanem ze Steinpachu. Měl nesymetricky obdélníkový tvar a byl patrový s půlkruhovým portálem. V 19. století patřil hraběti Adolfu Ledebourovi. Byl osídlen jen příležitostně, nebyl spravován a začal chátrat. Zbourán byl v 70. letech 20. století kvůli výstavbě sídliště Spartakiádní. Přímo na jeho místě bylo postaveno dětské hřiště. [19]
Služby
Ve Všebořicích se nachází řada obchodů nebo přímo menších obchodních zón soustředěných kolem ulice Všebořická.[5] V roce 2018 se jednalo o supermarkety Lidl, Kaufland, hobbymarket Baumax, obchod s elektronikou Okay, obchod s nábytkem Möbelix a několik dalších menších prodejen. V minulosti zde fungovalo obchodní centrum Všebořice, podle kterého je pojmenovaná i zdejší zastávka. Vystavěno bylo pro řetězec Carrefour, později bylo společně s řadou dalších obchodů hlavním nájemcem Tesco, které zde v roce 2015 skončilo a následoval jej i zbytek obchodního centra. Objevily se plány na využití pro hazard podporované vedením města, ale bylo od nich upuštěno a centrum zůstalo prázdné. [20]
Doprava
Hlavní dvě ulice Všebořic jsou Masarykova třída zakončená zdejší trolejbusovou vozovnou dopravního podniku a Všebořická vedoucí od bukovského rondelu až k dálnici D8, dále pak do Chlumce. Tato ulice je součástí evropské silnice I/30.
Hromadnou dopravu zajišťuje dopravní podnik města Ústí nad Labem. V roce 2018 byla čtvrť obsluhována trolejbusovými linkami čísel 54, 56 a autobusovou linkou 16 na Masarykově třídě a autobusovými linkami čísel 5, 11 a 18 na Všebořické.[21]
V části bývalé obce Podhoří se nachází vnitrostátní neveřejné letiště provozované Aeroklubem Ústí nad Labem.[22]
Odkazy
Reference
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
- ↑ a b RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef a kolektiv. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (I. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Ústí nad Labem, s. 418–419.
- ↑ a b ANDĚL, Jiří a kolektiv. Geografie města Ústí nad Labem: příroda, obyvatelstvo, hospodářství a kultura. Ústí nad Labem: Acta Universitatis Purkynianae, 1999. ISBN 80-7044-256-5. S. 60.
- ↑ KREJČÍ, Václav. Ústí nad Labem - rozvoj města 1950-2010. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2013. 341 s. S. 86-87, 90.
- ↑ a b Všebořice [online]. Obce severního Polabí [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
- ↑ PROVÁZNÍK, Vladimír. Ústí, město nad Labem. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1983. 378 s. S. 152-153.
- ↑ JEHLÍK, Jan. Regulační plán Všebořic [online]. [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
- ↑ Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. Dostupné online. ISBN 80-901 761-5-1. S. 230-231.
- ↑ Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. Dostupné online. ISBN 80-901 761-5-1. S. 245-246.
- ↑ Sběrné, internační, pracovní tábory a tábory nucených prací [online]. Archiv bezpečnostních složek [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
- ↑ a b Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 320.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2018-03-31]. Kapitola Ústí nad Labem. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-01-27]. Identifikátor záznamu 154611 : Kostel sv. Mikuláše. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ GRISA, Ivan. kostel sv. Mikuláše [online]. 2008-07-20 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-01-27]. Identifikátor záznamu 155470 : Boží muka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2].
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-01-27]. Identifikátor záznamu 155143 : Socha sv. Prokopa. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [3].
- ↑ KŮS, Ondřej. Zaniklé Ústí: Všebořický renesanční zámek a pivovar nahradilo sídliště. Ústecký deník [online]. Vltava Labe Media, 2010-06-21 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
- ↑ GORDÍKOVÁ, Monika. Pavilon duchů na okraji Ústí nad Labem znovu ožije, tvrdí jeho majitel. iDnes [online]. Mafra, 2017-08-22 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
- ↑ Dopravní schéma - denní provoz [online]. Dopravní podnik města Ústí nad Labem [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
- ↑ LKUL [online]. Aeroklub Ústí nad Labem [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
Literatura
- Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-239-3245-4.
- BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1.
- PINC, F.; KOLÁŘ, A. Vlastivědné výlety z Ústí n. L.. Ústí nad Labem: Nakladatelství Krajského národního výboru, 1957. 246 s. Kapitola Všebořice, Střížovice, Běhání, Tuchomyšl, s. 59–64.
- ŠPAČEK, Petr. Tak to bylo na Ústecku: Střekov, Sebuzín, Brná nad Labem, Svádov, Vaňov, Hostovice, Tuchomyšl, Předlice, Všebořice, Bukov, Skorotice, Božtěšice, Stříbrníky, Dobětice, Neštěmice a Mojžíř na starých pohlednicích a fotografiích. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2009. 272 s. (Ústecká vlastivěda). ISBN 978-80-86646-28-2.
Související články
- Úžín – zaniklá vesnice v katastru Všebořic
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Všebořice na Wikimedia Commons
- Katastrální mapa katastru Tuchomyšl na webu ČÚZK
- Katastrální mapa katastru Všebořice na webu ČÚZK
Podhoří (Ústí nad Labem) | Habrovice | Bukov | ||
Český Újezd | Bukov | |||
Všebořice | ||||
Střížovice | Bukov |