Spisovná němčina

Spisovná němčina (Standarddeutsch, Hochdeutsch)
	Národní a regionální varianty standardní němčiny po roce 1945.
Rozšíření	Němečtí mluvčí v Evropě
Počet mluvčích	70 000 000 (2012); 8 000 000 (L2) v Německu (2012)
Klasifikace	Indoevropské jazyky Germánské jazyky Západogermánské jazyky Hornoněmecká větev Spisovná němčina; ; ; ; ;
Písmo	Latinka (německá abeceda); Braillovo písmo
Postavení
Regulátor	Žádná oficiální regulace
Úřední jazyk	Rakousko; Belgie; Německo; Jižní Tyrolsko (Itálie); Lichtenštejnsko; Lucembursko; Švýcarsko
Kódy
ISO 639-1	de
ISO 639-2	ger (B); deu (T)
ISO 639-3	deu
Ethnologue	deu
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spisovná němčina (německy Standardhochdeutsch, Standarddeutsch, Hochdeutsch nebo Schriftdeutsch) je kodifikovaná, standardizovaná forma němčiny používaná v německy mluvících zemích ve formálním styku, zejména jako jazyk úřední, vědecké a publicistické literatury.

Němčina je hlavní úřední řečí v Německu, Rakousku a německy mluvící části Švýcarska, přičemž neexistuje společná jazyková autorita, a proto se kodifikace poněkud liší v jednotlivých státech. V Německu o spisovný německý jazyk pečuje zejména Institut für Deutsche Sprache (IDS), v Rakousku ministerstvo školství (BMUKK) a ve Švýcarsku Schweizerische Verein für die deutsche Sprache (SVDS). Základními výkladovými slovníky jsou pro německou variantu spisovného jazyka Duden, pro rakouskou Österreichisches Wörterbuch (ÖWB) a pro švýcarskou Schweizer Wörterbuch der deutschen Sprache.

Existují však snahy jazyk kodifikovat německý jazyk přes hranice států. K výsledům této spolupráce patří slovník variant Variantenwörterbuch des Deutschen (VWB). Rada pro německý pravopis (Rat für deutsche Rechtschreibung), v níž spolupracovali zástupci šesti států s německy hovořícím obyvatelstvem, stála za pravopisnou reformou z roku 1996, jež ovšem i nadále podržela určité výjimky pro Rakousko a Švýcarsko.

Vznik jednotné německé spisovné výslovnosti od 19. století podporovali především divadelníci. Poprvé byla výslovnost němčiny kodifikována na konferenci germanistů a ředitelů divadel roku 1898 v Berlíně; výsledky shrnula standardní příručka Deutsche Bühnenaussprache (Německá jevištní výslovnost), jejímž autorem byl vratislavský profesor germanistiky Theodor Siebs. Od roku 1969 se vydává pod titulem Deutsche Aussprache (Německá výslovnost).

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Ulrich Ammon, Hans Bickel, Jakob Ebner, et al.: Variantenwörterbuch des Deutschen. Die Standardsprache in Österreich, der Schweiz und Deutschland sowie in Liechtenstein, Luxemburg, Ostbelgien und Südtirol. Walter de Gruyter, Berlin 2004.

[1] Ulrich Ammon, Hans Bickel, Jakob Ebner, et al.: Variantenwörterbuch des Deutschen. Die Standardsprache in Österreich, der Schweiz und Deutschland sowie in Liechtenstein, Luxemburg, Ostbelgien und Südtirol. Walter de Gruyter, Berlin 2004.

[1]