Karel Matěj Čapek-Chod: Porovnání verzí
Nepravdivé informace značky: revertováno editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu |
|||
Řádek 28: | Řádek 28: | ||
V Praze byl policejně hlášen od roku 1889.<ref>[http://digi.nacr.cz/prihlasky2/index.php?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=70&folium=480 Policejní přihlášky, Praha, Čapek Mathias, 1860]</ref> V letech 1888–1890 pracoval jako redaktor ve [[Národní strana (1848)|staročeském]] ''Hlasu národa'' a následně (1890–1900) v ''[[Národní politika|Národní politice]]''.<ref name="forst" /> |
V Praze byl policejně hlášen od roku 1889.<ref>[http://digi.nacr.cz/prihlasky2/index.php?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=70&folium=480 Policejní přihlášky, Praha, Čapek Mathias, 1860]</ref> V letech 1888–1890 pracoval jako redaktor ve [[Národní strana (1848)|staročeském]] ''Hlasu národa'' a následně (1890–1900) v ''[[Národní politika|Národní politice]]''.<ref name="forst" /> |
||
Dne 4. května 1896 se v Pražském kostele sv. Štěpána oženil s Boženou roz. Kubeovou (*1874),<ref>[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=B3A49C5C8F8B4FE69D8D48F2253109B3&scan=78#scan78 Matrika oddaných, sv. Štěpán, 1895-1898, snímek 78, Záznam o sňatku]</ref> se kterou měl syna Víta (*22. srpna 1896).<ref>[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=1B2C61D365B34730AAC0B3F7FCE99AA9&scan=343#scan343 Matrika narozených, sv. Štěpán, 1892-1896, snímek 343 (f. 296), Záznam o narození a křtu]</ref> Vít Čapek pracoval jako úředník, 22. dubna 1917 se oženil se 24letou Olgou Švarcovou<ref>[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=582F3F0EC5954EA2B761C7FB4B4BC057&scan=184#scan184 Matrika oddaných, f. k. Nejsv. Srdce Páně, 1914-1920, snímek 184 (f. 181), Záznam o sňatku]</ref>; zemřel předčasně na tyfus 30. srpna 1920. <ref>[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=912EACACF9144E72B7E1B85CEBA2E0B4&scan=272#scan272 Matrika zemřelých, f. k. Nejsv. Srdce Páně, 1918-1922, snímek 282 (f. 264), Záznam o úmrtí]</ref> (Podle korespondence uložené v Památníku národního písemnictví měl K. M. Čapek-Chod vnuky Víta a Vladimíra.<ref group="p">[http://www.badatelna.eu/fond/2489/zaznam/441245] {{Wayback|url=http://www.badatelna.eu/fond/2489/zaznam/441245 |
Dne 4. května 1896 se v Pražském kostele sv. Štěpána oženil s Boženou roz. Kubeovou (*1874),<ref>[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=B3A49C5C8F8B4FE69D8D48F2253109B3&scan=78#scan78 Matrika oddaných, sv. Štěpán, 1895-1898, snímek 78, Záznam o sňatku]</ref> se kterou měl syna Víta (*22. srpna 1896).<ref>[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=1B2C61D365B34730AAC0B3F7FCE99AA9&scan=343#scan343 Matrika narozených, sv. Štěpán, 1892-1896, snímek 343 (f. 296), Záznam o narození a křtu]</ref> Vít Čapek pracoval jako úředník, 22. dubna 1917 se oženil se 24letou Olgou Švarcovou<ref>[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=582F3F0EC5954EA2B761C7FB4B4BC057&scan=184#scan184 Matrika oddaných, f. k. Nejsv. Srdce Páně, 1914-1920, snímek 184 (f. 181), Záznam o sňatku]</ref>; zemřel předčasně na tyfus 30. srpna 1920. <ref>[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=912EACACF9144E72B7E1B85CEBA2E0B4&scan=272#scan272 Matrika zemřelých, f. k. Nejsv. Srdce Páně, 1918-1922, snímek 282 (f. 264), Záznam o úmrtí]</ref> (Podle korespondence uložené v Památníku národního písemnictví měl K. M. Čapek-Chod vnuky Víta a Vladimíra.<ref group="p">[http://www.badatelna.eu/fond/2489/zaznam/441245] {{Wayback|url=http://www.badatelna.eu/fond/2489/zaznam/441245|date=20170916225434}}</ref>) Počínaje rokem 1898 byl policejně hlášen na [[Královské Vinohrady|Královských Vinohradech]]. |
