Vltavín
| Vltavín | |
|---|---|
 |
|
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | chybí |
| Identifikace | |
| Barva | zelená, hnědozelená, černozelená |
| Vzhled krystalu | průsvitný |
| Soustava | chybí |
| Tvrdost | 5,5–6,5 |
| Lesk | skelný |
| Štěpnost | lasturnatý |
| Index lomu | chybí |
| Vryp | bílý |
| Hustota | 2,21–2,96 g/cm³ |
| Rozpustnost | chybí |
Vltavín je označení pro tektit, který se nachází v okolí řeky Vltavy.
Obsah |
[editovat] Objevení
Roku 1787 učinil profesor Karlovy univerzity doktor Josef Mayer zajímavý objev nedaleko Týna nad Vltavou. Během svého výzkumu objevil několik přírodních skel, pro které se časem vžil název vltavíny (či moldavity) podle české řeky Vltavy (německy Moldau), v jejíž blízkosti byly první nálezy učiněny.
Profesor přírodopisu se ale zpočátku domníval, že se nejspíš jedná o chryzolity sopečného původu. Jejich největším nalezištěm je horní povodí Vltavy (mezi Prachaticemi a Trhovými Sviny), zejména na jih a na západ od Českých Budějovic. Tektity nalezené na Moravě se nazývají moravity, a to převážně ve střední oblasti toku řeky Jihlavy. Další méně významné lokality je možné objevit i v sousedním Rakousku. Přibližně 100 let po objevení vltavínu byly učiněny podobné objevy i na jiných lokalitách ve světě.
[editovat] Vlastnosti
Vltavíny jsou chemicky téměř totožné s jílovitými horninami, ale na rozdíl například od sopečných skel neobsahují téměř žádnou vodu. Vltavínové sklo obsahuje jisté „vady“, a to v podobě vzduchových bublinek, které jsou časté převážně u jihočeských vltavínů. Bublinky bývají drobné, a to řádově jen několik desetin milimetru, ale podařilo se objevit i bubliny přes 1 centimetr dlouhé. Tlak v těchto bublinách je až překvapivě nízký, a sice 19- až 25krát nižší, než je tlak u hladiny moře, což vede k domněnce, že vltavíny vznikly v prostředí, kde panuje nižší tlak (jako například vyšší vrstvy atmosféry). U některých vltavínů jsou dokonce patrné stopy po průletu atmosférou v podobě aerodynamického zaoblení.
[editovat] Sbírky
Největší sbírka vltavínů je umístěna v Národním muzeu v Praze (ČR), další menší sbírky je možné zhlédnout v Moravském muzeu v Brně, v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, v lokálním muzeu v Týně nad Vltavou či v muzeu Třebíči, kde je také několik vltavínů. Celkový počet nasbíraných vltavínů od roku 1787 je přibližně 40 000 kusů.
Mnohé z nich jsou ale umístěny v soukromých sbírkách po celém světě. Odhaduje se, že celkový počet všech spadlých vltavínů je 20 milionů kusů o celkové hmotnosti přibližně 275 tun[1] (jiný zdroj uvádí až 300 tun), a kdyby se podařilo všechny spojit do jednoho, vydalo by to na kouli o průměru 14 metrů (jiný pramen uvádí krychli o straně 11 metrů). Velké množství vltavínů bylo splaveno do řek, byly transportovány a následně pak uloženy v sedimentech, kde byly miliony let naleptávány agresivními přírodními roztoky. Naleptávání nestejně odolného povrchu tektitů pak mělo za následek různě členitou a hlubokou vrásčitost jednotlivých kousků. Vltavíny se dnes nacházejí převážně na polích, pod nimiž leží písčitá vrstva původních sedimentů, kam se dostávají během hluboké orby. Nevýhodou však často je poškození během orby, a tak jsou mnohem cennější nálezy z pískoven, kde je však šance na objev mnohem menší (1 až 3 na metr krychlový).
Největší nalezený vltavín na našem území byl objeven u Slavic a váží 265,5 gramu.[2] Průměrná hmotnost českého vltavínu je však pouze 6,7 gramu a u vltavínů objevených na Moravě je průměrná hmotnost rovna 13,5 gramu.
[editovat] Teorie vzniku
Podle nejpravděpodobnější teorie vznikly vltavíny společně se vznikem Rieského kráteru,[3] který nalezneme mezi Norimberkem, Stuttgartem a Mnichovem a ve kterém se nachází středověké městečko Nördlingen. Celý kráter má oválný tvar připomínající šestiúhelník se zaoblenými tvary. Středem Rieského kráteru prochází Švábská tektonická linie, která je v jeho západní části velmi dobře patrná. Průměr kráteru je 24 kilometrů. Odhaduje se, že Rieský meteorit měřil v průměru asi 1 kilometr. Podobně jako u jiných míst dopadu není tento kráter v okolí jediný (36 kilometrů na jihozápad se nalézá Steinheimský kráter o průměru 3,8 kilometru, což svědčí o rozpadu jednoho tělesa při průletu atmosférou na dvě, případně o vlétnutí dvou těles do atmosféry).
V bezprostřední době po dopadu musela být celá oblast pokryta vltavíny. Jižní Čechy mají dokonce s vltavíny spojen i jistý svatební obřad, kdy mladý ženich musel dát vltavín nastávající nevěstě jako důkaz hlubokých citů.[4] Dnes je však situace jiná, a pokud v lese či na poli naleznete jílovitou díru a v ní kopáče, nejedná se zajisté o ženicha, ale spíše o nelegálního hledače polodrahokamů.
[editovat] Reference
- ↑ http://is.muni.cz/elportal/estud/pedf/js07/mineraly/materialy/pages/tektity.html
- ↑ http://www.novinky.cz/archiv/Index/Kultura/5461b871.html?from=hp
- ↑ http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2006012020
- ↑ http://www.mfplus.cz/Modules/_Common/Print.aspx?Id=5058&sid=6
- Moldavites: a review
- J. Baier: Zur Herkunft und Bedeutung der Ries-Auswurfprodukte für den Impakt-Mechanismus. – Jber. Mitt. oberrhein. geol. Ver., N. F. 91, 9–29, 2009.
- J. Baier: Die Auswurfprodukte des Ries-Impakts, Deutschland, in Documenta Naturae, Vol. 162, München, 2007. ISBN 978-3-86544-162-1 ISSN 0723-8428
