Strawberry Fields Forever

Strawberry Fields Forever je píseň britské hudební skupiny The Beatles. Jejími autory jsou John Lennon a Paul McCartney.

Nástrojové obsazení

• John Lennon - sólový zpěv, kytara, klavír
• Paul McCartney - baskytara, mellotron, bonga
• George Harrison - kytara, svarmandal, tympány
• Ringo Starr - bicí nástroje, maracas
• Mal Evans - tamburína
• Tony Fisher, Greg Bowen, Derek Watkins, Stanley Roderick - trubky
• John Hall, Derek Simpson, Norman Jones - violoncella

Historické souvislosti

V roce 1966 Beatles na jedné straně ve studiu vytvořili novátorské LP Revolver, na druhé straně bylo takřka nemožné cokoliv z tohoto alba zahrát naživo. Beatles tak byli nuceni hrát na koncertech svůj starý repertoár, který již neodpovídal stupni hudebního vývoje, na který v té době vystoupili. Podle vyjádření samotných členů skupiny bylo stejně jedno, co a jak hrají, protože publikum ječelo tak hlasitě, že nemohlo být cokoliv slyšet.

Do této doby také spadají nejméně dvě pro skupinu nemilé události.

Tou první byl incident v červenci 1966 při odletu z Filipín. Beatles nejprve neprojevili patřičnou zdvořilost prezidentu Ferdinandu Marcosovi a jeho ženě Imeldě a následně byli vystaveni velmi hrubému zacházení od místní policie.

Další nepříjemnosti způsobila Lennonova poznámka o tom, že Beatles jsou "větší než Ježíš". Ta vedla v USA k protestům, které vrcholily pálením desek, knih a všeho dalšího zboží, které s Beatles souviselo.

Tyto události nakonec vedly k rozhodnutí dále nekoncertovat. Poslední veřejný koncert se konal 29. srpna 1966 (Candlestick Park, San Francisco) a Beatles svou další existenci podmínili příslibem od Briana Epsteina, že už je nikdy na žádné turné nepošle.

Inspirace

Píseň je podepsána autorským tandemem Lennon-McCartney, jejím autorem je výhradně John Lennon, který se o ní mnohokrát vyjádřil jako o své nejlepší písni z období Beatles. Strawberry Fields je skutečné místo v Liverpoolu - dětský domov zřízený Armádou spásy. Lennon v dětství bydlel jen malý kousek odtud. Původní nápad byl napsat celé album o rodném městě a Strawberry Fields Forever spolu s Penny Lane k němu měly obstarat přirozený úvod. V roce 1966 vzniklo množství novátorských singlů (Good Vibrations od The Beach Boys, Eight Miles High od The Byrds, Shapes Of Things od The Yardbirds, I'm A Boy od The Who, Have You Seen Your Mother Baby Standing In The Shadow od Rolling Stones, I Feel Free od Cream a mnoho dalších), novým měřítkem a předmětem soutěže se měla stát dlouhohrající deska, jejíž skladby by byly svázány nějakým společným tématem.

V písni samotné autor zve posluchače na jeden ze svých halucinačních výletů do nitra své mysli, navazuje na pocity své písně (a vlastně předchozí dokončené nahrávky Beatles) She Said, She Said. Lennon měl na vlastní dětství velmi nejednoznačné vzpomínky, a tak své pocity naznačuje, možná rozvíjí, rozhodně však neřeší.

Skladba vznikala v delším časovém období, nejprve od října 1966 během natáčení filmu Jak jsem vyhrál válku (v originále How I Won The War), později v Lennonově soukromém studiu v Kenwoodu. Tam také vzniklo v listopadu mnoho pracovních demosnímků písně. Původní uvažovaný název byl It's Not Too Bad.

Hudební stránka

Po předehře, kterou obstarává McCartneyho mellotron, následuje refrén s poměrně komplikovaným nápěvem, který však plyne velmi samozřejmě a vytváří dojem spíše vyprávění než zpěvu. Obvyklý sled sloka-refrén je zde obrácen a sloka samotná pak působí dojmem jakéhosi intermezza. V první části je píseň doprovázena přirozeně znějícími nástroji, ve druhé pak základní doprovod obstarává Starr na bicí nástroje, doplněný trubkami a violoncelly, jejichž aranžmá je dílem George Martina. Zvuk nahrávky je v těchto místech doslova prošpikován studiovými efekty, mezi nimiž vyniká činel puštěný pozpátku a další přímo ve studiu vzniklé samply. V závěru se pak přidává kytarové sólo a celá nahrávka jde do ztracena, aby se znovu na chvíli vynořila v podobě jednotónové dechové fanfáry.

