Tvořivost
Tvořivost neboli kreativita (z lat. creo = tvořím), či invence, je zvláštní soubor schopností, které umožňují uměleckou, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost. Ta se projevuje jako vynalézavost, jako vznik něčeho nového, originálního, popř. tvůrčím řešením problémů.
Obsah |
Vymezení [editovat]
Podmínkou obsaženou ve většině definic tvořivosti je navíc využitelnost a užitečnost nově vzniklého produktu. V praxi se tedy nejčastěji používá definice jako: „Tvořivost je generování nových, neobvyklých, ale přijatelných, užitečných myšlenek, řešení, nápadů.“ Tvořivý proces je potom charakterizován pomocí dvou základních prvků, za které je považována originalita (novost), ale současně i užitečnost (hodnotnost, přijatelnost) pro určitou společnost.[1] [2]
K označení takových produktů, které lze charakterizovat jako tvůrčí, mají ovšem negativní sociální hodnotu (komplikované mučicí nástroje, plynové komory, atomová bomba atd.) definují někteří autoři pojem antikreativita,[3] negativní tvorba či protispolečenská tvořivost. [4]
Klasifikace tvořivosti [editovat]
Stupně kreativity [editovat]
Podle Flanagana (in [5]):
- Produktivita – kvantita idejí
- Kreativita – kvalita idejí, novum
- Ingenuita (důmyslnost) – objevování problémů a jejich invenční překvapivé řešení
Obdobně uvádí stupně tvořivosti Maňák[6]:
- Tvořivost expresivní (spontánní) – živelné produkty vznikající z náhlého vnuknutí, ze silného nutkání
- Inovativní – inovace, obnovení, novinka ve vztahu k běžnému úzu, záměrné úsilí vykonat něco netradičního
- Inventivní – vysoká originalita, objektivně uznávaný přínos, zcela nové řešení
- Emergentní – projev génia
Tvořivost lze dále rozčlenit na základě oblasti lidské činnosti, v níž je uplatňována. Tradičně je takto tvořivost členěna na tvořivost uměleckou a tvořivost vědecko-technickou, přičemž někteří autoři upozorňují na společné znaky tvořivosti v obou oblastech: „Umělecká tvorba je projevem téhož tvůrčího potenciálu jako jiná tvorba, ale zatím co výsledky vědy a techniky pronikají do lidské činnosti ve smyslu objektivního zkoumání a přetváření světa i člověka, umění hledá především lidské rozměry tohoto pronikání. Umění završuje vývoj člověka a jeho díla, započatý vědeckými a technickými prostředky.“[5] Autor dále upozorňuje, že umělecké dílo více než vědecké a technické vyvolává tvůrčí proces i u svého příjemce (divák, posluchač, čtenář).
Klasifikace vzniklého produktu [editovat]
- Imitace (nápodoba)
- Přizpůsobení stávajícího řešení odlišným podmínkám
- Zdokonalení určitého řešení - na problém je aplikován upravený nebo zcela originální postup řešení.[2]
Bakalář a Erazím[3] klasifikují tvůrčí činnost na základě vzniklého produktu. Výsledkem tvůrčího procesu může být:
- Objev – nejvyšší stupeň – základní vědecké poznání
- Vynález – aplikace vědy nebo tvořivé inženýrské práce
- Pedagogický vynález – řešení objektivně známé, je ovšem nové ze subjektivního hlediska řešitele. Jde o tvůrčí produkt s didaktickým významem.
- Nekonvenční řešení – nové některé postupy a podmínky, nejde ale o vynález.
Divergentní a konvergentní myšlenkové operace v tvůrčím procesu [editovat]
Myšlení spojené s kreativitou je často označováno jako divergentní myšlení (rozbíhavé), tedy myšlenkový proces vedoucí k velikému počtu nápadů a myšlenek[7]. Opakem myšlení divergentního je myšlení konvergentní, tedy myšlenkový postup směřující k jednomu správnému řešení. Příkladem je výběr jedné správné položky v testu s více možnostmi výběru.[7] Skutečný tvůrčí proces je ovšem kombinací obou složek myšlení. Divergentní myšlenkový postup se nejprve postará o generování mnoha různých řešení, poté nastupuje myšlení konvergentní, které umožní vybrat z množství nápadů ten nejvhodnější.[7][1]
Strukturní složky tvořivosti (složky divergentního myšlení) [editovat]
Složky divergentního myšlení často citované v literatuře věnované teorii tvořivosti uvádí Joy Paul Guilford:[8]
- Fluence (plynulost) – plynulost toku nápadů
- Flexibilita (pružnost) – pružnost myšlení
- Originalita (původnost)
- Senzitivita (citlivost) - citlivost na problémy
- Redefinování (nová interpretace) - změna významu či reorganizace informací, po-užití starých poznatků novým způsobem
- Elaborace (propracování) - schopnost najít, doplnit, vypracovat funkční detaily při řešení problému, jejichž spojením se vytvoří kompletní řešení
Uvedené složky tvořivosti jsou často užívány k měření úrovně tvořivosti.
