Vlad III. Dracula
Vlad III. Dracula (1431 — 1476) řečený též Napichovač, (rumunsky Vlad Țepeș) byl valašským knížetem, který proslul především svou krutostí. Zatímco v Rumunsku je pokládán za národního hrdinu, ve zbytku světa je znám spíš jako předloha pro hororového upíra Draculu. Navzdory obecnému přesvědčení nebyl vládcem Sedmihradska (Transylvánie), ale sousedního Valašska.
Obsah |
Jméno [editovat]
Vlad III. byl znám pod několika přízvisky. Jeho dobová přezdívka Țepeș je odvozena od jeho oblíbeného způsobu zabíjení narážením na kůl, jeho nepřátelé Turci mu ze stejného důvodu říkali Kaziklu bey - kníže narážeč. Jeho druhé přízvisko Dracula (Drăculea) je pak zdrobnělinou přezdívky jeho otce — Drak (Dracul) — jíž byl označován jako člen tzv. Dračího řádu císaře Zikmunda).
Život [editovat]
Byl synem valašského knížete Vlada II. z rodu Drákulovců. S největší pravděpodobností se narodil v sedmihradské pevnosti Sighişoara v zimě 1431. Jako mladík byl v roce 1442 uvězněn a nucen trávit několik let na istanbulském dvoře jako rukojmí za svého otce. Byl propuštěn až po jeho zavraždění v prosinci 1447, kdy se na krátkou dobu dokonce stal loutkovým panovníkem Valašska. Následující léta strávil ve víru balkánské politiky, aby se nakonec připojil k sedmihradskému knížeti Janu Hunyadimu (rum. Ioan de Hunedoara).
V roce 1456 se v souvislosti s uhersko-osmanskými boji vojensky zmocnil Valašska. Po počáteční konsolidaci a umlčení vnitřní opozice proti své vládě zahájil v roce 1459 otevřenou protiosmanskou politiku, která vyústila v nájezdy na Turky kontrolovaná území jižně od Dunaje na přelomu let 1461–2. Sultán Mehmed II. v reakci vytáhl v čele šedesátitisícového vojska, opanoval Valašsko a knížetem prohlásil Vladova bratra Radua Sličného. Ten si získal podporu valašské šlechty a s její pomocí bratra vypudil. Vlad se uchýlil do Transylvánie, kde se obrátil na uherského krále Matyáše Korvína s návrhem křížové výpravy. Korvín výpravu přislíbil a dokonce na ni dostal od Svatého stolce prostředky, se samotným tažením však nespěchal a peníze od papeže nakonec zpronevěřil. Vlad se stal Korvínovi nepohodlným, byl zatčen a odvezen do Visegrádu. Později žil v domácím vězení v Budíně. Tam konvertoval z pravoslaví na katolictví.[1]
Vlad se do Valašska vrátil až v roce 1475, kdy se zmocnil s moldavskou a sedmihradskou pomocí opět knížecího trůnu. Zahynul po necelém roce své druhé vlády (údaje o jeho smrti se různí — buď padl v boji s Turky nebo byl zavražděn valašskými bojary nespokojenými s jeho krutovládou). Je pohřben na neznámém místě - jeho hlava byla prý oddělena od těla a nachází se pod kamenným prahem jednoho z tisíců rumunských kostelů.
Krutost [editovat]
Vlad proslul zejména svou krutostí, o níž se vypráví mnoho historek. Jisté je, že jeho oblíbeným způsobem popravy bylo kruté, pomalé a bolestivé narážení na kůl. Tímto způsobem usmrcoval válečné zajatce, své politické oponenty i obyčejné zločince. Jindy údajně sezval všechny chudáky v zemi na svůj hrad na velkou hostinu. Všechny je upálil a prohlásil, že tím snížil chudobu v zemi a ukončil všem trápení. Dalším z jeho krutých a radikálních činů bylo „milé“ přivítání tureckého poselstva, které k jeho dvoru vyslal sultán Mehmed II. Kníže jim nařídil smeknout turbany, přestože věděl, že jim to islám nedovoluje. Když odmítli, nařídil jim turbany přibít na hlavu hřeby. V záchvatu vzteku prý jednou pořezal svou těhotnou milenku natolik, že jí z břicha vyhřezl nedonošený plod. Další historka vypráví o tom, že nechal u studny v lese (nebo u kašny na náměstí v Targovišti) volně ležet zlatý pohár, aby se z něj mohl každý pocestný napít. Z obavy před případným krutým trestem se jej nikdo neodvážil odcizit.
Říká se také, že týral zvířata. V uherském zajetí prý napichoval na kolíky krysy, které pochytal ve své cele.
Vlad v literatuře [editovat]
Vlad je znám především díky románu Drákula Brama Stokera, kde je popisován jako upír. Podle moderních výzkumů Stoker o skutečném knížeti Vladovi mnoho nevěděl a svůj příběh sestavil z jiných legend nemajících s Vladem nic společného. V Rumunsku spojení knížete s upírskými legendami nechápou — když už, považovali by ho naopak za bojovníka proti upírům.
Nesmrtelnost, kterou mu Stoker připisoval, ovšem nakonec získal: mluví se o něm dodnes. Pravdou je, že Drákula byl spravedlivým, avšak i na svou dobu velmi surovým a krutým vládcem. Jeho činy a rozhodnutí dnes někteří lidé prostě nemohou pochopit a mluví o něm jako o sadistickém šílenci. Na druhou stranu byl velice inteligentním a dobrým vládcem a skvělým válečníkem.
Zmínka o něm se vyskytuje i v beletristické knize Útok z podzemí, kde mu jsou ale naopak přisuzovány kladné činy.
Reference [editovat]