||
Od roku 1900 až do smrti byl redaktorem ''[[Národní listy|Národních listů]]''.<ref>K. M. Čapek-Chod mrtev. Ze života K. M. Čapka-Choda. ''Národní listy: večerník Národ.'' 1927, č. 251, 4. listopadu 1927, s. 1. Dostupné také z: https://kramerius.nkp.cz/kramerius/ontheflypdf_PGetPdf?app=11&id=461481&start=1&end=4</ref> |
Od roku 1900 až do smrti byl redaktorem ''[[Národní listy|Národních listů]]''.<ref>K. M. Čapek-Chod mrtev. Ze života K. M. Čapka-Choda. ''Národní listy: večerník Národ.'' 1927, č. 251, 4. listopadu 1927, s. 1. Dostupné také z: https://kramerius.nkp.cz/kramerius/ontheflypdf_PGetPdf?app=11&id=461481&start=1&end=4</ref> |
||
Řádek 101: | Řádek 101: | ||
* ''[[Dar svatého Floriána]], Zvířátka a Petrovští'' (1902), povídky |
* ''[[Dar svatého Floriána]], Zvířátka a Petrovští'' (1902), povídky |
||
* ''Patero novel'' (1904), novely („Znova a lépe“, „Mendelssohnův koncert“, „Snivá Kateřina“, „Tííííííš“, „Jak panenka na podpatku“) |
* ''Patero novel'' (1904), novely („Znova a lépe“, „Mendelssohnův koncert“, „Snivá Kateřina“, „Tííííííš“, „Jak panenka na podpatku“) |
||
* ''[[Kašpar Lén Mstitel]]'' (1908), román považovaný za jeho nejlepší. |
* ''[[Kašpar Lén Mstitel]]'' (1908), román považovaný za jeho nejlepší. |
||
* ''Nové patero'' (1910), novely („Tři dopisy MUC. Růženy Hamáčkové MUDru Marii Loukotové“, „Mates Holejch“, „Zpověď naturalistova“, „Ant. Vondrejce státní stipendium“, „Poslední večer Ant. Vondrejce“) |
* ''Nové patero'' (1910), novely („Tři dopisy MUC. Růženy Hamáčkové MUDru Marii Loukotové“, „Mates Holejch“, „Zpověď naturalistova“, „Ant. Vondrejce státní stipendium“, „Poslední večer Ant. Vondrejce“) |
||
* ''Patero třetí'' (1912), novely („Antonín Vondrejc a redaktor Hejhola“, „Antonín Vondrejc v Upanišádě“, „Debut“, „Konteska Fina“, „Svatba Antonína Vondrejce“) |
* ''Patero třetí'' (1912), novely („Antonín Vondrejc a redaktor Hejhola“, „Antonín Vondrejc v Upanišádě“, „Debut“, „Konteska Fina“, „Svatba Antonína Vondrejce“) |
Verze z 13. 4. 2024, 17:12
Karel Matěj Čapek-Chod | |
---|---|
Narození | 21. února 1860 Domažlice Rakouské císařství |
Úmrtí | 3. listopadu 1927 (ve věku 67 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
Pseudonym | Josef Paškrtský |
Povolání | spisovatel, novinář |
Národnost | česká |
Žánr | naturalismus |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Matěj Čapek-Chod (21. února 1860 Domažlice[1] – 3. listopadu 1927 Praha)[2] byl český prozaik, dramatik a novinář, představitel naturalismu.
Život
Mládí a rodina
Narodil se v rodině středoškolského profesora na reálné škole v Domažlicích (německy Taus) Jana Čapka a matky Josefy (1839–??), rozené Jakubšové. Pokřtěn byl jako Mathias (Matěj) Čapek.[1] Měl staršího bratra Václava (1853–??), který též žil v dospělosti v Praze, kde pracoval jako poštovní zřízenec.[3] Další bratr Jan (1865–1892) byl knězem, zemřel jako kooperátor v Lošticích ve věku 27 let na souchotiny.[4] (Podle jednoho zdroje prožil mládí v Mlázovech, kam měl též později za sestrou a matkou zajíždět. Mlázovy byly inspirací pro jeho drama Begův samokres a povídku „Berany berany duc“.)[5]
Po studiích na gymnáziu v Domažlicích pokračoval Matěj Čapek studiem práv v Praze, ale studia nedokončil.