Do jednoho celku byly spojeny dvě naprosto odlišné nahrávky, čímž bylo dosaženo efektu, který Lennon požadoval: skok z lehkosti první části do temnější části druhé.

První verze skladby zněla tak, jak dnes známe úvodní část. Lennon ji však po týdnu zavrhl a nahrávání začalo znovu. Výsledkem byla verze známá z druhé části nahrávky, se zmíněným aranžmá trubek a violoncelly. Ani pak nebyl Lennon spokojený a dostal nápad, že obě části by se daly spojit do jednoho celku. George Martin namítal, že to nebude možné, neboť obě nahrávky byly nahrány v rozdílném tempu a navíc v jiné tónině (lišily se půltónem). Lennon však trval na svém, a tak tedy došlo k pokusu přece jen obě verze nějak spojit. Náhoda tomu chtěla, že po srovnání tempa obou verzí se vyrovnal rozdíl v jejich ladění, a podle Iana McDonalda tak vznikl jeden z nejefektnějších střihů v dějinách populární hudby. Lennon tak dosáhl toho, co si představoval, víceméně náhodou.

Úpravy tempa nahrávky přispěly k jejímu charakteristickému „plovoucímu“ zvuku. Výsledný mix se navíc pohybuje v mikrotonálních intervalech – od přirozeného Ais do temperovaného B dur.

Nahrávací frekvence

Nahrávka vznikla během poměrně dlouhého časového období, první frekvence se konala 24. listopadu 1966 a poslední 22. prosince. Dohromady bylo třeba do té doby nevídaného času 55 nahrávacích hodin.

O hudební všestrannosti Beatles svědčí fakt, že zároveň s touto písní vznikala (od 6. do 21. prosince 1966) i When I'm 64, později vydaná na LP Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, hudebně stojící na úplně jiných základech.

Vydání

Píseň byla původně zamýšlena jako součást autobiografického alba, pravděpodobně by se ocitla na albu Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band. Americká firma Capitol však potřebovala nový singl, a tak nahrávku vydala v USA 13. února 1967 spolu s Penny Lane jako SP se dvěma A-stranami. Ve Velké Británii vyšel tentýž singl 17. února 1967 na značce Parlophone pod katalogovým číslem R 5570.

Píseň byla zařazena také na americké album Magical Mystery Tour, vydané 27. listopadu 1967. V roce 1976 pak vyšlo totožné album i ve Velké Británii, později bylo převzato i pro vydání na CD.

Alternativní verze a sekvence z demosnímků se objevily v roce 1996 na druhé části kompletu The Beatles Anthology.

Vydavatelská práva

Vydavatelská práva vlastní od roku 1967 společnost Northern Songs Ltd.

Ukázka textu

Let me take you down cause I'm going to Strawberry fields, / nothing is real / and nothing to get hung about / Strawberry fields forever. / Living is easy with eyes closed / misunderstanding all you see. / It's getting hard to be someone but it all works out, / it doesn't matter much to me.

Český překlad

Dovol mi, abych tě vzal s sebou, protože jdu na Jahodová pole, / nic není opravdové / a není potřeba nikde okounět / Jahodová pole navždy. / Život je snadný se zavřenýma očima / nechápeš nic z toho, co vidíš. / Je to stále těžší být někým, ale to se vyřeší, / nedělám si s tím velkou hlavu.

Externí odkazy

• Bill HARRY - The Beatles Encyclopedia, český překlad "Beatles - Encyklopedie", Volvox Globator 2006, ISBN 80-7207-616-7
• Antonín MATZNER - Beatles - Výpověď o jedné generaci, Mladá fronta 1987
• Steve TURNER - A Hard Day’s Write, český překlad "Jak vznikaly písně The Beatles", Svojtka & Co. 1999, ISBN 80-7237-226-2
• Ian McDONALD - Revolution In The Head, český překlad "Revoluce v hlavě", Volvox Globator 1997, ISBN 80-7207-023-1