Vlad III. Dracula

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Portrét Vlada III. v innsbruckém zámku Ambras

Vlad III. Dracula (14311476) řečený též Napichovač, (rumunsky Vlad Țepeș) byl valašským knížetem, který proslul především svou krutostí. Zatímco v Rumunsku je pokládán za národního hrdinu, ve zbytku světa je znám spíš jako předloha pro hororového upíra Draculu. Navzdory obecnému přesvědčení nebyl vládcem Sedmihradska (Transylvánie), ale sousedního Valašska.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Vlad III. byl znám pod několika přízvisky. Jeho dobová přezdívka Țepeș je odvozena od jeho oblíbeného způsobu zabíjení narážením na kůl. Tuto přezdívku však získal až posmrtně, okolo roku 1550.[1] Jeho nepřátelé Turci mu ze stejného důvodu už za jeho života říkali Kazikli bey – kníže narážeč. Jeho druhé přízvisko Dracula (Drăculea) je pak zdrobnělinou přezdívky jeho otce — Drak (Dracul) — jíž byl označován jako člen tzv. Dračího řádu císaře Zikmunda.

Během svého života se Vlad III. v latinských dokumentech podepisoval jako Wladislaus Dragwlya, vaivoda partium Transalpinarum (1475).[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Saská malba z Transylvánie z roku 1462 zobrazující Vlada Tepeše

Byl synem valašského knížete Vlada II. z rodu Drăculești. S největší pravděpodobností se narodil v sedmihradské pevnosti Sighișoara v zimě 1431. Jako mladík byl v roce 1442 uvězněn a nucen trávit několik let na istanbulském dvoře jako rukojmí za svého otce. Byl propuštěn až po zavraždění Vlada II. valašskými šlechtici (ve spolupráci se sedmihradským knížetem Janem Hunyadim) v roce 1447. Syna a dědice Mirceu oslepili a pohřbili zaživa. Vlad se tak s tureckou podporou na krátkou dobu stal loutkovým panovníkem Valašska. Následující léta strávil ve víru balkánské politiky, aby se nakonec připojil ke knížeti Janu Hunyadimu (rum. Ioan de Hunedoara).

V roce 1456 se v souvislosti s uhersko-osmanskými boji vojensky zmocnil Valašska. Po počáteční konsolidaci a umlčení vnitřní opozice proti své vládě zahájil v roce 1459 otevřenou protiosmanskou politiku, která vyústila v nájezdy na Turky kontrolovaná území jižně od Dunaje na přelomu let 1461–2. Sultán Mehmed II. v reakci vytáhl v čele šedesátitisícového vojska, opanoval Valašsko a knížetem prohlásil Vladova bratra Radua Sličného. Ten si získal podporu valašské šlechty a s její pomocí bratra vypudil.

Vlad se uchýlil do Transylvánie, kde se obrátil na uherského krále Matyáše Korvína s návrhem křížové výpravy. Korvín výpravu přislíbil a dokonce na ni dostal od Svatého stolce prostředky, se samotným tažením však nespěchal a peníze od papeže nakonec zpronevěřil. Vlad se stal Korvínovi nepohodlným, byl zatčen a odvezen do Visegrádu. Později žil v domácím vězení v Budíně. Tam konvertoval z pravoslaví na katolictví.[2]

Vlad se do Valašska vrátil až v roce 1475, po smrti Radua. Jeho třetí vláda však netrvala dlouho (údaje o jeho smrti se různí — buď padl v boji s Turky nebo byl zavražděn valašskými bojary nespokojenými s jeho krutovládou). Jeho hlava byla odvezena do Konstantinopole jako trofej, tělo bylo zřejmě pohřbeno v Comaně, v klášteře, který Vlad III. založil v roce 1461.[3]

Krutost[editovat | editovat zdroj]

Vlad proslul zejména svou tvrdostí, o níž se vypráví mnoho legend. Jisté je, že jeho oblíbeným způsobem popravy bylo kruté, pomalé a bolestivé narážení na kůl. Tímto způsobem usmrcoval válečné zajatce, své politické oponenty i obyčejné zločince. Jindy údajně sezval všechny chudáky v zemi na svůj hrad na velkou hostinu. Všechny je upálil a prohlásil, že tím snížil chudobu v zemi a ukončil jim trápení. Dalším z jeho radikálních činů bylo „milé“ přivítání tureckého poselstva, které k jeho dvoru vyslal sultán Mehmed II. Kníže jim nařídil smeknout turbany, přestože věděl, že jim to islám nedovoluje. Když odmítli, nařídil jim turbany přibít na hlavu hřeby. V záchvatu vzteku údajně jednou pořezal svou těhotnou milenku natolik, že jí z břicha vyhřezl nedonošený plod. Další historka vypráví o tom, že nechal u studny v lese (nebo u kašny na náměstí v Targovišti) volně ležet zlatý pohár, aby se z něj mohl každý pocestný napít. Z obavy před případným krutým trestem se jej nikdo neodvážil odcizit.

Říká se také, že týral zvířata. V uherském zajetí prý napichoval na kolíky krysy, které pochytal ve své cele. Byl považován za upíra, který sál lidem krev.

Počet obětí Vlada III. se odhaduje na 40 000 až 100 000 lidí.[4] Podle německých zdrojů to bylo nejméně 80 000.

Vlad v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Vlad je znám především díky románu Drákula Brama Stokera, kde je popisován jako upír. Podle moderních výzkumů Stoker o skutečném knížeti Vladovi mnoho nevěděl a svůj příběh sestavil z jiných legend nemajících s Vladem nic společného. V Rumunsku spojení knížete s upírskými legendami nechápou — když už, považovali by ho naopak za bojovníka proti upírům. Nesmrtelnost, kterou mu Stoker připisoval, ovšem nakonec získal: mluví se o něm dodnes.

Zmínka o něm se vyskytuje i v beletristické knize Útok z podzemí, kde mu jsou ale naopak přisuzovány kladné činy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlad III the Impaler ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Anuarul Institutului de Istorie Cluj-Napoca, no. 35, Institutul de Istorie din Cluj, Editura Academiei, 1996, s. 29–34.
  2. http://uhersko.com/vlad_iii_tepes.htm
  3. Constantin Rezachevici, Unde a fost mormântul lui Vlad Tepes? (II), Magazin Istoric, č.3, 2002, s.41)
  4. Florescu, Radu R. (1999). Essays on Romanian History. The Center for Romanian Studies. ISBN 973-9432-03-4.