Vojta Slukov
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vojta Slukov (25. července 1847 Zlukov - 17. března 1903 Praha), vlastním jménem Jakub Vojta, byl český herec Prozatímního a Národního divadla, režisér, zakladatel Ústřední jednoty českého herectva (1885) a její první předseda, první ředitel divadla Uránie (1902).
Obsah |
[editovat] Mládí a divadelní začátky
Narodil se v obci Zlukov (asi 1 km východně od Veselí nad Lužnicí) jako Jakub Vojta, syn rolníka. Nadaný žák přešel ze soběslavské školy na studium gymnázia v Jindřichově Hradci, zde se ve svých 17 letech poprvé blíže setkal s divadlem a to na něho zapůsobilo tak silně, že zanechal studia a odjel brzy do jihočeské Třeboně za Čížkovou divadelní společností. Zde měl hereckou premiéru 25.ledna 1865 ve hře “Záviš z Falknštejna“ a pak dále hrál u různých cestujících-„kočovných“-společností (Čížek, Stránský-Pokorný, Kramuele) s výjimkou let 1869-1871, kdy vykonal vojenskou službu v Josefově. V roce 1873 přešel k velké společnosti Švandově a od něho ke Stankovskému. Diváky, zejm. na českém venkově si získával jako představitel statečných šlechetných hrdinů, plných sebevědomého vzdoru či vlasteneckého nadšení.
[editovat] V pražských divadlech
Po úspěchu ve svém vystoupení (16. ledna 1875 - role hraběte Strahla v „Katince Heilbronnské“) byl (také býval uváděn pod jménem Jakub Vojta-Slukov) ihned angažován do Prozatímního divadla (PD) [1] v Praze. Zde vytvořil mnoho postav, do kterých vkládal nejen svůj plnokrevný mužný zjev, ale také svoji přímost, nadšení a uměleckou individualitu. V roce 1881 přešel jako vynikající člen PD do činohry Národního divadla, kde byl také režisérem 4 inscenací. V roce 1889 - v době úspěchů v bohaté umělecké činnosti však těžce onemocněl (TBC) a po dvouletém léčení, mj.pobytu v Itálii a odpočinků na jihu Čech se v roce 1901 musel vzdát své herecké činnosti. S prkny Národního divadla se rozloučil dne 14. prosince 1901 rolí císaře Františka ve hře „Zkouška státníkova“.
Koncem roku 1902 se ještě na krátký čas stal ředitelem divadla Uranie v Holešovicích [2], nově zreorganizované divadelní scény, kde usiloval mj. o řádné zastoupení české a slovanské dramatické literatury a o uvádění nadaných českých autorů na scénu a snažil se zde vytvořit předměstské divadlo dobré úrovně. Ještě 4. ledna 1903 začal opět hrát (ve hře „Vojtěch Žák, výtečník“), ale svoje umění v této roli divákům rozdával jen dva a půl měsíce - do své náhlé smrti.
[editovat] Vojta Slukov nejen herec
Mnoho let života věnoval práci ve vlasteneckých spolcích, např. byl v porotě Náprstkovy ceny. Velkou zásluhu má o založení „Ústřední jednoty českého herectva“ [3], na její první valné schůzi (14. srpna 1885) byl Vojta Slukov zvolen za prvního předsedu. Tato „Jednota“ byla založena za účelem hmotného podporování, sociálního zabezpečení herců-členů, kteří bez vlastní viny nebyli schopni dále nebo v době nemoci hrát a také pro všeobecné hájení zájmů českého herectva. Jeho přičiněním se také uskutečnilo divadelní oddělení Národopisné výstavy v Praze (1895). Vojta Slukov napsal některé své vzpomínky a přeložil také Dančenkovu hru „Šťastný člověk".
[editovat] Připomínání
- Mezi největší role Jakuba Vojty Slukova patří:
- Faust v Goethově Faustovi (1885)
- Odysseus ve Smrti Odyssea Jaroslava Vrchlického (1883)
- Mackbeth (1883), Othello (1887)
- Robert Helmer v Ibsenově Noře (1888)
- Oidipus v Sofoklově Oidipus král (1889)
- Jan Žižka v Kolárově Žižkově smrti (1891 a1894)
- Vávra v Maryše (1893).
- Jeho jménem byly nazvány také některé ochotnické soubory, např.:
- Praha-Vinohrady
- Praha-Žižkov,
- Rataje
- Sibřina,
- Libštát
- Lomnice nad Lužnicí
- V rodné obci Zlukov u Veselí nad Lužnicí má Vojta Slukov, jako v historii první čs.herec, od 21.8.1910 před školou pomníček.
- Jeho hrob nalezneme v Praze na Olšanských hřbitovech v úseku VI, odd.10b, č. 26. kde leží společně se svým zetěm, MUDr. E. Maixnerem, synem prof. Emericha Maixnera