Novinář v Olomouci
Jako novinář začínal v Olomouci, kde působil jako redaktor v letech 1884–1888 v novinách Našinec. V té době bydlel v domě Jindřicha Wankla[zdroj?]. Přátelství s Jindřichem Baštou z Olomouce přetrvalo téměř 40 let. Čapek-Chod obdržel od svého přítele v letech 1888–1926 na 37 dopisů.[6]
Novinář v Praze
V Praze byl policejně hlášen od roku 1889.[7] V letech 1888–1890 pracoval jako redaktor ve staročeském Hlasu národa a následně (1890–1900) v Národní politice.[8]
Dne 4. května 1896 se v Pražském kostele sv. Štěpána oženil s Boženou roz. Kubeovou (*1874),[9] se kterou měl syna Víta (*22. srpna 1896).[10] Vít Čapek pracoval jako úředník, 22. dubna 1917 se oženil se 24letou Olgou Švarcovou[11]; zemřel předčasně na tyfus 30. srpna 1920. [12] (Podle korespondence uložené v Památníku národního písemnictví měl K. M. Čapek-Chod vnuky Víta a Vladimíra.[p 1]) Počínaje rokem 1898 byl policejně hlášen na Královských Vinohradech.
Od roku 1900 až do smrti byl redaktorem Národních listů.[13]
Styky s významnými osobnostmi
Jak vyplývá z korespondence K. M. Čapka-Choda uložené v Památníku národního písemnictví, stýkal se a přátelil s mnoha významnými osobnostmi své doby. Rozsah jeho kontaktů přesahoval literární okruh a korespondenci vedl krom literátů například s malířem Vojtěchem Hynaisem, zpěvačkou Emou Destinnovou, herečkou Marií Hübnerovou.[6]
Závěr života
Zemřel po operaci střev v sanatoriu v Praze-Podolí.[14] Podle nekrologu v Národních listech navštívil redakci osobně ještě 29. října, pět dnů před smrtí.[15] Karel Čapek věnoval Čapku-Chodovi obdivný nekrolog v Lidových novinách a obdobně zaznamenal jeho úmrtí veškerý český tisk.[16]
Je pochován na pražském Vinohradském hřbitově (odd. IV-I, hrob 601).[17]
Úpravy jména
Křestní jméno Karel
Podle Čapkových vlastních, žertovně laděných vzpomínek se křestní jméno nelíbílo nejmenovanému redaktorovi, který mu odmítl otisknout první povídku se slovy: „...račte uvážiti, že můj týdeník jest časopisem salonním a jak by to vypadalo, kdyby ležel na stole v dámském budoáru s povídkou, kterou napsal – Matěj Čapek!“[18]
Literatura uvádí, že odmítajícím redaktorem byl Josef Václav Sládek, kterému se neliterárně znějící jméno nelíbilo.[8] (Do časopisu Lumír, jehož byl Sládek redaktorem, přispíval Čapek-Chod od roku 1884 a podepisoval příspěvky K. M. Čapek.[19])
Přídomek Chod
Zdroje obvykle uvádějí, že přídomek Chod si osvojil od roku 1917, kdy s ním bratři Čapkové pracovali společně v redakci Národních listů, aby nedocházelo k záměně s Karlem Čapkem.[8] Dvojité příjmení Čapek-Chod však užíval již dříve. Jako autor je K. M. Čapek-Chod uváděn v tiráži knih již od roku 1902 (Dar svatého Floriána a Zvířátka a Petrovští, Nakladatelské družstvo Máje, 1902[20]), tedy v době, kdy Karel Čapek ještě studoval na gymnáziu v Hradci Králové. V Národních listech se příjmení Čapek-Chod objevilo již v roce 1912 v souvislosti s jeho článkem ve Zlaté Praze. V té době byl Karel Čapek studentem filozofické fakulty.[21]
Ocenění a posmrtné uznání
- 1920 Státní cena za literaturu
- 1924 Státní cena za literaturu
- 1927 Státní cena za literaturu
Jméno Čapka-Choda nesou ulice v rodných Domažlicích, Liberci a Olomouci. Pamětní deska byla umístěna na jeho rodném domě v Domažlicích; po demolici domu je uložena v muzeu. Místo dnes připomíná kamenný sloup.[22] Na desce umístěné na budově bývalého domažlického gymnazia je jméno Matěje Čapka-Choda též připomenuto.
