Karel Matěj Čapek-Chod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Matěj Čapek-Chod
Karel Capek-Chod.jpg
Karel Matěj Čapek-Chod - portrét
Narození 21. února 1860
Rakousko-Uhersko Domažlice
Úmrtí 3. listopadu 1927 (67 let)
Československo Praha
Povolání Spisovatel, novinář
Národnost česká
Literární žánr naturalismus
Wikisource-logo.svg původní texty na Wikizdrojích
Wikiquote-logo.svg citáty na Wikicitátech.

Karel Matěj Čapek-Chod (21. února 1860 Domažlice3. listopadu 1927 Praha) byl český prozaik, dramatik a novinář, představitel naturalismu.

Obsah

Život [editovat]

Jako novinář začínal v Olomouci, kde působil jako redaktor v letech 1884 – 1888 v novinách "Našinec". V té době bydlel v domě Jindřicha Wankla. Pracoval jako redaktor v Národní politice a Národních listech. Vlastním jménem Matěj Čapek, přídomek „Chod“ si osvojil, aby se nepletl s Karlem Čapkem; druhé jméno „Karel“ přijal po setkání s Josefem Václavem Sládkem, který mu jako lumírovec vytknul, že jméno Matěj je málo literární.

Ve svém díle se Čapek-Chod soustřeďoval na atraktivní náměty, na příběhy fyzicky a duševně poznamenaných jednotlivců nebo lidí z perifére. Různá prostředí, ve kterých se jeho hrdinové pohybují, charakterizuje i jazykem, užívá archaismy i novotvary, slangy, odborné termíny i obecnou češtinu. V návaznosti na Jana Nerudu se také soustředil na drobné beletristické žánry určené pro noviny.

Ocenění [editovat]

  • 1920 Státní cena za literaturu
  • 1924 Státní cena za literaturu
  • 1927 Státní cena za literaturu

Dílo [editovat]

Próza [editovat]

  • Povidky (1892),
  • Nejzápadnější Slovan (1893), novela,
  • Vt třetím dvoře (1895), román,
  • Nedělní povídky (1897),
  • Dar svatého Floriána, Zvířátka a Petrovští (1902), povídky,
  • Patero novel (1904),
  • Kašpar Lén Mstitel (1908), román, považovaný za jeho nejlepší. Jedná se o příběh muže, který se rozhodne pomstít svůdci své milé tak, že při práci na jeho domě mu hodí na hlavu cihlu. Hlavní hrdina pak zemře na chrlení krve (zřejmě tuberkulóza) při procesu, ve kterém mu však vraždu nelze dokázat.
  • Nové patero (1910), novely,
  • Patero třetí (1912), novely,
  • Z města i obvodu (1913), povídky,
  • Turbína (1916), román,
  • Siláci a saloboši (1916), povídky,
  • Antonín Vondrejc (19171918), román, dva díly, tragická životní historie nadaného básníka a redaktora, kterého zničí pudový vztah ke sklepnici Anně
  • Ad hoc! (1919), povídky,
  • Romaneto, Tři chodské grotesky, Pohádka (1920),
  • Jindrové (1921), román o mravní odpovědnosti válkou postiženého slepce k dítěti,
  • Experiment (1922), romaneto,
  • Vilém Rozkoč (1923) a Řešany (1927), dvoudílná románová skladba z prostředí výtvarné bohémy, jejíž příslušník, proletářský sochař prožije po uměleckém neúspěchu světovou válku jako legionář a po návratu do vlasti se ve venkovském městě lidsky i umělecky obrodí láskou.
  • Větrník (1923), esejistická próza,
  • Humoreska (1924), novela,
  • Čtyři odvážné povídky (1926),
  • Labyrint světa (1926), povídka,
  • Psychologie bez duše (1928), povídka, vydáno posmrtně.

Divadelní hry [editovat]

  • Begův samokres (1911),
  • Slunovart (1913),
  • Výhry i prohry (1915),
  • Básníkova nevěsta (1926).

Filmové adaptace [editovat]

Odkazy [editovat]

Nuvola apps bookcase.svg
logo Wikizdrojů
Projekt Wikizdroje obsahuje původní text související s tímto článkem:
logo Wikicitátů
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

Literatura [editovat]

Související články [editovat]

Externí odkazy [editovat]