Vzducholoď

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Malá moderní vzducholoď

Vzducholoď je letadlo lehčí než vzduch (aerostat), nebo také řiditelný balón. Vzducholoď mívá obvykle doutníkový tvar, a zpravidla bývá vybavena jedním či více motory.

Obsah

1 Historie
2 Současnost
3 Typy vzducholodí

[editovat] Historie

[editovat] Před 1. světovou válkou

První teoretický návrh řiditelné vzducholodi pochází z roku 1783 (kdy vzlétl první balón bratří Montgolfiérů), a vytvořil jej Jean-Baptiste-Marie Meusier. V té době byla její stavba nerealizovatelná pro neexistenci vhodného motoru.

První skutečně fungující vzducholoď sestrojil až v roce 1852 Henri Giffard. Vybavil ji lehkým parním strojem vlastní konstrukce, ale byla řiditelná jen za úplného bezvětří.

Dalším krokem vpřed byla vzducholoď La France. Byla poháněna elektromotorem, vzlétla roku 1884 a byla první, která se byla schopna vrátit i proti slabému větru.

V roce 1897 vzlétla první vzducholoď, poháněná spalovacím motorem. Bohužel zášleh plamene z motoru způsobil její požár a smrt vynálezce i posádky. Ve stejném roce se vznesla i unikátní celokovová (hliníková) vzducholoď Davida Schwarze. Ta ale krátce po startu zhavarovala vinou nezkušeného pilota.

Další historie je pak spojena s především s hrabětem Ferdinandem von Zeppelinem. Inspiroval se úspěchy i nezdary svých předchůdců. Využil především Schwarzova nápadu využití hliníkové kostry. První úspěšný let jeho 127 metrů dlouhé ztužené vzducholodi LZ 1 proběhl 17. října 1900 nad Bodamským jezerem.

Před první světovou válkou byly vzducholodi dále zdokonalovány. Od roku 1910 pak začaly sloužit i civilní letecké přepravě.

[editovat] Během 1. světové války

Za první světové války vzducholodi smutně prosluly jako první dálkové bombardéry. Během války ale došlo k takovému zdokonalení letadel těžších vzduchu, že se vzducholodi staly pro tento účel bezcennými.

[editovat] V období mezi světovými válkami

Po válce vývoj vzducholodí dále pokračoval. 2. července 1919 odstartovala britská vzducholoď R 34 k prvnímu úspěšnému přeletu Atlantiku ve směru Evropa-Amerika. (V opačném směru přeletěla posádka upraveného bombardéru Vickers Vimy o pouhé 2 týdny dříve). To podnítilo nadšení pro stavbu dalších vzducholodí, které ale poněkud ochablo po sérii katastrof v Británii a USA. Tyto katastrofy byly z části způsobeny vysoce vznětlivým vodíkem, který tvořil jejich náplň. Mohl je ohrozit zkrat v palubní elektroinstalaci, úder blesku, nekázeň posádky či zášleh z výfuku motoru. Z bezpečnostních důvodů měly proto vzducholodě motory v gondolách mimo hlavní těleso a na palubác se nesmělo kouřit.

Vzducholodě byly využívány i pro vědecký výzkum. Připomeňme alespoň výpravy Umberta Nobileho ve vzducholodích Norge (20. května 1926 dosáhl severního pólu) a Italia (ztroskotala 25. května 1928 při návratu ze severního pólu; na palubě byl i český fyzik František Běhounek).

Ve třicátých letech 20. století bylo postaveno několik obřích dopravních a vojenských vzducholodí. Nejúspěšnější z nich byla vzducholoď Graf Zeppelin. Prakticky až do začátku 2. světové války zajišťovala transatlantickou dopravu a podnikla mnoho výzkumných a propagačních letů.

Za konec éry velkých doprvních vzducholodí je považována katastrofa vzducholodi Hindenburg 6. května 1937.

[editovat] Během 2.světové války

Během 2. světové války byly ještě vzducholodi používány k protiponorkovému hlídkování, ale jejich význam postupně upadal. Americká armáda sice měla jako poslední ve výzbroji vzducholodě až do konce 50. let 20. století, havárie moderní radiolokační vzducholodě typu ZPG-3W v roce 1960 byla ale definitivní tečkou i za jejich armádním použitím. 28. června 1961 byla americká námořní vzduchopavba zrušena a o rok později byly všechny vzducholodě vyřazeny ze služby.

[editovat] Současnost

Dnes jsou používány prakticky jen pro propagační účely, ale některé dopravní společnosti stále plánují využití moderních vzducholodí jak pro přepravu osob (zde zejména pro turistické či rekreační vyhlídkové lety) tak pro dopravu nákladů. Vzducholodě se v těchto plánech jeví být technicky a ekonomicky výhodné zejména pro dopravu těžkých a rozměrných nákladů, jejichž přeprava po zemi či po moři bývá technicky komplikovaná a drahá. Moderní vzducholodě jsou dnes bez výjimky plněny netečným plynem heliem, který je z provozního hlediska stroje velmi bezpečný.

Lety vzducholodí řídí lidé pomocí moderní elektroniky a avioniky za pomocí satelitní navigace a moderní výpočetní techniky. Existují i plány na přepravu některých surovin, zejména zemního plynu, a to pomocí velkého počtu speciálních nákladních vzducholodí zapřažených do skupin (tedy do jakýchsi zvláštních vzdušných vzducholodních vlaků).

Ambiciózní pokus o vzkříšení velkých vzducholodí v Německu na přelomu 20. a 21. století skončil finančním nezdarem. Postavený hangár byl přebudován na luxusní skleník.