Díla
Ve svém díle se Čapek-Chod soustřeďoval na atraktivní náměty, na příběhy fyzicky a duševně poznamenaných jednotlivců nebo lidí z periférie. Různá prostředí, ve kterých se jeho hrdinové pohybují, charakterizuje i jazykem, užívá archaismy i novotvary, slang, odborné výrazy i obecnou češtinu. V návaznosti na Jana Nerudu se také soustředil na drobné beletristické žánry určené pro noviny. S Nerudou ho také srovnával Arne Novák v nekrologu v Lidových novinách slovy:[23]
Snad jediný Jan Neruda vytěžil tolik průpravy a inspirace z trvalého spojení novináře a spisovatele jako K. M. Čapek-ChodArne Novák: K. M. Čapek-Chod. Lidové noviny, 5. 11. 1927
Próza
- Povídky (1892), povídky
- Nejzápadnější Slovan (1893), novela
- V třetím dvoře (1895), román
- Nedělní povídky (1897), povídky
- Dar svatého Floriána, Zvířátka a Petrovští (1902), povídky
- Patero novel (1904), novely („Znova a lépe“, „Mendelssohnův koncert“, „Snivá Kateřina“, „Tííííííš“, „Jak panenka na podpatku“)
- Kašpar Lén Mstitel (1908), román považovaný za jeho nejlepší.
- Nové patero (1910), novely („Tři dopisy MUC. Růženy Hamáčkové MUDru Marii Loukotové“, „Mates Holejch“, „Zpověď naturalistova“, „Ant. Vondrejce státní stipendium“, „Poslední večer Ant. Vondrejce“)
- Patero třetí (1912), novely („Antonín Vondrejc a redaktor Hejhola“, „Antonín Vondrejc v Upanišádě“, „Debut“, „Konteska Fina“, „Svatba Antonína Vondrejce“)
- Z města i obvodu (1913), povídky
- In articulo mortis: novella z cyklu příběhové Antonína Vondrejce, korektora a spisovatele (1915), novela
- Turbína (1916), román
- Siláci a slaboši (1916), povídky
- Antonín Vondrejc (1917–1918), román, dva díly; tragická životní historie nadaného básníka a redaktora, kterého zničí pudový vztah ke sklepnici Anně
- Ad hoc! (1919), povídky
- Romanetto, Tři chodské grotesky, Pohádka (1920), povídky
- Jindrové (1921), román o mravní odpovědnosti válkou postiženého slepce k dítěti
- Experiment (1922), romaneto
- Vilém Rozkoč (1923) a Řešany (1927), dvoudílná románová skladba z prostředí výtvarné bohémy, jejíž příslušník, proletářský sochař prožije po uměleckém neúspěchu světovou válku jako legionář a po návratu do vlasti se ve venkovském městě lidsky i umělecky obrodí láskou
- Větrník (1923), esejistická próza
- Humoreska (1924), novela
- Čtyři odvážné povídky (1926), povídky
- Labyrint světa (1926), povídka
- Psychologie bez duše (1928), povídka, vydáno posmrtně
Divadelní hry
- Begův samokres (1911)
- Slunovrat (1913)
- Výhry i prohry (1915)
- Básníkova nevěsta (1926)
Filmové adaptace
- Humoreska (1939), režie Otakar Vávra
- Turbina (1941), režie Otakar Vávra
- Experiment (1943), režie Martin Frič
- Mstitel (1959), režie Karel Steklý
- Florián (1961), režie Josef Mach
- Chvojka (1970), televizní film, režie Jaroslav Mach
- Vilém Rozkoč (1975), televizní inscenace, režie Zdeněk Kubeček
Odkazy
Reference
- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých POD Z6 • 1923–1935, s. 72. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražských obyvatel, Čapek Václav, 1853
- ↑ Matrika zemřelých, Loštice, 1859–1958, snímek 146, Záznam o úmrtí a pohřbu Jana Čapka
- ↑ Mlázovy. In: ŠumavaNet.cz [online]. [Poslední aktualizace 2023] [cit. 14. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.sumavanet.cz/mlazovy.s-3238
- ↑ a b Literární archiv PNP: Karel Matěj Čapek-Chod. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2017-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-16.
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, Čapek Mathias, 1860
- ↑ a b c FORST, Vladimír, ed. a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1, A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. Kapitola Karel Matěj Čapek-Chod, s. 387–389.