Dalšími složkami tvořivosti, které hrají v tvůrčím procesu důležitou roli jsou:
Laterální myšlení [editovat]
Autor termínu laterální myšlení, Edward de Bono, staví tento termín do protikladu k pojmu vertikální myšlení, jež probíhá v krocích, které mají svou logickou stavbu a posloupnost. Někdy je ovšem nutné z původního postupu laterálně odstoupit a začít jinak.[9]
Tvořivý jedinec [editovat]
Vědci se v různých výzkumech zabývali biologickými faktory ovlivňujícími tvořivost jedince. Zkoumali vliv pohlaví, inteligence, pravolevé orientace a dalších faktorů, které by mohly míru kreativity ovlivnit. Výsledky ovšem vždy ležely v relacích statistické chyby a neoznačily tedy žádný z těchto faktorů jako ukazatel biologických dispozic kreativity jedince.[1]
Zajímavé je například zjištění ohledně vztahu tvořivosti jedince a jeho inteligence. Bylo zjištěno, že v případě hodnoty IQ nad 120 neexistuje prokazatelný vztah mezi kreativitou a inteligencí. Pro vysokou míru tvořivosti není nezbytná mimořádná inteligence, ta může být v některých případech dokonce na překážku.[1]
Vlastnosti a rysy tvořivé osobnosti:
- vnímání a asociace tvořivé osoby směřují k menší všeobecnosti a typičnosti
- projevuje zájem o formu a eleganci, není svázána přesností a pečlivostí
- je intuitivní a emfatická, psychicky náladová, má zájem o lidské jednání
- je otevřená, vnímavá, nachází zalíbení v nových přístupech
- je esteticky, emocionálně a sociálně senzitivní
- využívá vlastní představivosti a fantazie
- překračuje hranice konvencí a je málo konformní nebo vůbec (nejde s dobou)
- je zvídavá a snadno se nechává inspirovat okolím
- má široké zájmy
- je hravá, často využívá například přirovnávání a srovnávání
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b c d DACEY, J. S.; LENNON, K. H.. Kreativita. Praha : Grada, 2000. ISBN 80-7169-903-9. (česky)
- ↑ a b LOKŠOVÁ, I.; LOKŠA, J.. Tvořivé vyučování. Praha : Grada, 2003. ISBN 80-247-0374-2. (česky)
- ↑ a b BAKALÁŘ, E.; ERAZÍM, P.. Kapitoly z psychologie tvořivosti I.. Plzeň : Dům techniky ČSVTS, 1990. (česky)
- ↑ PETROVÁ, A.. Tvořivost v teorii a praxi. Příbram : Vodnář, 1999. ISBN 80-86226-05-0. (česky)
- ↑ a b HLAVSA, J.. Psychologické základy teorie tvorby. Praha : Academia, 1985. (česky)
- ↑ a b MAŇÁK, J.. Stručný nástin metodiky tvořivé práce ve škole. Brno : Paido, 2001. ISBN 80-7315-002-6. (česky)
- ↑ a b c SAWREY, J.; TELFORD, Ch.. Educational psychology. Boston : Allyn and Bacon, INC., 1968. (anglicky)
- ↑ GUILFORD, J. P.. The Nature of Human Intelligence. New York : McGraw-Hill Education, 1967. (anglicky)
- ↑ DEBONO, E.. Serious Creativity. London : HarperCollins Publishers, 1992. ISBN 0-00-637958-3. (anglicky)
Literatura [editovat]
- M. Königová, Jak myslet kreativně. Praha: Grada, 2006 - 125 s. ; 21 cm ISBN 80-247-1626-7
- P. Žák, Kreativita a její rozvoj. Brno: Computer Press, 2004 - 315 s. 23 cm ISBN 80-251-0457-5