- ↑ Matrika oddaných, sv. Štěpán, 1895-1898, snímek 78, Záznam o sňatku
- ↑ Matrika narozených, sv. Štěpán, 1892-1896, snímek 343 (f. 296), Záznam o narození a křtu
- ↑ Matrika oddaných, f. k. Nejsv. Srdce Páně, 1914-1920, snímek 184 (f. 181), Záznam o sňatku
- ↑ Matrika zemřelých, f. k. Nejsv. Srdce Páně, 1918-1922, snímek 282 (f. 264), Záznam o úmrtí
- ↑ K. M. Čapek-Chod mrtev. Ze života K. M. Čapka-Choda. Národní listy: večerník Národ. 1927, č. 251, 4. listopadu 1927, s. 1. Dostupné také z: https://kramerius.nkp.cz/kramerius/ontheflypdf_PGetPdf?app=11&id=461481&start=1&end=4
- ↑ Včera před 23. hodinou… Lidové noviny. 1927, roč. 35, č. 556 (4. listopadu 1927), s. 1. ISSN 1802-6265. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:42fd9c20-886a-11dc-871b-000d606f5dc6?page=uuid:4960b360-87a5-11dc-9049-000d606f5dc6
- ↑ K. M. Čapek-Chod mrtev. Národní listy: večerník Národ. 1927, č. 251, 4. listopadu 1927, s. 1. Dostupné také z: https://kramerius.nkp.cz/kramerius/ontheflypdf_PGetPdf?app=11&id=461481&start=1&end=4
- ↑ ČAPEK, Karel. In memoriam. Lidové noviny. 8. listopadu 1927, roč. 35, čís. 562, s. 1. Dostupné online. ISSN 1802-6265.
- ↑ Databáze Správy pražských hřbitovů
- ↑ ČAPEK-CHOD, K. M. Veterán, nikoli však invalida. Lumír. 1926–1927, roč. 53, čís. 9, s. 460–467, s. 465. Přednáška proslovená na večeru pražské odbočky Syndikátu čs. žurnalistů v Praze 30. října 1926.. Dostupné online.
- ↑ ČAPEK, K. M. Na valech. Lumír. 1884, roč. 12, čís. 8, s. 114–116. Dostupné online.
- ↑ Čapek Chod, Karel Matěj. Dar svatého Floriána a Zvířátka a Petrovští. 2. vydání. V Praze: Nakladatelské družstvo Máje, 1902. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=001038329&local_base=SKC
- ↑ Zlatá Praha Mikuláši Alešovi. Národní listy. 16. 11. 1912, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Alois Langenberger. Pamětní deska Karla Matěje Čapka-Choda na jeho rodném domu v Domažlicích. In: Informační portál věnovaný modernímu a současnému sochařství v české republice www.socharstvi.info [online]. [2009] [cit. 14. 8. 2023].
- ↑ NOVÁK, Arne. K. M. Čapek-Chod. Lidové noviny. 5. listopadu 1927, roč. 35, čís. 557, s. 1. Dostupné online. ISSN 1802-6265.
Poznámky
- ↑ [1] Archivováno 16. 9. 2017 na Wayback Machine.
Literatura
- Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 33–37.
- Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 556.
- Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 211–212, 612.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
- (Jat). K. M. Čapek-Chod mrtev. Bylo to loučení?. Národní listy: večerník Národ. 1927, č. 251, 4. listopadu 1927, s. 1. Dostupné také z: https://kramerius.nkp.cz/kramerius/ontheflypdf_PGetPdf?app=11&id=461481&start=1&end=4
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 184–185.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 536–537.
Související články
Externí odkazy
- Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století
- Karel Matěj Čapek-Chod Archivováno 22. 6. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918
- Autor Karel Matěj Čapek-Chod ve Wikizdrojích
- Osoba Karel Matěj Čapek-Chod ve Wikicitátech
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Matěj Čapek-Chod na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Matěj Čapek-Chod
- Karel Matěj Čapek-Chod v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Čeští novináři
- Čeští romanopisci
- Naturalističtí spisovatelé
- Lidé s dvojitým příjmením
- Spisovatelé z Olomouce
- Spisovatelé z Prahy
- Narození 21. února
- Narození v roce 1860
- Narození v Domažlicích
- Úmrtí 3. listopadu
- Úmrtí v roce 1927
- Úmrtí v Praze
- Pohřbení na Vinohradském hřbitově
- Osobnosti na československých poštovních známkách